“Sad“ roste sám?..

1.4. “Zpráva-nezpráva” o činnosti vlády RF pro Státní dumu

“Sad“ roste sám?.. · перевод (Čeština) · раздел 5 из 12

Перевод исходного произведения; точность перевода оценивается отдельно.

1.4. “Zpráva-nezpráva” o činnosti vlády RF pro Státní dumu

6. dubna premiér V.V. Putin vystoupil ve Státní dumě se „zprávou“ o činnosti vlády RF za rok 2008[^23]. Celkový dojem ze zhlédnutí přímého televizního přenosu vystoupení V.V. Putina:

První vlna krize nezpůsobila úplnou katastrofu jeho vnímání a chápání světa, proto je V.V. Putin stejně jako dříve „skrytě svůj“, určitým způsobem tedy vnímá to, co se děje jako soubor vzájemně provázaných jevů a má ve vztahu k řízení tohoto souboru určité záměry. Jinými slovy je stejně jako dříve konceptuálně mocný v hranicích těch omezení, kterými je jeho konceptuální moc zatěžována jeho vírou, vzděláním, celkovou informovaností, chápáním světa a mravy. Veřejně však seznámit dav s koncepcí, pro kterou pracuje, a s prostředky jejího uvádění do života nepovažuje V.V. Putin stejně jako dříve za nezbytné. Na tomto základě má V.V. Putin v úmyslu i nadále být v Rossionii tím „hlavním eskamotérem“[^24].

Samozřejmě, že při jeho vystoupení došlo i na:

• divadelní demonstraci víry 1) v zítřejší den a 2) v rozumnou politiku stání moci RF v jejím boji s projevy krize v Rusku[^25],

• kterou prosvítá určitá ztráta „nevinnosti“ a „čistoty“, ke které došlo pod vlivem první vlny krize ve čtvrtém čtvrtletí 2008, a kterou se dotyčný pokouší ukrýt před svým okolím díky uplatnění svého určitého hereckého umění. Samozřejmě, že nejde o žádnou „školu Stanislavského“, ale mnozí přesto věří…

Ve skutečnosti ta zpráva vlády RF žádnou zprávou nebyla, šlo pouze o píár a „eskamotérské hrátky“ v podobě zprávy a tento píár „vládní strany“ dumská „opozice“ náležitě „sežrala“. Toto tvrzení se zakládá na pořadí pokládaných otázek a na odpovědích, které následovaly a nad kterými se v podstatě nikdo ve společnosti, v jejích institucích ani v médiích nezamyslel.

Proč nikdo nepřemýšlí? Protože přemýšlet neumějí: dialektika je pro ně jakási „přemoudřelá hovadina“ – „noumenon/věc sama o sobě“, a žádná univerzálně fungující metoda hledání pravdy cestou pokládání určitých smysluplných otázek a formulací smysluplných odpovědí na tyto otázky[^26]. Abychom jenom nevysvětlovali její podstatu, předvedeme na konkrétních příkladech, jak funguje.

———————

Otázka první: Co charakterizuje život společnosti?

Odpověď: Různé statistiky a jejich vzájemné vazby.

Otázka druhá: Co charakterizuje změny v životě společnosti?

Odpověď: Změny statistik a jejich vzájemných vazeb.

Otázka třetí: Co je to praktická politika?

Odpověď: Je to sledování vytyčeného cíle ve vztahu k žádoucí změně statistiky v dohledné perspektivě a uvedení těchto změn do života díky realizaci konání podřízenému tomuto účelu.

Otázka čtvrtá: Mohou jednotlivá fakta nahradit statistiku nebo soubor statistik různého druhu a stát se charakteristikami (ukazateli) života společnosti?

Odpověď: Ne, nemohou, neboť jedna a ta samá fakta v životě společnosti nevyhnutelně doprovází množství jiných jednotlivých faktů a právě jejich souhrn tvoří statistiku, která potom opravdu charakterizuje tu či onu stranu života společnosti. Jinak řečeno, pro jedny a ty samé jednotlivé údaje v životě mohou platit různé statistiky, a proto jednotlivá fakta netvoří reprezentativní vzorek[^27] a nemohou nahradit žádnou statistiku ani soubor různorodých statistik.

———————

Odbočení od tématu:\

Jak rozumět slovu „statistika“

K tomu je třeba dodat, že převážná většina lidí ve slově „statistika“ nevidí žádný určitý smysl: nevyvolává v jejich psychice žádné jednotné obrazy, které by mohli přirovnat k životním jevům. Deprimující dojem pak vzbuzuje ta okolnost, že slovo „statistika“ nevyvolává žádné adekvátní obrazy ani u těch, kteří si svého času vyslechli na vysoké škole přednášky z předmětu Teorie pravděpodobností a matematické statistiky a zkoušku z něho složili na výbornou: jakmile se věc dostane k praktickému použití kdysi získaných znalostí v životě, tak se v absolutní většině případů ukazuje, že znalosti existují tak nějak samy o sobě a život také sám o sobě.

Proto vneseme světlo do toho, co je třeba vidět za slovem „statistika“ ve výše uvedeném příkladu otázek a odpovědí. Podívejte se na obr. 1.

Na obr. 1 je zobrazen systém souřadnic 0xy:

• Vodorovně je zobrazena souřadnicová osa x*.* Na ose x jsou vyznačeny hodnoty parametru, podle kterého je rozdělena zkoumaná množina.

• Svisle je zobrazena souřadnicová osa y. Na ose y jsou vyznačeny hodnoty funkcí hustotního rozdělení φ(x) a integrální funkce rozdělení Ф(x).

Paralelně s osou x na úrovni maximálně možné hodnoty integrální funkce rozdělení y = Ф(x) = 1 je vedena vodorovná stupnice, kopírující osu x. V některých případech může být užitečná (pro pohodlí) při práci se statistickými údaji zobrazenými v této grafické podobě.

Kromě toho jsou paralelně s osou y rozmístěny ještě dvě další stupnice: č. 1 a č. 2. Obě tyto stupnice jsou procentní, ale s opačnou orientací, neboť v některých úkolech je třeba odečítat podíl statistiky zahrnující v sobě maximum hodnoty posuzovaného parametru; a v jiných úkolech je nezbytné odečítat podíl statistiky zahrnující v sobě minimum hodnoty posuzovaného parametru. Jak je možné je využít je vidět přímo na obr. 1:

• Široký černý pruh podél stupnice č. 1 označuje podíl statistiky, ve které je hodnota analyzovaného parametru nižší než hodnota a, vyznačená na horní stupnici, kde se mění argument.

• Široký černý pruh podél stupnice č. 2 označuje podíl statistiky, ve které je hodnota analyzovaného parametru větší, než hodnota б, vyznačená na horní stupnici, kde se mění argument.

Kromě toho jsou na osách 0xy zobrazeny:

• Sloupcový diagram A. Výška každého sloupce se v měřítku osy y rovná podílu statistiky, která spadá do rozmezí hodnot argumentu x, který leží v základně každého sloupce.

[В оригинальном издании здесь расположен рисунок/схема. Иллюстрация не включена в данный выпуск: ожидает визуальной и правовой проверки. Файл источника: image1.jpeg]

Obr. 1 - Grafické zobrazení statistik

• Pokud budou vymezená rozmezí menší, může být diskrétní hustota rozdělení A aproximována souvislou hustotou rozdělení φ(x), což může být pro řadu úkolů pohodlnější.

• Pokud hustota rozdělení φ(x) existuje (v životě se setkáme i s takovým rozdělením, pro které funkce hustoty rozdělení neexistuje) a integrujeme jí, tak získáme křivku Ф(x) s měřítkem zobrazení, které se na ose y váže na stupnice č. 1 a 2.

• Diskrétní analog křivky *Ф(x) *není zobrazen. Je možné ho získat, pokud k výšce každého ze sloupců diagramu A přičteme součet výšek všech sloupců, které se nacházejí vlevo od něho na ose x.

• Křivka Ф(x) (a její nesestrojený diskrétní analog) společně se stupnicemi č. 1 a 2 zobrazují statistické rozdělení analyzované množiny podle posuzovaného parametru x.

Zobrazovat takovouto formou různé druhy statistik (včetně několika statistik ve stejných souřadnicích) se nám zdá příhodné.

Současná organizační kancelářská technika umožňuje demonstrovat publiku při prezentacích všemožné ilustrace včetně zobrazení statistických údajů v názorné podobě, viz obr. 1, které je možné doprovodit nějakou tou „matikou“ umožňující metrologicky průkazně[^28] porovnat jednu statistiku s druhou.

Pokud v této podobě zobrazíme sociální statistiku, tak bude na osách 0xy měrnou jednotkou počtu obyvatel v různých statistických skupinách celkový počet obyvatel, který se v měřítku osy y bude rovnat 1. A každá vyčleněná sociální skupina, na kterou se vztahuje nějaký podíl statistického členění podle posuzovaného parametru x, bude podílem této jednotky. Stupnice č. 1 a 2 jsou svou smyslovou náplní analogické ose y pouze s tím rozdílem, že jejich měřítkem jsou procenta, což je pro mnohé lidi přijatelnější.

Vodorovné stupnice argumentu x mohou být jak rozměrové, tak i bezrozměrové podle těch či oněch charakteristických ukazatelů.

V této podobě může být znázorněna statistika libovolného obsahu. Je třeba možné při vyhodnocování sociálně-ekonomických úkolů znázornit rozdělení obyvatelstva podle rozsahu jejich platební schopnosti (úspor) a výdajů. Je možné znázornit odvětvovou a regionálně různorodou výrobní a spotřebitelskou statistiku.

Konkrétně může být struktura nákladů obyvatelstva, která charakterizuje kvalitu života společnosti z aspektu ekonomiky, díky takovémuto zpodobnění statistických údajů znázorněna formou viz obr. 2.

[В оригинальном издании здесь расположен рисунок/схема. Иллюстрация не включена в данный выпуск: ожидает визуальной и правовой проверки. Файл источника: image2.png]

Obr. 2 – Znázornění statistiky ukazatelů ekonomické zajištěnosti společnosti

Obr. 2 je hypotetický a neznázorňuje žádnou konkrétní statistiku. Ukazuje možné rozdělení celé množiny rodin ve společnosti podle parametru „příjmy připadající na jednoho člena rodiny“. Tento parametr tvoří ve statistice znázorněné na obr. 2 veličinu osy x. Na ose x jsou vyznačeny hodnoty čtyř standartních příjmů a maximální příjem ve společnosti. Standartní příjmy (narůstající od I k IV) odpovídají minimální úrovni příjmů v přepočtu na jednoho člověka, která umožňuje rodině přejít od jedné kvality života ke druhé ve smyslu možné spotřeby kvalitnější produkce.

Veličinu osy y tvoří hodnoty funkce rozdělení (Ф(x) — v termínech obr. 1) podle funkčně podmíněných úrovní nákladů v přepočtu na jednoho člověka, a také hodnoty mezní křivky celkových skutečných výdajů „A – R“ a mezní křivky příjmů „B – V“. Nápisy u pásem mezi příslušnými křivkami rozdělení podle funkčně podmíněných úrovní nákladů odpovídají charakteru nákladů, které odlišují posloupné funkčně podmíněné úrovně (osa y odpovídá nulové úrovni funkčně podmíněných nákladů, všechny ostatní úrovně jsou sestrojeny podle principu „předchozí úroveň + další funkčně podmíněný náklad v pořadí snižování se jejich priority“).

Takže prostřednictvím mezní křivky příjmů „V“ standardní příjmy I – IV odpovídají bodům vymezujícím na ose y podíly z celkového počtu rodin, které ve svém životě dosahují toho či onoho definovaného spotřebitelského standardu. Takže číslo 1 na ose y na obr. 2 odpovídá 100% rodin zahrnutých do statistiky a ne 100% počtu obyvatelstva (počet rodin je nižší, než počet obyvatel): pro posouzení rozdělení všeho obyvatelstva je nutné vyhodnotit formou obr. 2 všechny typy rodin.

Na obr. 2 je znázorněn charakter spotřeby ekonomicky neúspěšné společnosti. Určitý podíl obyvatelstva má příjmy nižší než je minimální standartní příjem I a udržovat své výdaje na úrovni dostatečné pro život v mezích pásma I. standardu životní úrovně může pouze díky utrácení dřívějších úspor a půjček. Průsečíkem „D“ mezní křivky příjmů „V“ a mezní křivky celkových výdajů „R“ prochází rovnoběžně s osou x linie degradace spotřeby. Pod ní se mezní křivka celkových výdajů přerušuje, protože výdaje převyšující běžné příjmy nejsou pro tuto skupinu obyvatelstva zaručeny: dřívější úspory nejsou nekonečné a vzít si půjčku není vždy možné.[^29]

Ale to ještě není všechno. Na ose x je vyznačen bod „B“, kterému odpovídá úroveň příjmů, při které, pokud je ještě nižší, dochází k biologické degradaci v důsledku toho, že neposkytuje nezbytné minimum pro zajištění stravy, oblečení a uspokojení dalších potřeb. Bodem umístěným nad bodem „B“ tedy mezní křivkou příjmů „V“ vodorovně s osou x prochází linie biologické degradace, kdy ty rodiny, které se ocitnou pod ní, vymírají.

Ta část společnosti, která se ocitne pod linií degradace spotřeby, se v podstatě stává „spodinou společnosti“. A jak ukazuje politická praxe, může k tomu docházet nejenom v důsledku toho, že jsou její představitelé líní a neumějí pracovat, což vede k tomu, že si nedokáží zajistit dostatečnou úroveň příjmů. Jejich postavení může být také důsledkem politiky ekonomické genocidy uplatňované ve vztahu k celé společnosti nebo těm či oněm jejím skupinám obyvatel.

V normálně žijící společnosti musí být rozdělení rodin podle příjmu takové, aby bod „D“, kterým prochází linie degradace spotřeby, ležel prakticky na ose x v hranicích chyby dané statistiky společnosti. Mezní křivka výdajů „V“ by neměla vést z nulového bodu souřadnic, ale od minimálního standardního příjmu I umožňujícího rodině uspokojovat běžné demograficky podmíněné potřeby a vést dále.

Tj., jak bylo předvedeno na příkladu obr. 2, formy grafického zpodobnění různých druhů sociálních statistik mohou být velmi informativní a obzvláště při svém porovnávání v jednom souřadnicovém systému. Současné počítačové „multiplikace“ umožňují ve stejném souřadnicovém systému velmi jednoduše mezi sebou porovnat statistiky z různých časových úseků charakterizujících ten či onen aspekt života společnosti a poskytnout adekvátní představu o jeho dynamice a tím pádem také o efektivitě politiky ve smyslu její shody se zájmy společenského vývoje nebo naopak její shody se zájmy vnitřních nebo zahraničních zotročovatelů.

———————

V podstatě pro to, abychom pochopili obr. 1 a 2, nemusíme mít vysokoškolské vzdělání z matematiky, stačí trochu důvtipu a trpělivosti na úrovni požadavků střední školy nebo amatérského sportu.

Ovšem obáváme se, že ani této úrovně nejsou schopni dosáhnout tací naši „politici“ jako: Alina Kabajevová, která relativně nedávno seskočila z gymnastické kladiny přímo mezi politickou „elitu“; Josif Kobzon, který přešel od umění k showbyznysu a dalšímu podobnému podnikání; Světlana Žurovová (zástupkyně tiskové mluvčí), která jen nedávno sundala své brusle a mnoho dalších. Ale právě takovíto kandidáti a poslanci jsou vybírání cíleně, jejich úkolem je totiž dělat „píár“ uplatňované politice, a pokud si s tímto úkolem dokáží poradit, tak je jim umožněno těšit se z postavení poslance, aniž by za něco nesli odpovědnost a dokonce aniž by v politice pracovali – protože v politice pracují „výkonní úředníčci“ z aparátu, které společnost nezná. A takový poslanec, který se začne opravdu zabývat politikou v zájmu lidí, se příště již poslancem nestane[^30].

V důsledku uplatňování takovéhoto druhu kádrové politiky od roku 1993 Státní duma a lídři dumských frakcí nezmoudřeli a nestali se z nich profesionálnější manažeři, i když za více než 15 let existence Dumy se tam stačila vytvořit určitá rutina byrokratického úřadování. Jenže to není nic, co by společnost potřebovala od státního orgánu, který má být orgánem zastupitelské demokracie a ne strojem hlasujícím podle objednávky.

———————

S podmínkou, že je zajištěna metrologická průkaznost a reprezentativnost vzorků, může být v procesu řízení posuzováno složení souboru statistik, jednotlivé statistiky a jejich vzájemná souvztažnost; mohou být analyzovány příčinné souvislosti sociálních a přírodních jevů a statistik a mnohé další, a proto:

• Kompetentnost při řízení předpokládá přesnost při výběru neměnného postupu a metodologie pro sběr a zpracování údajů souboru metrologicky průkazných statistik, na kterém by po dlouhou dobu zahrnující život mnohých pokolení mohla být založena politika státu.

• Demokracie předpokládá nejenom existenci takového souboru statistik, na který se musí při své činnosti opírat státní aparát, ale i výkazovou kontrolu práce osob, kterým společnost na základě tohoto statistického přístupu svěřila do rukou své řízení. S výjimkou některých hodně specifických statistik, které skutečně mohou představovat státní tajemství, musí být absolutní většina statistik z tohoto souboru přístupná společnosti v nezfalšované podobě, protože právě ony musí tvořit tu informační základnu, podle které může v podmínkách reálné demokracie občanská společnost kontrolovat činnost státního aparátu.

Pokud budeme z těchto pozic hodnotit „zprávu“ V. V. Putina pro Dumu, tak se jedná jenom o plané tlachání, které mělo posloužit pouze jako píár ve vztahu k davu[^31], který je z hlediska řízení negramotný a v důsledku toho v podstatě ničemu nevládne, a jehož představitelé seděli v sále, kde se četla „zpráva-nezpráva“, neboť Duma „sežrala“ tuto „zprávu“ bez jakýchkoliv principiálních námitek: vzneseny byly pouze námitky a připomínky k jednotlivostem stojícím mimo <u>statistiky, z hlediska kterých vždy takové jednotlivosti vyznívají nejednoznačně</u> – tj. tyto připomínky mohou z tohoto úhlu pohledu být jak správné, tak i nesprávné.

A v podstatě, pokud informační základ státního řízení tvoří dobře promyšlený soubor statistik charakterizující všechny významné aspekty života společnosti, není žádný důvod, aby představitelé státu vystupovali před společností na nějakém jiném informačním základě.

Tj. jestliže představitelé státu při své veřejné činnosti neoperují s pro ně tematickými statistikami, je to důsledek a projev skutečnosti, že státní řízení není ve vztahu k životu adekvátní, neboť se neopírá o soubor statistik.

Mimoto současná organizační kancelářská technika umožňuje jakoukoliv souhrnnou informativní dokumentaci předložit auditoriu ihned a neztrácet zbytečně čas ústní a méně srozumitelnou interpretací zprávy o provedené práci, ale okamžitě přejít k zobrazení výsledných statistik na velké obrazovce zasedacího sálu nebo k jejich synchronizovanému zobrazení na počítačích účastníků zasedání. Potom je možné přistoupit k věcnému projednávání předložených statistik, jejich vzájemné provázanosti, dynamiky, podmíněnosti a návaznosti na sociální procesy. Zpráva premiéra přece v občanské společnosti a demokratickém právním státě není trůnním proslovem samovládné královny, který musí její věrní poddaní vyslechnout s nadšením…

Uvědomuje si to sám V. V. Putin? To je otevřená otázka, ale možná že ne, neboť jeho právní vzdělání není z hlediska řízení průkazné a především není tím základem, který by mu umožnil adekvátně posuzovat procesy probíhající v oblasti ekonomiky a financí a jejich řízení[^32]; a také kádrovou politiku[^33].

Nechápe to ani B. V. Gryzlov.

A jestliže „zprávu-nezprávu“ V. V. Putina ze dne 6. dubna 2009 porovnáme s podobnými doklady ústředního výboru KSSS na sjezdech strany, tak dokonce i v dobách stagnace za L. I. Brežněva byly tyto zprávy ústředního výboru informativnější, z čehož vyplývá, že byl ústřední výbor demokratičtější a ve vztahu k obyvatelstvu SSSR uctivější než současná byrokracie.

Nechápe to však ani hlavní legální „opozičník“ G. A. Zjuganov se svými soudruhy, protože jinak by všechno, co je napsáno v části 1.4 této práce, musel vyhlásit z dumské řečnické tribuny a muselo by to být zveřejněno v tiskových materiálech Komunistické strany RF.