2. První následky 20. sjezdu a další otázky k tématu
Jidášův hřích 20. sjezdu · перевод (Čeština) · раздел 3 из 16
Перевод исходного произведения; точность перевода оценивается отдельно.
2. První následky 20. sjezdu a další otázky k tématu
Ačkoliv po skončení sjezdu text referátu N. S. Chruščova nebyl v SSSR publikován, je jasné, že skrýt samotný fakt vystoupení bylo nemožné: buď by bylo potřeba být absolutními idioty nebo se k idiotům „zařadit“, sledujíce nějaké cíle, proto, abyste referát přečetli před třicetitisícovým publikem, a poté ho kvalifikovali jako „tajný“, a ještě ho po nějakou dobu prezentovali ve všech stranických organizacích státu, zaměnivše na něm klasifikaci „tajné“ za „neurčeno pro tisk“, disponující zcela nejasným právním statusem.
To byl důvod, proč se hned po skončení sjezdu objevily zvěsti o tom, že na něm N. S. Chruščov referoval o něčem údajně „tajném“, a začal lov zahraničních novinářů a rozvědčíků za jeho obsahem. Lov byl věnčen úspěchem. Již 4. června 1956 [37] byl text údajně „tajného“ referátu N. S. Chruščova na uzavřením zasedání 20. sjezdu publikován v „New York Times“ a o dva dny později francouzským „Le Monde“. V r. 1959 bylo v SSSR rozhodnuto o publikování tohoto referátu, ale nakonec bylo jeho zveřejnění přerušeno ve stadiu přípravy (jak uvádí stránka www.HomeWeb.Ru/lib/HISTORY/FELSHTINSKY/f2.txt_Piece40.27).
O tom, jak se stal referát majetkem západního tisku je několik verzí. Jednu z nich představil program Ruského vysílání “Zprávy týdne” 30. ledna 2005. V interpretaci S. Paškova (korespondenta RTR na Blízkém Východě) vypadala následovně:
Ještě jedna publikace na téma reakce na referát N.S. Chruščova na 20. sjezdu za hranicemi SSSR:
Časopis „Duel/ Дуэль“ č. 44/2000 publikoval Projev ÚV Komunistické strany Číny a Albánské strany práce (pravděpodobně s určitým krácením, poněvadž se v textu vyskytují výpustky):
Byl-li Berija agentem cizích tajných služeb, nasazeným do vedení SSSR, jak se přesvědčujeme v prohlášení Mao Ce-tunga a Envera Hodži[41], nebo byl jen pomlouván chruščovovci, stejně jako následně pomlouvali Stalina, nechť si každý vyřeší sámpo předběžném seznámení s fakty z života a díla L. P. Beriji, N. S. Chruščova, další stranické „elity“ a státu jako celku. A to skutečně není jednoduchá práce, poněvadž, dokud byl L. P. Berija naživu, velká část jeho práce byla státním tajemstvím a lidem neznámá, jako v červenci 1953. Chruščov & company se ho zbavili, hlavně pak oni a jejich následovníci po desetiletí zveřejňovali informace o Berijovi, ani se nezastyděli a vědomě lhali, zneužívajíce lidské nevědomosti a svého monopolního práva k publikaci archivních materiálů, na čistku archivů a zavedení falsifikátů jako pravých dokumentů[42].
Ale v tom, že referát Chruščova byl namířen proti komunistickému hnutí a že jeho „únik“ na Západ nebyl náhoda, a jen se za náhodu maskoval, v tom měli Mao Ce–tung a Enver Hodža plnou pravdu.
A to vede k otázce o kvalitě toho komunistického hnutí, jehož představitelé byli u kormidla státní moci ve všech socialistických státech, včetně SSSR? Tj. koho zradila chruščovská klika, vypustivši N. S. Chruščova s očividně lživým referátem „O kultu osobnosti a jeho následcích“ na 20. sjezdu navzdory názoru mnohých členů KSSS a dalších komunistických stran, načež organizovala únik jakoby tajného referátu na Západ?
Je nezbytné obrátit pozornost i na to, že Charles de Gaulle, jenž osobně znal J. V. Stalina, ale nebyl uchvácený politikou ideálů komunismu, proč tedy nevyjadřoval radost z toho, že N. S. Chruščov na 20. sjezdu udeřil do zad světové komunistické hnutí v jeho historicky složitém bodu vývoje. Jinými slovy, lze se zeptat ještě jinak: O čem byl de Gaulle informován, a co zůstalo mezi řádky referátu N. S. Chruščova na 20. sjezdu a mezi řádky polemik v tisku?