3. Konsolidace na základě věroučení tradičních náboženství
Konsolidace společnosti: možnosti – iluzorní a reálné · перевод (Čeština) · раздел 3 из 5
Перевод исходного произведения; точность перевода оценивается отдельно.
3. Konsolidace na základě věroučení tradičních náboženství
- Úsilí realizovat takovou konsolidaci jako alternativu k liberální konsolidaci na principech biorobotizace a zdobytčení, údajně vyjadřující svébytnost Ruského světa, lišící se od svébytnosti civilizace Západu, vychází z té skutečnosti, že v historii Ruského impéria byla konsolidace mnohonárodnostní ruské společnosti na základě věroučení tradičních náboženství pro její národy realitou[7] (do začátku panování imperátora Alexandra II., který zemřel na následky teroristického činu).
V této variantě konsolidace je věroučení Ruské pravoslavné církve (RPC) základem státní ideologie[8] při zašťiťování Ruskou pravoslavnou církví jiných náboženství za podmínky, že jejich duchovenstvo bude mezi svými věřícími prosazovat myšlenku loajality k Ruskému impériu.
V roce 1812 i v letech 1853-1855 se konsolidace tohoto druhu projevila v bojové soudržnosti ve svém složení mnohonárodnostní Ruské armády a námořnictva nezávisle na rozdílech církevních vyznání jejích příslušníků: pravoslavní, muslimové, i židé, i příslušníci jinojazyčných menšin – všichni čestně sloužili caru-imperátorovi, personifikujícímu svou osobou Rusko jako celek. Jeho osoba byla přijímána v celé společnosti, s nečetnými výjimkami, jako posvátná osoba a existence Ruského impéria nevyvolávala u většiny pochybnosti.
Od těch dob se ve spektru konfesí změnilo jen jedno, k počtu pro Rusko tradičních konfesních církví (pravoslaví, islám, judaismus, budhismus, reliktní kultury šamanismu) se připojila Komunistická strana Ruské federace se svým «nejvyšším šejchem mraxismu» - «patriarchou» G.A.Zjuganovem.[9]
Příčiny selhání v minulosti prováděné konsolidace na základě věroučení pro Rusko tradičních náboženství jsou jejími přívrženci sváděny na sociálně nemotivované odpadlictví od víry předků. To však neodpovídá skutečnosti.
Skutečný důvod ztráty této konsolidace má dvojí charakter:
Za prvé, všechna tradiční náboženství obsahují sociální doktrínu, kterou maximálně krátce vyjádřil apoštol Pavel:
(List Efezským, dopis apoštola Pavla, 6:5-8). Za druhé, její funkčnost byla v minulosti založena na nevědomosti a bezmyšlenkovitosti stáda k otázkám sociálně-filozofického charakteru, o čemž přímo psal M.E.Saltykov-Ščedrin:
Před tímto porozuměním vnitřní, vnější i globální politice «nevolníkem» varoval German Gref vládnoucí «elitu» Ruska i ostatních zemí 22.června 2012 na šestnáctém Petrohradském mezinárodním ekonomickém fóru.[12]
Obecně, tato varianta konsolidace předpokládá přesvědčení ideově konsolidované společnosti o tom, že být otrokem vládnoucí «elitární» korporace, ať je jakákoliv, je čestná povinnost každého občana Ruska. A ideálem člena «vertikály moci» na jakékoliv úrovni je postava z románu N.V.Gogola «Mrtvé duše» Michail Semenovič Sobakevič: «On je přímočaře čestný, silný hospodář, ke kterému jeho nevolníci nemůžou mít žádné výhrady – ani ekonomického, ani politického charakteru: jsou sytí, oblečení, mají zařízený byt, pán je neužitečnou robotou a neúměrnými daněmi nesužuje, sám žije a umožňuje žít i jim, pro volné chvíle mají balalajku, harmoniku, pivo i vodku (ale musí pít «s mírou»[13]), karty, a jiné zájmy kromě spotřebitelských u nich obecně nejsou a ani být nemohou proto, že výchova a chybějící nezbytné vzdělání se nedovoluje; a možnost spotřeby zajistí «tatíček-pán» Michail Semenovič svým řízením – jen poctivě služ.»
Pokud se ale někdo ve společnosti zamyslí a dospěje k pochopení vnitřní, vnější a globální politiky, pak konsolidace tohoto typu se stává nemožnou, což proběhlo i v minulosti v období panování Alexandra II., Alexandra III. a Nikolaje II. Stimulem k tomu, aby tato varianta konsolidace ztroskotala, byla ta okolnost, že «Sobakeviči»[14] (i Alexandr III – jako nejvyšší v imperiální sociální hierarchii zosobňoval tento typ psychiky) byli výjimkami z celkové statistiky vlastníků, ve které převažovali Pljuškinové, Korobočkinové, Nozdrjovové, Malinovové (jemu byl psychologicky blízký Nikolaj II).
Ve vládnoucí «elitě» současného Ruska «Sobakeviči» také nemají většinu a k současným Pljuškinům, Korobočkinům, Nozdrjovovům, Malinovům a ostatním mrtvým duším ve vládě státu, v obchodě a ve vedení všech církví se u «nevolníka» (bez ohledu na jeho národnost či konfesi) nahromadilo mnoho výhrad. A do budoucna budou výhrady jen narůstat...
Proto je i tato varianta konsolidace na základě věroučení tradičních církví včetně Komunistické strany Ruské federace neudržitelná a bezvýchodná.