O válkách

Závěr: Rusko jako potenciálně dominantní operátor globální politiky

O válkách · перевод (Čeština) · раздел 9 из 10

Перевод исходного произведения; точность перевода оценивается отдельно.

Závěr: Rusko jako potenciálně dominantní operátor globální politiky

Předpokládáme, že potenciál zranitelnosti Západu může být realizován jen na základě osvojení potenciálu rozvoje Ruskem, o čemž je řečeno v kapitole 5 a také proto, že ze společností, nespokojených s globalizací západního druhu a jejími perspektivami, jen my máme v současnosti alternativní projekt globalizace, který nepředpokládá realizaci genocidy jakýchkoliv národů nebo vykořenění jejich národní svébytnosti. Z toho důvodu je otevřený pro spolupráci a rozvoj pro všechny, včetně obyvatel států Západu, kteří si uchovali schopnost vnímat svět a myslet navzdory politice oblbování (především v aspektech chápání historie, politiky, vedení národního a světového hospodářství) dospívajících pokolení, která se provádí ve státech Západu posledních 50 let.

Pokud se vyhnou osvojení potenciálu vlastního rozvoje, pak démonismus domácích „elitářů“, tupé napodobování biorobotů a „banderlogů“ se spojí s démonismem Západu a vytvoří plnocennou „pátou kolonu“, jak se to stalo v roky perestrojky a nejedenkrát v dřívější historii Ruska.

Kromě toho, sama o sobě myšlenka rozdrcení Západu v globální válce, byť „studené“ (tj. bez použití regulérních armád a námořnictva), jako nejvíce agresivního faktoru ve vztahu k Rusku během celé historie, je při zachování statusu-quo v samotném Rusku slepou cestou, ačkoliv hřeje u srdce mnohé „patrioty-státníky-impérijce“, myslící kategoriemi válek minulých epoch. Příčina bezvýchodnosti té myšlenky je v tom, že v tom případě, dokonce při ubrání Západu z „mnohostranné šachové desky“, Rusko zůstane stejně jako dosud samotné se svými problémy a v nebezpečí agrese proti němu ze strany dalších sil, které mohou být organizátory hry využity proti němu (viz tabulka v kapitole 4). V tom případě civilizační ideály Ruska, dokonce pokud Rusko vyřeší problém vykořenění buržoazního liberalismu v globálním měřítku, stejně zůstanou nepřijatelné pro organizátory globální války. Tj. za účelem vykořenění globální války, Rusko potřebuje realizovat v životě své civilizační ideály nejen na svém území, ale i v globální politice. To je bezalternativní. Společnosti, ve kterých je nespokojenost s globalizací západního druhu (takzvaný „antiamerikanismus“) dostatečně silným politickým faktorem, jsou našimi potenciálními spojenci.

Obecně, toto odmítání západního modelu globalizace řadou států se projevilo ve vytvoření Eurasijského ekonomického prostoru, ŠOS, BRICS, Celní unie atd. K činnosti těch organizací v současnosti projevuje zájem řada dalších států, a v budoucnosti budou připraveny připojovat se k nim za podmínky, že ty organizace dokáží svou efektivnost v praxi, zlepšením kvality života svého obyvatelstva a uspěšným řešením ekologických problémů. To se týká také států nynější Evropské unie, protože obyvatelstvo těch zemí není v euforii z vlivu finančně-ekonomické krize roku 2008 a následných let na kvalitu života. Otázka Evropské unie v tomto kontextu si žádá bližší objasnění.

Evropská unie vznikla jako vyjádření speficicky evropského „antiamerikanismu“. Jeho specifika není v tom, realizovat v životě alternativní americkým základní principy sociální organizace a řízení, ale v ambicích sjednocené Evropy na status lídra v regionální civilizaci Západu, a tomu odpovídaje – v ambicích na vedoucí pozici v civilizačním rozvoji lidstva. Ty ambice se ukázaly nerealizované proto, že politici EU, konaje na základě celozápadní „economics“ a celozápadních tradic nemohli vybudovat nadnárodní kreditně-finanční systém na základě euro na principech, zabezpečujících vyšší ukazatele funkčnosti makroekonomického systému sjednocené Evropy, než transregionální makroekonomický systém založený na dolaru. Pokud principy oběhu dolaru a euro jsou v principu identické, pak šance na úspěch nemá Evropská unie do té doby, než bude dolarový systém rozrušen.

Zvlášt je třeba říct několik slov o WTO. Pokud se na historii WTO dívat od Dohody o tarifech a obchodu z roku 1947, pak za více než 60 let své existence ta organizace nebyla schopna vyplnit úkoly, deklarované při jejím založení: obnovení ekonomiky států-účastníků po druhé světové válce 20. století a vytvoření v každém z nich životní podmínky, důstojné člověka. Příčina je tatáž: liberálně-tržní ekonomický model v její osnově je schopný jen z generace na generaci způsobovat masovou chudobu a bezkulturnost, ekologické problémy, na jejichž základě superbohatá menšina „šílí z bohatství“, stěžujíc si na problémy, na lenost, naštvanost a divokost „lumpenu“. Kromě toho, vědecko-technický pokrok je v liberálně-tržním modelu doprovázen tím, že určitá část obyvatel se stává ekonomicky zbytečnou: nejsou k ničemu ani jako spotřebitelé, protože nedisponují volnými prostředky, ani jako pracovníci, protože pro potenciální výsledek jejich práce neexistuje odbyt nebo nedisponují potřebným profesionalismem. Ale WTO znamená liberálně-tržní ekonomický model ne v rámci jedné společnosti, ale v globálním měřítku. Proto stratifikace obyvatel do skupin v rozmezí „chudoba – superbohatství“ probíhá nejen v rámci každého liberálně-buržoazně orientovaného státu, ale kromě toho probíhá i stratifikace samotných států na stupnici „chudoba – superbohatství“.

Neúspěšná zkušenost fungování Evropské unie znamená, že úspěch spolků různého druhu, kterých se Rusko účastní, je podmíněn schopností nabídnout alternativní ekonomický model, který by byl osvobozen od defektů liberálně-tržního modelu a dovolil by objevovat a řešit problémy vlastního biosférně-sociálně-ekonomického rozvoje každému státu–členu, realizujíc vlastní suverenitu bez jakéhokoliv diktátu zvenku, a také účastníc se společných projektů s dalšími státy-účastníky.

Sociokulturní realita je taková, že otázky filozofie, mravnosti a etiky nejsou drtivou většinou přijímány jako otázky, odpovědi na něž určují další perspektivy společnosti. Nejširší zájem ve společnosti v době míru vyzývají ekonomické otázky. Proto ekonomická činnost osvobozená od defektů liberálně-tržního modelu je právě tím, co může vyvolat zájem a zavléct další společnosti a státy, a také nejvíce prozíravé direktoráty TNK, do projektu globalizace, alternativního západnímu.

Osvobození od defektů liberálně-tržního ekonomického modelu vyžaduje realizaci v praktické politice následujících principů:

• Organizace systému státního plánování biosférně-sociálně-ekonomického rozvoje na základě objektivních zákonitostí všech šesti kategorií dříve uvedených v kapitole 3.2. Opora na ně je prostředkem vyřešení jak vnitrosociálních problémů, tak i ekologických; jak v rámci jednoho státu, tak i v globálním měřítku.

• Vybudování trojúrovňového kreditně-finančního systému ve státě:

• první úroveň musí obsluhovat spotřebu domácností;

• druhá úroveň – sféru výroby a produkce;

• třetí úroveň – zahraniční obchod.

Pravidla, na jejichž základě je realizován průtok peněžní masy mezi úrovněmi (matrice 3x3) je v bezalternativní kompetenci státu: jejich úkolem je potlačit parazitismus spekulativního sektoru ekonomiky.

• Vnitřní trh je regulován státem. Prostředky regulace trhu jsou:

• politika rozdělení daňového břemene,

• politika v oblasti pojištění činnosti a risků,

• politika rozdělování dotací producentům sociálně významné produkce v odvětvích a regionech, formovaná se zohledněním jejich svébytnosti a potřeb společnosti,

• politika ochrany trhu od spekulativních manipulací cenami mechanismem rozdělování příspěvků spotřebitelům sociálně významné produkce.

• Úvěrování na úrok musí být bezalternativně zakázáno, protože úrok je prvotní příčína inflace a deficitu efektivní platbyschopné poptávky: bankovní systém musí být financován na úkor fixních tarifů na bankovní služby a mít podíl na zisku úspěšných projektů, realizovaných s pomocí úvěrů.

• Kromě toho prostředkem regulování trhu je systém standardů a norem[19].

Možnosti mezistátní ekonomické spolupráce jsou spojeny s problémem nebezpečí ztráty suverenity států-účastníků, a především finančně-ekonomické suverenity. V minulosti byly dvě varianty organizace mezinárodního obchodu:

1. Pozvednutí národní měny nejmocnějšího státu do statusu mezinárodního platebního prostředku. To vyvolávalo výhrady ke státu-emitentu té valuty, protože její emise tvoří zisk bez práce daného státu, zatímco ostatní státy-účastníci systému mezinárodního obchodu musí něco produkovat a prodávat, aby vytvořili své valutové rezervy.

2. Přímá konverze valut ve vzájemném obchodu dvou států. V tomto případě vznikají problémy v důsledku burzovních spekulací na měnových trzích.

Existuje třetí varianta, nehrozící suverenitě zádného účastníka systému a ochraňující všechny od spekulací na měnových trzích. Mezinárodní obchod obsluhuje valuta, nepatřící ani jednomu ze států-účastníků systému – nadstátní platební jednotka. Platební jednotky každého státu obsluhují výhradně jeho vnitřní obchod. Při nutnosti nákupu čehokoliv v zahraničí se vlastní platební jednotka na první etapě konvertuje na nadstátní, a na druhé etapě se nadstátní konvertuje na platební jednotky státu-účastníka systému, ve kterém se plánuje provést nákup. Pro vyloučení spekulací a zároveň zabezpečení stability reálného sektoru ekonomiky států účastníků, konverze státních platebních jednotek v nadstátní a zpět se v daném státě může realizovat za fixní kurz, stanovený na základě srovnání energetických standardů zabezpečení konvertovaných platebních jednotek[20].

To je jeden z aspektů problému ochrany reálného sektoru a sféry spotřeby konečné produkce domácnostmi od burzovních spekulací a her různého druhu. Druhý aspekt je spojen s akciovým trhem. Pokud přiznáváme v akciích vyjádření vlastnických práv a práv na podíl zisků z využívání objektů toho kolektivního vlastnictví, pak reálný sektor musí být ochráněn i od burzovních spekulací s akciemi. Nejsnažší způsob takové ochrany je zbavení kupce akcií práva je prodat během následujícího roku a půl nebo déle od nabytí. Pokud je to investor s dobrými úmysly, jeho zájmy poškozeny nebudou, a pokud je to spekulant, pak budou jeho prostředky v koupených akciích zmrazeny na danou dobu, což podstatně omezí možnosti burzovních her na pokles nebo vzestup akcií s cílem přerozdělení vlastnických práv a získání nepracovních příjmů.

Nicméně fungování alternativy liberálně-tržního ekonomického modelu jak v rámci státu, tak i v systému několika států vyžaduje odpovídající informačně-algoritmické zabezpečení. Dosud, jak už bylo poznamenáno dříve, veškerý právní systém a vzdělávací systém v oblasti sociologie, politologie, ekonomiky a financí v Rusku je orientován na obsluhu liberálně-tržního ekonomického modelu v režimu kryptokolonie. To se týká i právních a vzdělávacích systémů jiných zemí. Proto pokud se opíráme o vzájemné vazby procesů, ukázané na ilustraci níže, pak v realizaci Ruského projektu globalizace není třeba narušovat příčinno-důsledkové vazby jevů.

Ilustrace 1: Podmíněnost spektra řídících rozhodnutí a budoucí kvality života vědou a vzdělávacím systémem.

Je třeba začít ne z reforem v politice a ekonomice, ale z vytvoření učebního centra – mezinárodní univerzity. Ta univerzita by měla rozvíjet vědecké školy, které by mohly:

• provádět výzkum a adekvátně osvětlovat problematiku, upomenutou v kapitole 3.2 této práce a v materiálech Koncepce sociální bezpečnosti v celku;

• na tom základě vést přípravu řídících kádrů pro stát a byznys a vědecko-pedagogických kádrů pro základní a vyšší školy.

Problematiku KSB je třeba převést ze sféry právních procesů ohledně údajně přítomného v ní extremismu do sféry vědeckých diskusí[21], k jejichž regulaci nemají právnící žádný vztah. To umožní zemi svobodit se z moci defektní liberálně-buržoazní ideologie a zaměnit ji ve sféře vzdělání a státního řízení životně adekvátním věděním, na jehož základě bude možné řešit problémy jak uvnitř země, nevytvářeje nové, tak i účastnit se mezinárodních organizací různého druhu jako Eurasijské ekonomické unie, ŠOS, BRICS. Bez toho je nemožné transformovat i WTO v organizaci, která skutečně bude sloužit rozvoji národních kultur na principech vzájemné pomoci, a ne zájmům transnacionální oligarchie a jejích kurátorů.

Kromě toho mnohé problémy jsou vyvolány tím, že pod různými záminkami je přijato za nevhodné nazývat hlupáky – hlupáky, šmejdy – šmejdy, lež a podvody – lží a podvody. Jinak řečeno, kult „politické korektnosti“ je zbraň Západu proti Rusku, a je třeba vykořenit „politickou korektnost“ z politiky státu Ruského a říkat pravdu, především vždy nepřijatelnou pro oponenty Ruské politiky. Jediné omezení, které může být přiznáno v takové informační politice, je: zveřejnění informace nesmí ohrozit bezpečnost zdrojů dané informace.

Kromě toho, problémy ve všech společnostech jsou důsledkem toho, že historicky zformované kultury nedovolují lidem stát se Lidmi – nositeli lidského typu stroje psychiky. Tomu odpovídaje, řešení těch problémů v různých společnostech, disponujících specifikami v aspektech kultury, fyzické geografie, ekologie, se může opírat jen na pro všechny společné objektivní zákonitosti bytí šesti dříve uvedených kategorií. Díky této okolnosti šíření Ruského projektu globalizace metodou kulturní spolupráce nemůže být hodnoceno jako politický diktát ze strany Ruska, a může být hodnoceno všemi více či méně intelektuálně rozvinutými lidmi jen jako pozvánka ke spolupráci v globálním měřítku. Je to tak, tím více, pokud se v politice opíráme výlučně o pravdu a dekonstruujeme lež oponentů a identifikujeme jejich upřímné omyly a chyby.

Jak ukazuje historie SSSR epochy budování socialismu, úspěch v řešení problémů je přitažlivý pro další státy a národy, v nichž historicky zformované tradice vytvářejí problémy, ale nedovolují je řešit. Ale podmínkou úspěchu jsou vždy a všude jen životu adekvátní znalosti a schopnost je vypracovávat z nuly, pokud znalosti nestačí nebo je objevena neadekvátnost existujících vědeckých teorií.

Vnitřní prediktor SSSR

18. srpna – 24. srpna 2014

Upřesnění a doplnění: 28. srpna 2014