Notes
«О aktuální situaci» č.4 (111) Moc na Rusi: možnosti nevyužité a možnosti aktuální · перевод (Čeština) · раздел 6 из 6
Перевод исходного произведения; точность перевода оценивается отдельно.
Notes
S.J.Witte. Paměti.Т. 3, гл. 50
Bylo by třeba napsat novou standardní učebnici dějepisu, ve které by nebylo tataro-mongolské jho a Velké říjnové SOCIALISTICKÉ revoluce. A kromě toho by bylo třeba dovést do konce "destalinizaci", aby zakrýt tu "ostudnou stránku naší historie". Ve spojení s touto tendencí historické "vědy" vylepšovat minulost na zakázku současné politické konjunktury, by bylo historikům užitečné vzpomenout si na jeden aforizmus M. de Servantese: "Lživý historik je hoden trestu smrti, stejně jako penězokaz."
Witte byl vedoucím jedné z železnic, po které carská rodina projížděla na Krym a vracela se z Krymu do Petrohradu. Během svého prvního doprovázení carské rodiny se zhrozil, a předvídaje v důsledku stálého překračování povolené váhy vozů a rychlosti katastrofu, napsal dopravnímu ministru oznámení, ve kterém požadoval snížení rychlosti a zvětšení časů jízdy po železnici, kterou řídil. To bylo splněno, ale pomalá jízda vyzvala nevoli pasažérů, včetně imperátora Alexandra III., který neznal technické aspekty stavby a využívání železnic. Proběhl rozhovor, který Witte zaznamenal ve svých pamětech: "... přišel ke mně generál-adjutant Čerevin a říká: Gosudar Imperátor přikazuje vyřídit vám, že je velmi nespokojen jízdou po jihozápadní železnici - Čerevin ani nedokončil, když vešel sám Alexandr III., který slyšel, jak mi to Čerevin vyřizuje. Tehdy jsem se pokusil objasnit Čerevinovi, co už jsem vysvětloval ministru dopravy. Mezitím ke mně přistoupil car a říká: - Co říkáte. Na jiných železnicích jezdím bez zmenšení rychlosti, a na vaší železnici nelze jet, protože vaše železnice židovská. (to je narážka na to, že předsedou železnice byl žid Blioch.) Samozřejmě, na ty slova imperátora jsem neřekl nic, mlčel. Mezitím přispěchal ministr dopravy hovoře, samozřejmě ne že dráha je židovská, ale že je v nepořádku, v důsledku čehož nelze jet rychleji. A jako důkaz správnosti svého mínění řekl: - A na jiných drahách jezdíme takovou rychlostí, a nikdo nikdy se neosmělil žádat, aby Gosudara vezli pomaleji. Tehdy jsem se neudržel a řekl ministru dopravy: - Víte, vaše blahorodí, nechť jiní dělají, jak chtějí, ale já panovníkovi vaz zlámat nechci, protože tak to končívá, že takovým způsobem nakonec zlámete panovníkovi vaz. Imperátor Alexandr III. slyšel moji poznámku, byl pochopitelně nespokojen s mou drzostí, ale nic neřekl, protože to byl velikodušný a dobrý člověk." (С.Ю.Витте. Воспоминания. Т. 1, гл. 10). Tato událost se stala, když imperátor s rodinou jeli na Krym. Při zpáteční cestě se stalo vlakové neštěstí v Borkách. Zkoumání příčin odhalilo, že to bylo v důsledku překročení dovolené rychlosti a váhy soupravy. Právě o tomto nebezpečí předtím mluvil Witte, přičemž svědkem byl i Alexandr III. Nikdo u železnice neměl dostatek smělosti, aby trval na ohraničení rychlosti soupravy, jako to předtím udělal Witte. Witte byl později přihlášen na státní službu, přičemž Alexandr III. mu ze svých prostředků doplácel 8000 rublů nad jeho oficiální plat, protože při transferu na státní službu se mu znatelně snížily příjmy.
Velkovévoda Alexandr Michailovič. Vzpomínky. Kapitola 5 - http://tzarskiy-khram.narod.ru/velk1.html.
Pro srovnání, velkovévodům se v době Alexandra III. vyplácelo 210.000 rublů ročně, roční výdaje carského dvora činily 20 milionů rublů, a bojová loď Petropavlovsk přišla státní pokladnu na 9 milionů rublů. Střední plat pracujících v počátku 20. století v Rusku byl o málo více než 20 rublů, mistři dílen a cechů získávali 40-45 rublů.
S. J. Witte. Воспоминания. Т. 1, гл. 11.
Historie 19. století (История XIX века) — Под ред. Лависса и Рамбо, пер. с фр., изд. 2, под ред. акад. Е.В.Тарле, ОГИЗ, Москва, 1939 г.
Historická fakta podporující toto tvrzení. Několik dní před napadení hitlerovského Německa na Polsko vyplul německý transatlantický parník "Brémy" z New Yorku. Angličané, jsa de-iure spojenci Polska, se ho pokoušeli najít a chytit, aby ho získali v roli válečné trofeje, a neuspěli. K tomu okamžiku disponovali pobřežní a palubní leteckou silou a letadlovými loděmi, rádiospojením, už byly první radary. "Brémy" se minuly se všemi, kdo je hledaly, a dopluly do Murmansku, kde zůstaly dva týdny a pak odpluly do Německa. Tím více byl neřešitelný úkol blokování ruských námořních sil bází v Murmansku při absenci dálkové radiolokace a výzvědné aviace. USA v 80. letech provedly cvičení s velmi zajímavými výsledky, kde navíc měly k dispozici výzvědné družice. Svazu lodí v čele s letadlovou lodí "Forrestal" byl vytyčen úkol - v režimu rádiového ticha se schovat v jedné z oblastí tichého oceánu. Všechny ostatní síly, které se účastnily cvičení, měly za úkol je najít. Forrestal zůstal neobjeven dva týdny.
V našem chápání je to důsledek toho, že globalizace je objektivním jevem, ale její řízení nese subjektivní charakter. "Britská koruna" se účastní realizace řízení globalizace podle biblického projektu zotročení lidstva ve jménu Boha, a ruský stát nebyl obětí "nedaření se" jen v těch obdobích, kdy de-fakto pracoval na alternativní koncepci globalizace - koncepci svobody a diktatury svědomí.
Pro takové epizody ze života Jana Kronštadtského viz internet
Konkrétně viz Vzpomínky S.J.Witte; knihy vzpomínek velkovévody Alexandra Michailoviče (přítele od dětství Nikolaje II.); vzpomínky dcery Alexandra III., sestry Nikolaje II, velkovévodkyně Olgy Alexandrovny; vzpomínky A.F.Koni.
Tato schopnost cara vykázat ostatní do patřičných míst dělala dojem dokonce na jeho "kolegy". Witte popisuje setkání Alexandra III. s princem Vilémem - budoucím německým císařem Vilémem II: "Když jsme přijeli do stanice Brest, panovník ještě ani nevystoupil, když z druhé strany, ze směru Varšavy, přijížděla souprava, ve které jel mladý Vilém. Alexandr III. vyšel na nástupiště, byl v pruské uniformě a ve svém ruském zimníku. Když souprava prince Viléma přijížděl k nástupišti, kde stál imperátor, Alexandr III. sundal zimník a dal ho své ochrance, která se celou dobu nacházel poblíž. Panovník se setkal s mladým Vilémem, poté s ním prošel okolo čestné stráže, a když byla ceremonie u konce, imperátor se otočil a silně křikl na svou ochranku, která se vzdálila: "Dej zimník". Tehdy princ Vilém, který rozuměl několik slov rusky, se okamžitě rozběhl k ochrance, uchopil zimník, přiběhl k carovi a přehodil mu ho přes ramena. Tehdy jsem se politikou nezajímal, ale když jsem to viděl, pomyslel jsem si, že se Vilém Alexandra III. bojí - a skutečně, když se stal německým císařem, to strach, který vyvolal Alexandr III., v princi Vilémovi zjevně zůstal. Pamatuji si, jak posléze jsem měl možnost slyšet samotného císaře Viléma II., že osobnost Alexandra III. na něho udělal silný dojem. Řekl: "To byl vskutku samoděržavný car." (S. J. Witte. Воспоминания. Т. 1, гл. 10).
Je na místě uvést, že Witte během vlády Alexandra III. a Witte během vlády Nikolaje II. byli jako dva různí lidé. Budoucí německý císař zjevně nebyl sám, na jehož psychiku mělo setkávání se s Alexandrem III. vliv, a tento vliv na psychiku byl reálným faktorem politiky Alexandra III. v období jeho vlády.
Text dohody v té formě, v jaké ho německý císař navrhl a v jaké ho podepsal Nikolaj II. (viz http://www.hist.msu.ru/ER/Etext/FOREIGN/bjorke.htm), byl podle mínění ministerstva zahraničí Ruské říše neslučitelný s činnými spojeneckými dohodami mezi Ruskem a Francií, ačkoliv jak je z textu vidět, přímý protifrancouzský charakter text dohody nemá a podle jeho znění Rusko nebylo zavázáno pomáhat Německu v případě, že Německo napadne Francii. Přitom Nikolaj II. přivlekl k podpisu dohody i ministra moří admirála A.A. Biriljova - fakticky šachmatem - Vy mi věříte? - pak podepište (svědectví S.J. Witteho podle slov A.A. Biriljova). A Biriljov věrně podepsal, aniž dokument četl, který podepisoval ne svým jménem, ale jménem Ruska - jako svědek uskutečněné dohody obou imperátorů. Při vládě Alexandra III. by se něco takového stát nemohlo. Viz také http://dic.academic.ru/dic.nsf/dic_diplomatic/267/БЬЁРКСКИЙ.
Alexandru II. náleží citát: "Řídit Rusko není složité, ale marné." (Путин наградил Пьера Кардена орденом и нашел «коллегу» по галерам среди российских императоров. «Московский комсомолец» 04.11.2013: http://www.mk.ru/politics/article/2013/11/04/940316-putin-nagradil-pera-kardena-ordenom-i-nashel-kollegu-po-galeram-sredi-rossiyskih-imperatorov.html). Nezávisle na tom, z jakého kontextu je ta fráze vzata, vyjadřuje přiznání imperátora v nesmyslnosti existence dynastie, protože pokud si hlava státu a dynastie neuvědomuje smysl, který by měl být realizován v důsledku jeho řídící činnosti a činnosti jeho následníků, on objektivně neodpovídá zaujímané pozici. V systému vazeb, představených na obr. 1 a 2 v analytické práci VP SSSR "Pravdivý a svoboden je jejich jazyk a s vůlí Nebeskou družen...", je ta fráze Alexandra II. je příkazem na likvidaci dynastie a říše jako státní formy organizace života společnosti. Všechna následující historie klanu Romanovců mluví o tom, že příkaz byl přijat k vyplnění.
И.Ш.Шевелев, М.А.Марутаев, И.П.Шмелев. Золотое сечение. — М.: Стройиздат. 1990.
Současná ruská Akademie Věd statusem "Domu života" nedisponuje, a její členové a členové-korespondenti jsou neschopni realizovat funkci žrečestva, tj. realizovat první etapy plné funkce řízení, za celou historii existence ruské akademie věd, od jejího založení Petrem I.
Prediktor-korektor ("předpovídač"-"opravovač") je schéma řízení, ve kterém se uplatňuje v procesu řízení prognóza chování objektu pod vlivem řídící činnosti, vnitřních změn objektu a interakce s okolním prostředím. V tom případě část zpětných vazeb v konturách cirkulace informací v procesu řízení se zamyká ne skrz uskutečněnou minulost, ale skrz prognózovanou budoucnost. Díky tomu ve schématu prediktor-korektor může být zabezpečena nejvyšší kvalita řízení, protože řídící vliv může reagovat preventivně na hrozící negativní vlivy a vnitřní změny.
Viz práce VP SSSR "Mrtvá voda", "Základy sociologie" (т. 1, раздел 5.10).
Na určité etapě hierofanti zachtěli moci nejen nad Egyptem, ale i nad vším lidstvem. Koncepci zotročení lidstva ve jménu Boha podali společnosti ve formě Bible, která nevyvolala námitky společnosti.
V.V.Zenkovský (Протоиерей В.В.Зеньковский.) Historie ruské filozofie. YMCA-PRESS, Париж, 11, rue de la Montagne-Ste-Genevieve. 1989. Т. 1, ч. 1. — С. 49.
Arcikněz G. Florovský. Cesty ruského bohosloví. (Часть 1. — Издание второе, исправленное и дополненное, 2003 год. Интернет-версия под общей редакцией Его Преосвященства Александра (Милеанта), Епископа Буэнос-Айресского и Южно-Американского. — Интернет-ресурс: http://dl.biblion.realin.ru/text/10_Bogoslovie/Florovskij._Puti_russkogo_bogosloviya/Florovskij._Puti_russkogo_bogosloviya-1.doc. )
http://www.c-cafe.ru/days/bio/29/032_29.php.
Vztahuje se ke králi Šalamounovi: "Jako potůčkové vod jest srdce královo v ruce Hospodinově; kamkoli chce, nakloňuje ho." (Kniha přísloví, 21:1). — ale k tomu, aby to tak bylo, Šalamoun usiloval od dětství a zabezpečil realizaci toho principu svými osobními kvalitami, což ho odlišuje od drtivé většiny jiných monarchů, které znala historie.
A podobně, pokud carevič Nikolaj Alexandrovič zemřel, v důsledku čehož se stal Alexandr následníkem trůnu, je třeba vyvodit závěr, že ohledně této kvality - přístupnost srdce k volání Shora (a jako důsledek - po možným výsledkům jeho vlády) - on výrazně ustupoval svému bratru, v důsledku čehož byla Shora dána přednost Alexandru v roli následníka a budoucího imperátora.
Viz například: В.В.Вересаев. На японской войне; В.И.Семёнов. Расплата; Произведения А.Ф.Кони.
Následníku k tomu okamžiku bylo 20 let - věk, ve kterém už je na čase přemýšlet o smyslu života a cestách jeho realizace a mnohé chápat, včetně toho, co se ve společnosti historicky zformovalo špatně, jinak, než mělo.
Balast — vrchní část zeležničního násypu, na kterém leží pražce.
http://marginal06.livejournal.com/264274.html.
V řadě publikací (např. http://www.liveinternet.ru/users/3342196/post293026043/) se tvrdí, že katastrofa v Borkách byla důsledkem útoku. Nicméně verze výbuchu, tj. pokus připravit cara a jeho rodinu o život, v Ruské říši nebyla oficiálně přijata, a bezpečnostní služby nehledaly viníky v tomto smyslu. Poslední okolnost je v našem chápání odpovídající a Witte, když označil za příčinu čiště technický stav železnice a porušení bezpečnostních norem, měl pravdu.
http://eho-2013.livejournal.com/145437.html.
http://eho-2013.livejournal.com/145437.html.
Jsou svědectví, že vyjadřoval nevoli nad zrušením nevolnictví.
Noviny "Duel" — № 33 (63) 17 srpna 2010: http://www.duel.ru/201033/?33_6_2, http://www.krasnoetv.ru/node/5847. Konkrétně na základě tohoto výnosu byl z Oděsského gymnázia vyloučen budoucí sovětský dětský spisovatel K. I. Čukovskij - ve skutečnosti Nikolaj Vasilijevič Korneičuk (1882-1969).
http://pushkin.niv.ru/pushkin/text/articles/article-015.htm. Prvně byla publikována v roce 1884 za vlády Alexandra III., tj. publikace mohla sehrát roli varování před budoucím uzákoněním výnosu "o kuchařčiných dětech".
Zleva - reprodukce obrazu Ilji Repina "Alexandr III. přijímá stařešiny ve dvoře Petrovského paláce" (originál se nachází v Treťjakovské galerii). K té události došlo v Moskvě 9. (21.) května 1885 po korunovaci Alexandra III.
Pro srovnání. K počátku rusko-japonské války byl kompletní personál japonské flotily gramotný, negramotní branci ve většině posádek Japonska tvořili 10-20%. Od roku 1905 po vítězství ve válce byly všechny děti z Japonska zapojeny do systému povinného vzdělávání. V Rusku byl podíl negramotných v řadách rekrutů na počátku vlády Alexandra III. 76,94%, k roku 1887 se zmenšil na 74,22 %."V odpověď na kroky důstojníků k uspokojení usilování o získání gramotnosti mezi vojáky v roce 1892 následovalo objasnění: "Těžko je možné souhlasit s tím, aby výuka gramotnosti v armádě zabírala tak významné místo… na armádu nemůže být vložena role sloužit průkopníkem gramotnosti mezi širokými masami, prostředků a času je málo." Ke konci 1890-tých let přestali vojáky učit číst a psát téměř ve všech oblastech, kromě Kyjevské; kde generál M.I.Dragomirov pokračoval ve stavění otázky, že je nemožné učit vojenskému řemeslu negramotné lidi." (podle údajů wikipedie, článku "Gramotnost rekrutů"). Podle údajů "vojensko-statistické ročenky armády za rok 1912" "mezi nižšími důstojníky ruské armády bylo gramotných méně než polovina". Existovala kategorie "pologramotných" (24%) - umějících jen číst. "Gramotných mezi nižším důstojnictvem je (bez kozáků) 47,41%, a těch, kdo dokončil jakoukoliv školu - 10,74%". (http://maxpark.com/community/4454/content/1415701). Tj. 89,26% novobranců nezískali jakékoliv systematické vzdělání. Kromě toho, od roku 1871 v Japonsku funguje princip rovnosti všech obyvatel před císařským domem. Výsledkem dodržování toho principu a kultu "veškerý národ Japonska je jedna rodina" bylo Japonsko v historicky krátkou dobu schopné odstranit staletý antagonizmus mezi samurajskou kastou a národem. Romanovci od principů stavovsko-kastovní společnosti ustupovali jen pod tlakem okolností, jejichž souhrn i zahubil říši a dynastii za vlády Nikolaje II. A v Ruské říši do počátku první světové války existovaly vojenské vyšší vzdělávací instituce, z nichž nejznámější byl Mořský a Pážeský korpus, ve kterých se mohly vzdělávat jen děti "elity". Jen nedostatek vojenských kádrů, který vyšel najevo během první světové války, přinutil dynastii umožnit získání vojenského vzdělání i širší vrstvě lidí. Mezi ně patřil například vynikající vojensko-mořský důstojník SSSR,admirál flotily Sovětského svazu, I.S. Isakov (Isaakjan) - syn železničního technika, který se během Romanovců nemohl dostat do Mořského korpusu a učil se ve speciálních "Гардемаринских классах" (vojenské učiliště, založené r. 1914), k jejichž absolventům se absolventi Mořského korpusu chovali jako k důstojníkům druhé kategorie.
Potvrzením toho, že tato obvinění nejsou prázdná slova, slouží slova velkovévody Alexandra Michailoviče v jeho autobiografii: "Poprvé ve svém životě jsem se dozvěděl o existenci různých hříchů a jejich definic ze slov Otce Titova. Jako sedmileté dítě jsem se měl kát ze své spoluviny v ďábelských činech. Pán Bůh, který se mnou rozprávěl šepotem pestrých květů v našem sadu, se najednou proměnil v mém vědomí v hroznou, nelítostnou bytost. Nehledě na mé oči plné strachu, otec Titov mi vyprávěl o prokletích a věčných mukách, ke kterým budou odsouzeni ti, kdo tají své hříchy. Zvyšoval hlas, a já, třepaje se, jsem se díval na jeho kříž, osvětlený paprsky jasného kavkazského slunce. Mohlo se stát, že jsem se vědomě nebo nevědomě dopustil nějakého hříchu a utajil ho? (...) Vyšel jsem z kostela s pocitem, že jsem navždy ztratil něco neobyčejně cenného, co už nikdy nemohu znovu získat, dokonce jestli se stanu Imperátorem všeho Ruska." (Книга воспоминаний, гл. 2). Jaká může být diktatura svědomí, dokud člověk neosvobodí sám své chápání a vnímání světa od všeho toho tmářství?
Legálnost – 1) soulad moci s planými zákony; 2) uzákoněná moc je prováděna podle platných dokumentů a dle obecně uznávaných norem; 3) pojmy jsou zakotveny v právních předpisech, platných pro vládu, politické instituce, politické organizace, politické subjekty.Legitimnost - uznání právoplatnosti národem a politickými silami, zákonnost politické moci a všech nástrojů a mechanismů k jejímu provádění a také způsoby její obnovy. Legitimita není právním procesem a nemá právní funkce. Zachycuje fakt uznání národem a dává tak oprávnění ke stanovování norem chování.
To k otázce toho, že druhá priorita zobecněných prostředků kontroly/agrese (historicky-algoritmická, chronologická) není výmysl VP SSSR, ale objektivně působící kulturologický faktor.
takže v současnosti jsou na Západě „pederasti“ nebo „outsourcing“ blahem, přestože ještě před půl stoletím byli pokládáni za zlo.
Брянчанинов И. Слово о человеке. — М. 1997. Либо см.: http://www.pravbeseda.ru/library/index.php?page=author&id=2
"Pompadůři" – slovo odvozeno od milenky krále Ludvíka XV. Saltykov-Ščedrin, absolvent lycea v Carskom Sele, nazýval „pompadůry a pompadurši“ byrokraty v carském impériu. Kam až sahala moc a vliv královy milenky a jaká hierarchie vládla v tomto tandemu – to je na diskusi.
"Mužik nemá strach z vnitřní politiky prostě proto, že jí nerozumí. Pokud ho něčím takovým nebudete obtěžovat, bude si vždy myslet, že nic jako „vnitřní politika“ není, že jde o stejné „boží dopuštění“ jako mor, hladomor, záplavy – jen s tím rozdílem, že tentokrát je ztělesněním „božího dopuštění“ pompadůr. Ale pokud už chcete, aby pochopil, tak vám za sebe říkám na rovinu – pozor na to, pánové! ni - ni , c'est fini = po našem „tak to je konec…“ " (Saltykov-Ščedrin - "Помпадуры и помпадурши")
“Zákon a proroci“ - v časech Krista je to to, co nyní nazýváme Starý zákon, ze kterého pramení biblická doktrína zotročení člověka jménem Boha. Janem je míněný Jan Křtitel, jinak také „nebeský patron“ Janova zednářstva.
viz "Rothschildové připravují svého "monarchu" na trůn Ruska": http://maxpark.com/community/4797/content/1990282.
Nikdo dnes nemůže popřít, že smutek a žal byl při pohřbu Stalina všenárodním. Stejné to bylo i u druhého „despoty“ – Ivana Hrozného – do té doby, než „zasáhla“ křesťanská kultura, byl v dobrém vzpomínaný v národních písních a příbězích. Žádné varování v národní tvorbě se proti němu nevyskytuje.
"liberast" - v Rusku široce používaný novotvar vzniklý z kořenů "liberál" a "pederast", p.p.
viz "Введение в конституционное право"
v originále: " было бы неправильно и неправедно" - čeština nemá adekvátní výrazy pro přesný překlad, p.p.
Noosférně-religiozní mravně-etické zákonitosti jsou objektivní a pracují. Viz analytická poznámka "Правдив и свободен их вещий язык и с Волей Небесною дружен…» из серии «О текущем моменте» № 6 (102), 2011 г.
citace z Ф.И.Чуев. Полудержавный властелин. — М.: ОЛМА-ПРЕСС. 1999. — С. 397.
Transhumanismus – podrobně se tímto tématem zabývá nový román D.Brauna „Inferno“. Co se autora týká, je hlavním „píár“ tvůrcem mýtů, vytvořených na zakázku „zákulisí“ k ohlupování davu. Nesmysly takto podané jsou pro dav i „elitu“ zajímavé, a ve svých románech typu „Šifra mistra Leonarda“ plní úkoly pozměňování (ničení) historicky složené tradiční kultury společnosti. Díky jeho knize a následně jejímu zfilmování se mýtus o řádu „Převorství sionského“ rozšířil do celého světa. Autorem mýtu o řádu „Převorství siónského“, který byl jakoby založený před dvěma tisíci lety, byl francouzský dobrodruh Pier Plantard. Ten se však těsně před svou smrtí v r.2000 svých spisů zřekl – viz Umberto Eco „Historie Iluzí“ – kap. Jak vymysleli příběh o Rennes-le-Château . Tento mýtus je však potřebný k odpovědi na davem často pokládanou otázku, kdo a jak vládl po staletí běhu historie. Ruský spisovatel V.Sorokin v knize „Telluria“ neřeší žádné problémy sakrálnosti vlády, jen jako módní spisovatel dopodrobna popsal sny dnešní „elity“, která by se ráda vrátila do středověku, kdy bylo parazitování menšiny na většině nejsnadnější.
Globální prediktor - termín, označující v pracech VP SSSR globální konceptuální moc biblického projektu globalizace.
"kosí pod Boha" = imitují, staví se do role Boha ve vztahu k Lidstvu
vyobrazeno např. na jednodolarové bankovce. Podrobnější analýza v češtině zde: http://leva-net.webnode.cz/products/arbitraz-hlavy-statu-ako-osnova-pre-rozhodovanie-vo-vztahu-k-elitarskym-klanom/