3.1. Nesplnitelný sen rossionské „elity“
“Sad“ roste sám?.. · перевод (Čeština) · раздел 8 из 12
Перевод исходного произведения; точность перевода оценивается отдельно.
3.1. Nesplnitelný sen rossionské „elity“
Mezi velmocemi se Rusko vyznačuje mírou nezpůsobilosti své „elity“ – jejím bezútěšně nízkým a stále více degradujícím profesionalismem. Přitom sama naše „elita“ od dob sahajících ještě před svěcení Rusi trpí servilností vůči Západu: napřed vůči „velkoleposti“ Byzance; v době před obdobím smuty (zmatků) a v období smuty na přelomu 16. – 17. století před „velkolepostí“ Republiky obou národů (Polsko-litevskou unií) (dnes si již málokdo pamatuje, že Polsko bylo v době Ivana Hrozného „velmocí“, jejíž potenciál rozvoje její povýšenecká šlechta následně zadupala do země); a od doby Petra I. téměř do poloviny 19. století zase před „velkolepostí“ Francie posledních Ludvíků[^59].
A pokaždé, jakmile si naše „elita“ stačila zřídit doma něco podobajícího se vysněné zahraniční „velkoleposti“, samotné její modly upadaly a mizely do historického zapomnění…
Od poloviny 20. století až do současnosti závidí „velkoleposti“ Spojených států, poklonkuje před nimi a snaží se jejich „velkolepost“ napodobit na území své jurisdikce[^60]…, což se jí nedaří.
Proč se jí to nedaří „elita“ nechápe, ani o tom nepřemýšlí, jenom tupě s tvrdohlavostí hodné lepšího využití násilím vnucuje Rusku západní právní vědu, sociologické a ekonomické teorie, organizační struktury a procedury, vzdělávací standardy, show-byznys, všemožné „tržní“ a jiné „nástroje“, objektivně vedoucí při uplatňování takového přístupu k nevyhnutelnému zničení ruské ekonomiky i společnosti. A. P. Paršev ve své knize Proč Rusko není Amerika, příčiny toho všeho vysvětlil celkem správně.[^61]
V USA však bohužel, stejně jako v jiných státech[^62] civilizovaných podle obecných západních kulturologických principů, všechny tyto nástroje fungují. Davo-„elitářství“ je vnitřně relativně stabilní[^63] (zatím: viz část 4.4), a v těchto státech nemají problém s neprofesionalitou svých „elit“ a jejich životní nezpůsobilostí, tedy s výhradou: ve vztahu k té koncepci řízení, v jejímž rámci tyto státy žijí.
Proto ten problém nespočívá v tom, že „Rusko není Amerika“ v tom smyslu, jak to ukázal A. P. Paršev ve své knize (1999). Problém spočívá v tom, že dokonce i v případě globálních změn klimatu, a to takových, že by v Rusku bylo klima mírnější a nebylo by nutné vynakládat tolik prostředků na ohřev obytných a průmyslových budov apod., a provozovat zemědělství by bylo bezpečnější, což by vedlo k prudkému zvýšení konkurenceschopnosti podniků nacházejících se na ruském území na světovém trhu:
se „Amerika“ nemůže „přesunout do Ruska“ bez zlikvidování jeho obyvatelstva a ruského jazyka[^64],
a Rusko se při zachování ruského jazyka a genetického jádra národů jeho civilizace nikdy nestane “Amerikou”[^65], jak si vysnila jeho pomatená “elita”.
Příčiny spočívají ve specifice způsobu realizace plné funkce řízení v životě společností – těch „civilizovaných“ na základě obecných západních kulturologických principů i ve společnosti Ruské mnohonárodnostní civilizace.