“Sad“ roste sám?..

1.1. Pomoz nám Harry Pottere?..

“Sad“ roste sám?.. · перевод (Čeština) · раздел 3 из 12

Перевод исходного произведения; точность перевода оценивается отдельно.

1.1. Pomoz nám Harry Pottere?..

2. dubna se v Londýně konal druhý summit vedoucích představitelů dvacítky nejvyspělejších ekonomik světa naplánovaný již v listopadu minulého roku, kdy se zástupci stejných států sešli ve Washingtonu, kde se pokoušeli jednat o problému světové finančně-ekonomické krize a hledat z ní cesty ven. Stejně jako washingtonský summit byl i ten londýnský „jarmarkem“, na kterém se „projednávalo“ všechno možné kromě těch principů, které jsou nemorální, neboť generují potenciál pro vznik krizí. Jsou to principy, na kterých je vybudován a podle kterých funguje světový kreditně-finanční systém, jež se v západní kultuře vytvořil k polovině 20. století a na začátku 21. století nabyl globálního charakteru[^2]; a také kromě ideového krachu západní ekonomické vědy, která není schopná zajistit ekonomickou prosperitu všech pracujících[^3].

Jak je již zvykem, byl londýnský summit ukončen „banketem“, na kterém také došlo, soudě podle všeho, k jeho hlavní události:

«LONDÝN, 3. dubna. Na slavnostní večeři, kterou britský premiér Gordon Brown pořádal na počest hostů summitu G20, se ruský prezident Dmitrij Medvěděv a americký lídr Barack Obama přiznali, že jsou velkými ctiteli tvorby spisovatelky Joanny Rowlingové. Jak informuje „Gazeta.Ru“ s odkazem na The Daily Telegraph, tak se autorka „Harry Pottera“ jako představitelka proslavených britských osobností této slavnostní večeře také účastnila.

Jako první Rowlingovou oslovil Obama, který jí řekl, že je dávným fanouškem knih o Harry Potterovi. Stejného tématu se chytila i dvojice Medvěděvových. Ruský prezident a jeho manželka se nejen přiznali, že jsou ctiteli „Harry Pottera“[^4], ale dokonce spisovatelku požádali o autogram.» (http://www.rosbalt.ru/print/631179.html)[^5].

Další článek - Dmitrij Medvěděv a Barack Obama si od spisovatelky Joanny Rowlingové vyžádali autogram, má akcenty rozestaveny trochu jinak:

«Hned za Obamou k Joanně Rowlingové přistoupila dvojice Medvěděvových, která nezůstala za Barackem Obamou pozadu v umění jak vyjádřit svůj obdiv nad Joanninou tvorbou. Náš prezident si dokonce ani neodepřel to potěšení získat od spisovatelky její drahocenný autogram.» (http://www.eurosmi.ru/dmitriiy_medvedev_i_barak_obama_vyprosili_u_djoan_rouling_po_avtografu.html).

Poté, kdy se Joanna Rowlingová oběma „lídrům“ podepsala, můžeme doufat, že se u Harryho Pottera přimluví, aby z pohádkového světa, který vymyslela, efektivně zasáhl a zkrotil finanční živel tohoto světa, čehož nebyli schopni pod dobu několika desetiletí vedoucí představitelé G20 ani jim podřízené státní aparáty se všemi svými poradci a konzultanty v otázkách financí a ekonomiky…

1.2. Finanční exhibicionismus\

rossionské politické „elity”:\

přišel jste mě na 4 139 726 rublů…

10. března 2009 D. A. Medvěděv při svém vystoupení na zasedání Rady pro boj s korupcí prohlásil:

«Další otázkou, kterou teď společně projednáme, bude způsob jakým státní a obecní úředníci, a také osoby zastupující takzvané státní funkce, budou podávat informace o svém majetkovém stavu a o příjmech členů svých rodin. Chci vás upozornit na to, že je nutné nejenom schválit způsob podávání podobného druhu informací, ale také vypracovat mechanismus kontroly pravdivosti a úplnosti údajů uváděných v prohlášeních o příjmu. Takový mechanismus zatím nemáme. Téma je to složité, hodně choulostivé, ale musíme se vydat i tímto směrem.

(…)

Myslím, že informace tohoto druhu musí podávat všichni včetně prezidenta Ruské federace, který to musí učinit stejně jako všichni ostatní občané ve státních službách, zastupující státní funkce, a to každoročně. Předpisy pro to neexistují, musí být zavedeny. Já takové předpisy připravím.

Domnívám se, že taková každoroční zpráva podávaná prezidentem bude do určité míry stimulovat osoby zastupující státní funkce i federální státní úředníky, aby příslušnou právní úpravu sami také dodržovali.[^6]»

(http://www.kremlin.ru/appears/2009/03/10/1809_type63374type63378type82634_213795.shtml).

Média toto prohlášení D. A. Medvěděva chvalořečila a podávala to jako další projev formování „občanské společnosti“ v Ruské federaci, ve které je dokonce i život vysokých vládních úředníků zcela otevřený, či jako jeden z činů přispívající k semknutosti vysokých vládních úředníků s lidem.

A poté se to stalo i skutečností: 6. dubna prezident RF zveřejnil prohlášení o příjmech své rodiny a o rodinném majetku.

«Prohlášení o příjmech za účetní období od 1. ledna 2008 do 31. prosince 2008 prezidenta Ruské federace D. A. Medvěděva, o majetku v jeho vlastnictví, bankovních vkladech, cenných papírech a závazcích majetkového charakteru.

Příjmy z hlavního pracovního poměru 4 139 726 rublů.

Společně s S. V. Medvěděvovou vlastní byt v Ruské federaci o ploše 367,8 m².

V Ruské federaci má v bankách 9 účtů, na kterých má uloženo celkem 2 818 780,8 rublů.

V Ruské federaci má pronajatý pozemek o velikosti 4 700 m².

Prohlášení o příjmech za účetní období od 1. ledna 2008 do 31. prosince 2008 manželky prezidenta Ruské federace D. A. Medvěděva – S. V. Medvěděvové, o majetku v jejím vlastnictví, bankovních vkladech, cenných papírech a závazcích majetkového charakteru.

Společně s D. A. Medvěděvem vlastní byt v Ruské federaci o ploše 367,8 m².

V Ruské federaci má jeden účet, kde má uloženo celkem 135 144,05 rublů.

V Ruské federaci vlastní dvě parkovací místa o celkové ploše 32,5 m².

Je majitelkou osobního auta Volkswagen Golf roku výroby 1999.

Prohlášení o příjmech za účetní období od 1. ledna 2008 do 31. prosince 2008 nezletilého syna prezidenta Ruské federace D. A. Medvěděva – I. D. Medvěděva, o majetku v jeho vlastnictví, bankovních vkladech, cenných papírech a závazcích majetkového charakteru.

Za účetní období od 1. ledna 2008 do 31. prosince 2008 nezletilý syn prezidenta Ruské federace D. A. Medvěděva – I. D. Medvěděv neměl žádné příjmy, nevlastní žádný majetek, nemá žádné vklady v bankách, nevlastní cenné papíry, ani nemá závazky majetkového charakteru.» (zveřejněno na oficiálním webu prezidenta Ruské federace, odkazy na příslušná prohlášení zde: http://www.kremlin.ru/text/news/2009/04/214774.shtml).

Takže v průměru byla měsíční mzda D. A. Medvěděva „z jeho hlavní zastupující funkce“[^7] 4 139 726 / 12 = 344 977,17 rublů, vydělaných nadlidskou prací, + nebyla uvedena výše státních výdajů na život rodiny (na zaopatření státních rezidencí, speciální dopravu včetně prezidentských letadel, ochranu apod.).

Svá prohlášení zveřejnili i ministři RF. Nejbohatším se ukázal být ministr přírodních zdrojů Jurij Trutněv, jehož příjmy dosáhly výše 369 mil. 944,9 tis. rublů.

«V tiskové službě ministerstva přírodních zdrojů a ekologie RF to vysvětlují skutečností, že Trutněv byl před svým jmenováním do funkce ministra spoluvlastníkem skupiny společností EKS v Permském kraji a v roce 2006 prodal svůj balík akcií na splátky, příjmy z nich předal do správy a teď byly zaúčtovány.

Druhé místo ve výši příjmů zaujal ministr dopravy Igor Levitkin, který za rok vydělal 20 mil. 610,5 tis. rublů, za ním následuje ministr energetiky Sergej Šmatko – 14 mil. 187,2 tis. rublů. Ministr financí Alexej Kudrin si vydělal 5 mil. 690,2 tis. rublů. Příjmy Šojgu v roce 2008 tvořily 2 mil. 709,5 tis. rublů.

Většina vicepremiérů a ministrů vlastní byt nebo rodinný dům, a také zemědělské pozemky. Žádné nemovitosti nevlastní pouze Alexej Kudrin a ministr spojů Igor Ščogoljev (byt má pronajatý). Ministr regionálního rozvoje Viktor Basargin vlastní pouze garáž. Ve většině rodin členů vlády se ve vlastnictví nachází alespoň jeden automobil.

Co se týká manželek členů vlády, tak úrovní svých příjmů všechny daleko předběhla manželka Igora Šugalova s 364 mil. 703,1 tis. rublů. Nejnižší příjmy měla manželka vicepremiéra Sergeje Sobjanina – 21,8 tis. rublů.

Podle slov zástupce vlády Dmitrije Peskova byly příjmy ministrů v tomto roce zveřejněny v rámci protikorupčních aktivit prezidenta. Zákon O boji proti korupci byl přijat v prosinci a účinnosti nabývá až od roku 2010, takže podle Peskova členové vlády své příjmy zveřejnili na základě své dobré vůle.

Zveřejněné údaje o majetku a příjmu ministrů jsou méně podrobné, než příslušná prohlášení prezidenta a premiéra.

V tabulce například nejsou uvedeny informace z bankovních účtů ani údaje o samotné existenci bankovních účtů, o akciích ve vlastnictví nebo jiných obchodních zájmech. U všech nemovitostí je pouze uvedeno, že se nacházejí „v Rusku“ bez upřesnění.

Z této tabulky není možné se nic dozvědět o původu příjmů, poznamenává BBC» (http://www.newsru.com/russia/08apr2009/dhd.html).

«Putin své příjmy také zveřejnil

Příjmy premiéra RF Vladimira Putina za období od 1. ledna do 31. prosince 2008 z hlavního pracovního poměru tvořily 4 mil. 622 tis. rublů a z jeho vojenské penze – 100,6 tis. rublů, uvádí se v Putinově prohlášení o příjmu, umístěném na webu předsedy vlády.

Putin vlastní byt o ploše 77 m², pozemek s plochou 1500 m² a také garáž v garážovém komplexu. Kromě toho má podíl v garážovém družstvu rovnající se jednomu parkovacímu místu.

Vlastní dva osobní automobily „GAZ M-21“ roku výroby 1960 a 1965, a také automobilový přívěs „Skif“ roku výroby 1987.

Dále Putin vlastní 230 akcií banky „Sankt-Petěrburg“ v hodnotě 0,230 tis. rublů v cenách z roku 1997.

Na webu premiéra je umístěno také prohlášení o příjmu za rok 2008 manželky předsedy vlády Ljudmily Putinové. Podle tohoto prohlášení za uvedené účetní období Putinová „neměla žádné příjmy, nevlastnila žádný majetek ani cenné papíry, neměla žádné závazky majetkového charakteru.» (http://www.newsru.com/russia/06apr2009/medvedev_nal.html).“

Pro srovnání reálná životní situace ze života prostého lidu.

Vesnice v Novgorodské oblasti: asi 20 km od Valdaje po silnici Moskva – Sankt-Petěrburg a asi 15 minut opatrné a pomalé jízdy po štěrkové vedlejší cestě napojující se na tuto silnici. Jediná pracovní místa v této vesnici a to pouze pro několik lidí jsou na mléčné farmě se stádem asi sta kusů krav. Pracují tam každý den prakticky od svítání do soumraku a výplatu nedostanou každý měsíc. Jedna z obyvatelek pracuje přímo ve Valdaji a každý den tam s sebou vozí svého syna, který se tam učí ve druhé třídě základní školy. Ve Valdaji si vydělá 5 000 rublů měsíčně, ze kterých asi 3 000 utratí za dopravu do Valdaje a zpět, takže ve výsledku rodině zbývá k životu okolo 2 000 rublů. Rodinu živí z větší části zahrada a domácí hospodářství, které se za časů kolchozů nazývalo „vedlejším“ a s nástupem „demokratizace“ – díky ekonomické politice reformátorů z 90. let a jejich nástupců – se stalo hlavním…

——————

V podstatě je tedy zveřejnění příjmů vysokých představitelů státní moci RF a členů jejich rodin, přestože samotnou státní mocí a médii podávané jako projev „dobré vůle“ vysokých úředníků „v rámci protikorupčních aktivit prezidenta“, nestydatě drzým přiznáním, jak si přisvojili národní prostředky na pozadí všeobecné bídy a chudoby[^8], které se v podmínkách navyšování ruského podílu na světové finančně-ekonomické krizi jenom prohlubují a se kterými si státní moc RF není schopná poradit: neumožňuje jí toho dosáhnout její nemravnost a životu nepřizpůsobená ekonomická věda, která je z hlediska řízení neprůkazná, a kterou si přesto vládnoucí moc ve své omezenosti kultivuje na vysokých školách RF.

V překladu z „politicky korektního píáru“ do ruštiny by měla souhrnná zpráva o příjmech vysokých úředníků znít přibližně takto:

My hrabeme milióny, stovky miliónů a vy živořte za 2 000 rublů: a co s tím naděláte? – jste jen dobytek[^9]…hybaj do svých chlévů.

Ale samotní představitelé „elity“, soudě podle jejich mnohaleté činnosti, si to neuvědomují, nebo uvědomují a vědomě se k lidem chovají jako k dobytku, který na ně má dřít a pokorně si všechno nechat líbit.

Ve skupině paviánů je hierarchie určována podle toho, kdo komu ze samců může beztrestně ukázat svůj pohlavní úd, aby ti ostatní znali své místo. V daném případě takovou demonstraci pohlavních údů nahrazují prohlášení o mnohamiliónových příjmech úředníků a členů jejich rodin, o miliónech přivlastněných si politickými a obchodními elitami přesvědčenými o své beztrestnosti.

Jenže Rusko, to není skupina paviánů, přestože „elita“ nemá stud ani svědomí, takže její móresy i „etika“ paviání jsou …

——————

Řeči o tom, že všichni vyšší státní úředníci vykonávají obzvláště důležitou práci, jejíž podstatu obyčejní smrtelníci nejsou schopni pochopit, že mají jakousi zvláštní odpovědnost za výsledky své práce, že velmi mnoho pracují, a proto musí být tato jejich práce více ohodnocena než práce převážné většiny, jsou hloupé.

Z výsledků své práce se zodpovídali úředníci za Stalina, i když ne všichni, kteří by si to zasluhovali a kromě toho také zneužívali svou moc, když obviňovali lidi ze svého středu na základě zájmů těch či oněch mafiánsko-byrokratických skupin. V pozdějších dobách se nikdo nijak za škodlivé následky svých rozhodnutí před soudem nezodpovídal, a za výsledky své práce, za zneužití moci a svého služebního postavení se zodpovídali velice zřídkakdy a to často pouze díky vyřizování si účtů v meziklanových třenicích, než v důsledku uplatňování zákonnosti jako životní normy[^10]. M. S. Gorbačov, N. I. Ryžkov a B. N. Jelcin, jeho ministr obrany P. S. Gračov a mnozí další se nezodpovídali z ničeho…

Nejdůležitější věcí však je, že příliš vysoké příjmy řídících pracovníků vedou ke snížení kvality řízení v měřítku celé společnosti. Podle údajů Inženěrnoj Gazety (Do kapes papalášů nenakukuj, č. 45, 1992) byl do roku 1980 poměr výplaty vyšší administrativy k průměrné v násobcích následující: USA – 110x; NSR – 21x; Japonsko – 17x. Pokud vyhodnotíme státní zajištěnost vyšších stranických a státních úředníků v SSSR za období sedmdesátých a osmdesátých let, tak bude SSSR na tomto seznamu stát v čele ještě před USA.

Podle kvality řízení vyjádřené produktivitou společenské práce, kvalitou vyráběné produkce, tempem vývoje a uváděním nových druhů produkce do masové výroby byly již tehdy vyjmenované země seřazeny v opačném pořadí.

Za uplynulé čtvrtstoletí se „ratingy“ uvedených zemí a tendence jejich dalšího rozvoje nezměnily: SSSR se zhroutil a Rusko uvízlo v krizi, přičemž si zachovalo mnohonásobnou převahu všemožných „top manažerů“ a úředníků s výší příjmů nad průměrnou úrovní (Rusko bylo podle stejného ukazatele v roce 2006 mezi třemi světovými lídry, přestože jinak podle úrovně výroby produkce v přepočtu na obyvatele bylo někde na konci světového seznamu, a to se jedná o ukazatel vyjadřující kvalitu řízení); v USA vědecko-technický rozvoj v mnohém vděčí za „výkup mozků“ po celém světě a problémy s dolarem, který přišel o svůj monopol skutečné světové měny, vzrůstají; NSR bylo v průměru úspěšné do začátku současné krize; Japonsko bylo do začátku této krize úspěšné, přestože nemá žádnou svoji surovinovou ani energetickou základnu.

To znamená, že v uvedených zemích jsou chyby řízení v měřítku celé společnosti svou závažností přímo úměrné velikosti násobku výše mzdy vyšších řídících pracovníků v poměru k té průměrné a kvalita řízení je k této hodnotě nepřímo úměrná.

Píše o tom i současný prezident USA B. H. Obama ve své knize Troufalost naděje. Úvahy o vzkříšení amerického snu (SPB, vydavatelství Azbuka-klassika, 2008) [^11]:

«… nejvýše postavení řídící pracovníci v posledních letech připustili vážné propady růstu příjmů svých společností, snížení hodnoty jejich akcií, hromadná propouštění, snižování částek v penzijních fondech.

Zvýšení příjmů vedení není vůbec podmíněno požadavky tržní ekonomiky, ale kulturou. V době, kdy příjmy průměrných pracujících prakticky nerostou, si mnozí představitelé vedení bez výčitek svědomí strkají do kapes všechno, co jim jen dovolí povolné a ochočené rady korporací. Američané si uvědomují nakolik je taková kořistnická etika zhoubná pro život naší společnosti (Část citace jsme zvýraznili: — naši domácí byrokraté si neuvědomují, že „si řežou větev, na které sami sedí)[^12]; v jedné z nedávno provedených anket nazvali korupci ve státních strukturách a obchodu, hrabivost a bažení po materiálním zajištění dvěma ze tří nejzávažnějších mravních problémů stojících před naším státem (jako první označili problém výchovy dětí ve správném hodnotovém systému). Konzervativci mají možná i pravdu, když požadují, aby se vláda nevměšovala do systému určujícího výši odměn řídících pracovníků, ale současně by konzervativci měli vystoupit proti nemístnému chování správních rad při jejich zasedáních se stejně spravedlivým hněvem, jakým planou, když odsuzují nemístný slovníku rapu[^13]“ (str. 73,74).

Pokud tedy chceme dosáhnout společenského a vědecko-technického pokroku a všeobecného blahobytu, musí být příjmy řídících pracovníků a především těch v nejvyšších pozicích „stlačeny“ natolik, aby nepřevyšovaly průměrné statistické ukazatele.

Potom nebude oblast řízení tak přitažlivá pro chamtivce, kteří nejsou schopni při svém řízení odhalovat a řešit problémy společnosti: vysocí řídící pracovníci musí pracovat pro samotnou ideu všeobecného blahobytu a dostávat za to peněžní prostředky postačující k životu, nesmí pracovat pro ideu osobního a rodinně-klanového – preferovaného ve vztahu ke zbylé společnosti – obohacování a dědičného sociálního „elitářského“ postavení.

Když si přisvojují milióny na základě zákonů, které si za tímto účelem sami vypracovali, tak dokonce i ti politici, kteří šli do politiky s dobrými úmysly, zpřetrhají zpětné vazby při oběhu informací v procesu řízení na úrovni čtvrté priority zobecněných prostředků řízení[^14]. Nemohou sami na sobě pocítit negativní následky své hloupé politiky. Jestliže většina lidí žije z několika tisíc rublů měsíčně, tak jsou pro ty, kteří si přisvojují milióny a stovky miliónů rublů a dolarů všední problémy této většiny dále než Cannes nebo Courchevel[^15].

A kromě toho je to špatný stimul pro boj s korupcí. Dokonce ani za mzdu ve výši 30 000 rublů, která je přibližně dvojnásobkem průměrné mzdy v zemi, nemohou být vyřešeny takové problémy rodiny, jako je nákup plnohodnotného bydlení, výchova a vzdělání více než jednoho dítěte.

Pokud není možné vyžít z legálních příjmů (tj. řešit problémy rozvoje rodiny), tak se řešení objektivních potřeb stává generátorem korupce, což vede k tomu, že se korupce stává nevyhnutelnou a neodstranitelnou – vymáhání úplatků osobami „zastupujícími funkce“ ve státním aparátu a byznysu, ve vzdělávacím a zdravotnickém systému apod. na straně jedné a nabízení úplatků osobám „zastupujícím tyto funkce“ na straně druhé.

Jinými slovy D. A. Medvěděv a další vysocí úředníci se zveřejněním svých prohlášení o důchodech a majetku podepsali pod to, že na rozdíl od nelegálních korupčníků, jsou korupčníky legálními, neboť jejich legální příjmy řádově převyšují hodnotu spotřeby produkce podle demograficky podmíněného spektra potřeb mravně-eticky zdravé rodiny[^16].

S ohledem na to je třeba být opatrnější s užíváním takových frází jako: „Historie není učitelkou, ale vychovatelkou: ničemu nás neučí, pouze nás za neznalost učiva trestá“[^17], kterou podstrčili D. A. Medvěděvovi autoři jeho projevů jako „domácí přípravu“ pro jeho vystoupení u příležitosti Dne vítězství Sovětského lidu ve Velké vlastenecké válce – je třeba si nastudovat a pochopit lekce nejenom z let 1941 – 1945, ale i jiné, protože v opačném případě bude nevyhnutelně následovat trest.

Proto si také všichni nelegální korupčníci uvědomují, že legální korupčníci mohou prohlašovat, jak chtějí, že je nutné bojovat s nelegální korupcí a korupčníky, když je sami ke korupci podněcují svou beznadějně neefektivní, mravně pokleslou a nespravedlivou finančně-ekonomickou politikou uplatňovanou dlouhá léta (pokud se na to podíváme z hlediska veřejného rozvoje), a opravdový boj s korupcí nemají ve své povaze, a proto se také žádný nekoná.

Je zbytečné doufat, že je v silách patriarcha Gunďajeva nebo někoho jiného odpustit hřích legalizace vlastní zkorumpovanosti.