Jidášův hřích 20. sjezdu

Notes

Jidášův hřích 20. sjezdu · перевод (Čeština) · раздел 16 из 16

Перевод исходного произведения; точность перевода оценивается отдельно.

Notes

Tento © Copyright neodstraňujte v případě, že budete knihu publikovat, neboť je to v rozporu s jeho smyslem. V případě nutnosti za ním můžete umístit ještě jeden © Copyright vydavatele. TUTO POZNÁMKU V PŘÍPADĚ PUBLIKOVÁNÍ KNIHY ODSTRAŇTE.

Ale jak to bylo možné provést, pokud, jak bylo řečeno, nebyl z uzavřeného zasedání pořízen stenografický záznam?

Mimochodem, povšimněme si určitých zvláštností. Ve filmovém zpracování byla obnovena výchozí autorská verze příčin neštěstí hlavního hrdiny románu: jsa nositelem tajemství, telefonuje z moskevského pouličního telefonního automatu na velvyslanectví USA a činí pokus vydat státní tajemství: oznamuje Američanům budoucí předání materiálů atomového projektu představiteli sovětské rozvědky v New Yorku. Ale jeho společník na velvyslanectví se chová jako vzorový americký idiot nebo opravdový agent MSB (ministerstvo státní bezpečnosti SSSR), nasazený na velvyslanectví USA, protože odmítá pochopit zprávu, zabíjí hlavního hrdinu a všemožně natahuje čas, dávaje tím možnost MSB zaznamenat rozhovor proto, aby bylo více možností najít volajícího. U těch, kteří v těch letech věděli o plánu USA „Drop shot“ začít jadernou válku proti SSSR, hlavní hrdina filmu, pracující na udržování jaderného monopolu USA a rozpadu SSSR v jaderné válce, soucit nevyvolává. Je jedním z mnohých humanistů-abstrakcionistů, kteří systematicky tvoří zlo „z nejlepších pohnutek“. A problém jejich neutralizace je vždy aktuální. Proto nemohou vzbuzovat úctu ani autor románu, ani autor scénáře A. I. SoLŽEnicyn (příjmení hovoří samo za sebe – nikdy bez lži), ani režisér, určitým způsobem pomlouvající dobu.

Jeho matka, spisovatelka Jevgenije Semjonovna Ginsburg (1904 – 1977), v roce 1937, jsa ženou významného stranického pracovníka, byla pronásledována a prošla GULAGem. Je možné pochopit, že tragický osud rodičů otiskl určité znamení do chápání světa V. Aksjonova a jeho tvorby. Ale tímto způsobené komplexy, projevující se v textech a filmovém zpracování „Moskevské ságy“ mnozí přijímají jako skutečnou pravdu o tomto období, nepřemýšlejíce nad tím, v čem se tato jakoby pravda od pravdy odlišuje.

Absurdní žádost: Ale kdo konkrétně se musí omluvit? – vyměnily se generace lidí, změnila se vládní ideologie, změnily se „vývěsní štíty“ a zakládající dokumenty činných vládních institucí. Kdo se má omlouvat za to, co nezpůsobil?

Ještě další nesmysl: Němci jsou jiný národ žijící ve svém státě. Zde převážná většina účastníků událostí období 1917 – 1953 byla narozena a vyrostla na území bývalého SSSR a všechny tragédie proběhly v rámci jednoho státu, všichni jsou částí jedné kultury.

Zde mimochodem poznamenáváme, že jsa za hranicí v emigraci, byl naverbován OGPU (Sjednocení státní politické správy) se všemi z toho plynoucími následky především pro jeho blízké okolí, a ihned potom pro něj samotného.

Jeden z „vůdců“ Říjnové revoluce. Skutečné příjmení Rozenfeld.

A skutečně: Proč?

Obecně musí mít každý člověk své svědomí, a jen otrok bez svědomí může stavět do role „svědomí“ tu či onu osobnost.

Neměli by jim tam postavit „sochu“ A. A. Sobčaka?

Tento mýtus je jedním z mnoha následků 20. sjezdu. Pravdou je, že ne všechny účastníky protinárodního vojenského spiknutí v roce 1937 zničili. Ty, co neodhalili a ne neutralizovali, pokračovali na opakování scénáře let 1914 – 1917: porážka ve válce je důvod pro svržení historicky existujících režimů. Přičemž spiknutí bylo jen v deklaracích antistalinské, a v podstatě protinárodní, poněvadž za přípravu vojenské katastrofy generalitou, včetně „maršála Vítězství“ G. K. Žukova (náčelníka generálního štábu v předválečném půlroce) zaplatili svými životy a zničenými osudy desítky milionů prostých lidí, vojáci v armádě a občané státu jak na okupovaných územích, tak v ostatních regionech státu. Například viz A. B. Martirosjan „Spiknutí maršálů. Britská rozvědka proti SSSR/А.Б.Мартиросян “Заговор маршалов. Британская разведка против СССР” (Москва, «Вече», 2003 г.); J. I. Muchin „Vražda Stalina a Berija“/Ю.И.Мухин “Убийство Сталина и Берия” (Москва, «Крымский мост-9Д», «Форум», 2002 г.); V. Suvorov (V. B. Rezun) „Očištění. Proč Stalin setnul hlavu své armádě./ В.Суворов (В.Б.Резун) “Очищение. Зачем Сталин обезглавил свою армию” (Москва, «АСТ», 1998 г.).

Během požáru zahynula bufetářka.

13. února 2006

Mají za to, fakticky i z toho důvodu, že M. S. Gorbačov nesložil veřejně účty k tomu, jak pod jeho vedením strany a státu byla v SSSR realizována Doktrína Výboru národní bezpečnosti USA 20/1 z 18. srpna 1948. „Naše cíle ve vztahu k Rusku“, která přímo předpokládala likvidaci socialismu, jako společenského způsobu života, diskreditaci a likvidaci Sovětské moci, rozčlenění SSSR jako jediného státu, vytvoření podmínek, za kterých to, co zůstane ze SSSR a Ruska, především, bude v ekonomické a politické závislosti na Západu, nemaje při tom vojenskou moc, dovolující se vzepřít diktátu. Přitom se předpokládalo realizovat celý tento program silami obyvatelstva samotného SSSR ne ponižujícím způsobem a nenakládajíce na USA odpovědnost za rozhodnutí a následky. V materiálech Koncepce sociální bezpečnosti jsou rozsáhlé citace z Direktivy Výboru národní bezpečnosti USA 20/1 z 18. srpna 1948. „Naše cíle ve vztahu Ruska“ jsou obsažené v textu práce VP SSSR „Voda mrtvá“ a prezentované v Příloze k práci VP SSSR „Potřebujeme jinou školu“. Tyto a jiné práce VP SSSR jsou publikovány na internetu na stránkách www.mera.com.ru, www.vodaspb.ru a www.globalmatrix.ru, a také jsou začleňovány do struktury Informační báze VP SSSR, rozšiřované na datových nosičích.

M. S. Gorbačov nemohl nečíst, pokud ne všechny stenogramy 20. sjezdu, jakoby „tajného“ referátu N. S. Chruščova. Proto se v této větě projevuje buď idiotismus M. S. Gorbačova, nebo jeho pokrytectví, poněvadž vše to, o čem „Gorbi“ v této větě mluví, na 20. sjezdu provedeno nebylo.

Tím, co řekl N.S. Chruščov, se podřekl o tom, že spiknutí bylo a bylo potlačeno na konci 30. let. Ale spiknutí bylo rozvětvené a mnohoplánové. Když ztratil v polovině 30. let trockismus v SSSR autoritu ve společnosti, potom pro likvidaci bolševismu v SSSR v čele se Stalinem vládcové trockismu potřebovali: vnější sílu – tou se stalo Německo; a vnitřní sabotáž a záškodnictví číhajících organizovaných trockistů, ostatních protivníků bolševismu a ideově-psychologicky nepevných a apolitických lidí, musel oslabit stalinský režim zevnitř a oddělit zdroje společnosti od úkolů stavby socialismu a komunismu pro řešení úkolů obrany této stavby. Agrese z vnějšku a vnitřní sabotáž a záškodnictví musely podle pravidel trockismu vést k vytvoření revoluční situace a pádu bolševického režimu.

Autoři článku v tomto tvrzení lžou. Časopis „Zprávy UV KSSS/ Известия ЦК КПСС“ je opravdu většině čtenářů nedostupný, ale uživatelů internetu je v Rusku více, než je jejich náklad. Tedy pokud by redakce skutečně chtěla, aby se lidé seznámili s referátem N. S. Chruščova 20. sjezdu a udělali si na něj svůj názor, uvedla by odkazy na internetové stránky, na kterých je proslulý referát „O kultu osobnosti a jeho následcích“ zveřejněn. Nicméně oni to neudělali, poněvadž odkazy na 20. sjezd jsou pro jejich redakci jen důvod k tomu, aby, plníce protinárodní objednávku, pokračovali ve lhaní o Stalinovi a o tom období, a ještě lhali tím nejhloupějším způsobem. Na internetu je celý text referátu N. S. Chruščova s odkazy na vydání v „Izvjestija ÚV KSSS“ (č. 3/1989) možné najít na stránce: http://lib.ru/MEMUARY/HRUSHEW/kult.txt (odkaz ke dni 18. 2. 2006). Jakoby tajný referát je citován v tomto vydání.

— Očividně je vypuštěno slovo: například, „provinění“.

Mimo výchozí kontext věta jednoduše nedává smysl.

Sborníky materiálů sjezdu se v SSSR publikovaly po ukončení každého sjezdu, a obsahovaly výroční referáty ÚV, vystoupení v diskuzích k nim, programová vystoupení ÚV, usnesení sjezdů se všemi body denních jednání.

Je výplodem nemorálnosti, činící si nárok na svatost, ale omezenou při realizaci těchto nároků v životě. Z toho pramení výčitka N. S. Chruščova na Stalinovu adresu: „Vše svaté, co je v člověku, smazal“ Nic svaté, co je v člověku, vymazat nelze. Ale vlastní nemorálnost, zbabělost, slabošství a bezohlednost mají potenciál zvulgarizovat a zvrátit vše svaté, co je v člověku, a pak se do života vylévá proud cynismu, jenž se podává jako svatost. A pokud se to děje, není třeba přenášet za to svou odpovědnost na své okolí a na údajně objektivní okolnosti, což udělala stranická věrchuška na 20. sjezdu.

L. D. Trocký měl dva syny. Sedov Lev Lvovič (1906 - 1938). Starší syn L. D. Trockého z druhého manželství. Byl členem bolševické strany, otcovým souputníkem a pomocníkem. Studoval v MVTU. Od poloviny 20. let byl naplno oddán politické činnosti. Společně s otcem odjíždí do vyhnanství v Alma-Atě, poté společně emigrují. V emigraci se L. L. Sedov stal otcovým nejbližším spolupracovníkem, jeho důvěrníkem a tajemníkem. Společně s otcem žil v Turecku, poté v Paříži, kde až do smrti řídil časopis „Opoziční bulletin (bolševiků-leninců)“, vydávaného L. D. Trockým od července 1929. Aktivně se účastnil založení IV. (Trockého) Internacionály, byl autorem řady knih a brožur, ve kterých bránili ideje L. D. Trockého. Zemřel 16. února 1938 v pařížské klinice za záhadných okolností» (http://safety.spbstu.ru/book/hrono/hrono/biograf/sedov_st.html) Sedov Sergej Lvovič (1908 – 1937). Mladší syn L. D. Trockého z druhého manželství. Na rozdíl od otce a staršího bratra byl daleko od politiky, stal se talentovaným inženýrem, autorem řady prací o termodynamice a teorie dieselového motoru. V necelých 30 letech byl profesorem Moskevského technologického institutu. Začátkem roku 1935 společně s tzv. kremelskými událostmi byl S. L. Sedov uvězněn a odsouzen k 5 letům vyhnanství. Ale již 29. října 1937 byl zastřelen. Roku 1988 Vrchní soud SSSR zrušil jeho trest a obvinění zastavil (http://safety.spbstu.ru/book/hrono/hrono/biograf/sedov_ml.html).

V současné době „GAZ“ – Gorkého automobilový závod v Nižním Novgorodě.

Původ této přezdívky je v tom, že na rozdíl od J. V. Stalina, který prakticky jen jednou odjel ze SSSR roku 1943 na Teheránskou konferenci, N. S. Chruščov v době výkonu své funkce Prvního tajemníka ÚV KSSS a Předsedy rady ministrů SSSR strávil během roku i (úhrnem) několik měsíců na zahraničních cestách, k tomu často ještě s partnerkou. Po dobu jeho nepřítomnosti práce, která potřebovala rozhodnutí hlavy strany a státu, stály. Kromě toho, v té době byla většina toho mínění, že účast partnerky hlavy státu je to samé, jakoby obyčejný inženýr jel na služební cestu spolu se svou ženou a vláda by zaplatila cestu a stravu jeho ženě. Status „první dámy“ v SSSR ani zákon, ani morálka společnosti nepředpokládaly, a bylo to spravedlivé.

Nahlédneme do knihy V. I. Lenina: „Stát a revoluce/ Государство и революция“ Věnujme pozornost tomu, co praktické kroky Pařížské komuny primárně znamenají směrem k jejich popisu klasiky marxismu, jakoby ke klasikům nepatřili. Z pohledu teorie řízení snížením platu řídících pracovníků na průměrnou úroveň v odvětvích materiální výroby, se Pařížská komuna pokouší uzavřít opačné vazby společenského řízení na pracující většinu, jejich přepojením z uzamčení na vysoko nákladové skupiny „elit“: jak národní, tak meziregionální nadnárodní. Pařížská komuna zkrachovala, poněvadž ti, kdo souhlasili s plněním řídících povinností v navrhovaných podmínkách, nedisponovali nezbytnou kvalifikací; a ti co nezbytnou kvalifikací disponovali, přetékali „elitárními“ ambicemi, viděli v pařížských pracujících nepoddajnou/neposlušnou/vzpurnou sebranku, kterou je nutné rychle zahnat zpátky do děr, tj. ukázali se MRAVNĚ NEPŘIPRAVENÍ NA TO, aby řídili společnost, vycházejíce z životních zájmů většiny, a žít přitom tak, jak žije průměrná rodina. J. V. Stalin pracoval na tom, aby byl tento princip v SSSR realizován: politika postupného snížení cen zboží masové poptávky byla směrována k tomu, aby po dosažení dostatečně vysoké úrovně výroby, zlikvidoval v reálně socialistickém společenství nepotřebný systém adresného „speciálního zabezpečení“ úředníků, vynikajících vědců, konstruktérů, kulturních činovníků a jejich rodin, jenž odvedl svou práci v období budování socialismu. Jednou z výhrad ze strany pracujících k Chruščovovu režimu a následujícím režimům v SSSR bylo to, že se odklonili od tohoto stalinského kursu, vyrábějíce v nových generacích „elitu“ se sklonem k parazitismu na práci a životě národa za pomoci vykořisťování svým monopolním sociálním statusem a přístupem k „speciálnímu zabezpečení“.

Bylo to vytvořeno z toho důvodu, aby se urychlil proces rozšiřování drbů a výmyslů s cílem chaotizace sovětské společnosti.

Od časů N. S. Chruščova byl F. Burlacký po mnoho let aktivní v ÚV KSSS jako pisatel projevů, referent, konsultant, sloužil ne nevýznamným úředníkům, a také přímo vůdcům. Jinými slovy na nejvyšší úrovni minulých řídících struktur SSSR, „má svůj podíl na formování sovětského národa v duchu věrnosti ideálům marxismu-leninismu na cestě ke světlé komunistické budoucnosti“. V té době k jeho služebním a společenským povinnostem patřilo „prorokovat“ neodvratnost vítězství komunismu na základě idejí marxismu-leninismu v celosvětovém rozsahu.

V podstatě je to přiznání v pomlouvání Stalinovy epochy, jenž zachvátilo stát po 20. sjezdu KSSS.

F. Burlacký zopakoval tento text prakticky doslovně také ve svém novém článku „Stalin a stalinismus: minulost, jenž neodchází“, zveřejněném v „Nezavisimoj gazetě“ 17.2.2006 ( http://www.ng.ru/printed/65520 nebo http://www.ng.ru/ideas/2006-02-17/9_stalin.html)

Přičemž je charakteristické, že F. Burlacký při opakování změnil pořadí: „...národ a stát, prosté lidi a novou „elitu“...“ – tak by to bylo dobře, a obrácené pořadí podsouvá do psychiky lidí stereotyp o lidovosti současné vlády mimo kontroly vědomí.

To znamená, aby ve společnosti vše bylo dobře zařízené a nebyli by zbídačení, potřební, jenž potřebují dobročinnost tak, jak existuje v davově-„elitárních“ společnostech.

Je možné, že F. Burlacký pociťuje nebo se dokonce dovtipuje, že Lenin, Trocký a Stalin jsou zosobněním různých politických sil.

Když už zavedeme řeč na boty a budeme historicky přesní, pak Stalin upřednostňoval měkké, a nikoliv železné: železné byly atributem výslechové komory inkvizitorů

Je potřeba doplnit: a vyřešit společenské problémy. Společenské problémy je třeba řešit s předstihem. A pokud se to děje, pak je to většině lidí jedno, kdo konkrétně to udělal: předešlá moc nebo ti, kdo ji odstranili.

Ve hře dáma je „záchod“ taková poloha hracího kamene na desce, kdy s ním nelze nikam táhnout: všechna pole, která jsou pravidly přípustná, jsou obsazena jinými kameny, které není možné „sníst“ nebo bokem obejít. Kameny chráněné v „záchodcích“ při absenci jiných kamenů, se kterými lze táhnout, jsou ve hře neužitečné, a proto je tento stav na hrací desce ekvivalentem prohrané partie hráče, jehož hrací kameny spadly do „záchodu“.

Podle jiných zdrojů 5. června 1956.

Každému, kdo je obeznámen administrativou tajných materiálů, přinejmenším ze studia na univerzitě, musí být zřejmé jedno z níže uvedených: • tato verze – plný podfuk, jehož úkolem je skrýt skutečný pramen úniku; • Lucie skutečně splnila misi, kterou ji někdo pověřil, tedy předat ke zveřejnění jakoby „tajný“ dokument. • Lucie je úplná blbka: takto může s tajnými materiály zacházet jenom debil. A určitě, byvši referentkou Generálního tajemníka Polské sjednocené dělnické strany, ve své funkci nemohla nevědět, co je to za desky a jakému nebezpečí může vystavit svého šéfa a co hrozí jí, pokud dovolí komukoli vynést tento dokument z budovy ÚV.

Prohlášení ÚV Komunistické strany Číny a Albánské strany práce budou uvedeny níže.

V době zveřejnění tohoto prohlášení byl N. S. Chruščov zbaven moci a poslán jakoby do penze.

Stěží o tom měli k dispozici nezávislá a hodnověrná data, jenž měly rozvědky Číny a Albánie. Nejdříve v tomto tvrzení kopírují N. S. Chruščova, který si potřeboval ospravedlnit likvidaci L. P. Beriji, kterou provázelo mnohočetné porušení zákonů SSSR, tak i stanov KSSS.

Viz konkrétně: J. I. Muchin „Vražda Stalina a Berija“/ Ю.И.Мухин “Убийство Сталина и Берия” (Москва, «Крымский мост-9Д», «Форум», 2002 г.) Е.Прудникова “Последний рыцарь Сталина” («ОЛМА» медиа-групп, СПб, Москва, 2005 г.); E. Prudnikovová „Poslední Stalinův rytíř“/ Е.Прудникова “Последний рыцарь Сталина” («ОЛМА» медиа-групп, СПб, Москва, 2005 г.); Sergo Berija (S. A. Gegečkori) „Můj otec – Lavrentij Berija“/Серго Берия (С.А.Гегечкори) “Мой отец — Лаврентий Берия” (Москва, «Современник», 1994 г.); Raul Čičalava „Syn Lavrentije Beriji vypráví“/Рауль Чичалава. “Сын Лаврентия Берия рассказывает” (Ассоциация грузинско-украинских культурных взаимосвязей, «Инкопресс», 1992 г.).

To má smysl pro jednotlivá a málopočetná fakta. Pokud fakta mají masový charakter, reálně je utajit je nemožné, ačkoli je možné je právě klasifikovat jako tajné svědectví, ale v tom případě reálně budou „jakoby tajné“.

Objasníme termíny: • globální politika je činnost namířená na realizace cílů ve vztahu k lidstvu jako celku a planetě Zemi. • vnější politika je činnost namířená na realizace cílů vládnoucí třídy státu (nebo politicky aktivní části společnosti) za jeho hranicemi a jurisdikcí. • vnitřní politika je činnost ohledně realizace cílů vládnoucí třídy státu (nebo politicky aktivní části společnosti) na jeho území a v mezích jeho jurisdikce.

Tím se ve své většině zabývá domácí inteligence, včetně politických analytiků a veřejných politiků různého druhu (včetně Gorbačova).

To se projevuje v tom, že lidé se masově upíjejí k smrti a umírají na následky drog; dávají se na kriminální cesty existence a zabezpečení potřeb podle principu „ber od života vše a hned“ a umírají, když se dostanou do cesty nějakým „větším rybám“, než jsou oni sami.

Byl členem ÚV KSSS 1952-1961, a jako člen ÚV se prakticky automaticky stal delegátem 20 sjezdu s právem rozhodujícího hlasu.

Pro upřímné uvěření tomu nesmyslu je třeba být zcela necitlivým jedincem s naprosto odpojenou představivostí, tj. u jedince, který tomu věří, pracuje jen levá hemisféra, zabezpečující lexikální činnost.

Funkcionálně byla analogická frázím, určeným k demoralizaci oponenta svou absurdností, nezaslouženou sprostotou, absencí jakéhokoli vztahu k tématu rozhovoru. Příklady z literatury a folklóru: Telegram Bendera občanovi Korejko: „Nakládejte pomeranče bečkami. Bratři Karamazovi“; „... tvoje babka tancovala s Trockým“ atp.

Pro ty, kdo si myslí že to je jinak: „V souladu s hypotetickou možností objevení faktoru podobného druhu...“

Těm, kdo z různých důvodů není schopen přiznat bytí Boha-Tvůrce a všedržitele – a satana, říkáme, že světové jazyky neobsahují prázdná slova, úslovně řečeno „hloukaté kouzdry“, za nimiž nestojí žádné jevy, pojmy. Proto při čtení této práce mohou pod Královstvím Nejvyššího Boha rozumět hierarchicky uspořádanou množinu jevů v přírodě a společnosti, disponující jako minimum kvalitou podpory udržitelnosti procesů rozvoje bez vzájemného zničení systémů podobné kvality v rámci jedné hierarchické úrovně. A pod hierarchií satana si lze představit jinou hierarchicky uspořádanou množinu jevů v přírodě a společnosti, disponující alternativní kvalitou antagonizace všeho a všech a doplňující první hierarchii jevů do plnosti vnímání světa ateisty.

Ve formulaci blízké zde uvedené byly poprvé veřejně ohlášeny na obálce krabice kompletu brožur prvního vydání práce VP SSSR “Mrtvá voda” v roce 1992. Od té doby se nikdo nepokusil dokázat chybnost takového přístupu k určení objektivity historické vědy.

VKS(b) = Všesvazová komunistická strana (bolševiků)

„Nová ekonomická politika“

citováno podle publikace na internetu: http://www.airwar.ru/other/bibl/yakovlev.html, http://www.airwar.ru/other/bibl/yakovlev.zip, soubor 36

Ale Ježíš si je zavolal a řekl:

Tehdy přišli k Ježíšovi z Jeruzaléma farizeové a zákoníci a řekli:

V propagandě doktríny „své neexistence“ přeuspěli majitelé biblického projektu zotročení lidstva ve jménu Boha – majitelé a kurátoři „žido-zednářského spiknutí“.

http://www.apn.ru/?chapter_name=print_advert&data_id=860&do=view_single#mark