4. Stav a možnosti rozvoje.
V míře svého chápání… · перевод (Čeština) · раздел 5 из 5
Перевод исходного произведения; точность перевода оценивается отдельно.
4. Stav a možnosti rozvoje.
Co je dnes možné udělat a co už se dělá pro pozvednutí Ruska z chronické krize řízení? Především si musí řídící korpus země uvědomit, že období konceptuální nejednoznačnosti skončilo a Koncepce společenské bezpečnosti (KOBa), zformovaná před 11 lety díky samostatné činnosti veřejné iniciativy, se už stala alternativně-objemnější koncepcí ve vztahu k zatím ještě viditelně jakoby dominující biblické koncepci řízení. Její vznik a rozvoj byl možný díky nové kultuře, zrozené společností v období vlády Stalina a těch, kdo ho podporoval.
Bez pojmového a terminologického aparátu alternativního marxismu, ale konaje cílevědomě v zájmech většiny prostých pracujících v SSSR a na celém světě, Stalin měl podporu Shora a proto všichni kulturní činitelé, dokonce i když Stalina osobně nenáviděli, přesto vytvářeli v té době skutečná veledíla ve filmu, hudbě, literatuře, poezii a dalších druzích umění. Ale to byla kultura, odlišná od biblické, ačkoliv její tvůrci si to neuvědomovali. A tvořili novou kulturu ne ze strachu před „kultem osobnosti“, ale kvůli potřebě tvůrčího vyjádření. Takovou potřebu tvůrčí lidé vždy mají, ale ne vždy se ve společnosti vytváří příznivé podmínky „pro samovyjádření“ tvůrčích osobností, protože ne každé „samovyjádření“ je podporováýno Shora, ale jen to, které pracuje na blaho pracujících, a nikoliv parazitické „elity“.
Bůh hovoří s lidmi jazykem životních okolností, a společnost se o tom mohla přesvědčit během 17-letého období perestrojky, kdy při veškeré svobodě samovyjádření nevzniklo v žádné oblasti kultury nic, co by bylo možno srovnat s veledíly stalinské epochy, které západní establishment, když se s nimi setkal na výstavách a v kinosálech, pojmenoval správně ohledně podstaty – “agitací za štěstí“.
Umělecká díla, zvláště v oblasti kultury širokých mas, jsou vždy agitací. Pokud není „agitace za štěstí“, pak příroda netrpí prázdno a nastane „agitace za neštěstí“.
A o tom se dnes také může každý přesvědčit přepínáním TV kanálů. Jak poznamenal jeden ruský generál, v 6 válkách, kterých se účastnil během své služby, neviděl tolik vražd, krve a explozí, jako v jednom akčním filmu. A pod tlakem takové kultury se ve zvlášť těžké situaci ocitla generace, narozená během perestrojky.
Tak „Rossijskaja gazeta“ č.49 informovala, že k dnešnímu dni „žije v zemi okolo 38 milionů neplnoletých občanů, z nichž se každý desátý nachází v extrémních podmínkách“.
Stejné vydání informuje o tom, jak v Chabarovském kraji, v dědině Naichino se dva nevlastní bratři Iljenkovi, 16. letý Miša 14. letý Viťa, oběsili na místním hřbitově a informovali v dopise na rozloučenou rodiče, že „tam jim bude lépe“.
V dopise byla i prosba k rodičům - „nepít a změnit svůj život“. Ve své podstatě se Miša a Viťa, než se odebrali na onen svět, obrátili skrz „Rossijskuju gazetu“ ke všem, kdo je ještě schopen přehodnotit svou defektní mravnost. To by pomohlo společnosti překonat i stereotypy chování, vnucované (především přes televizi) pokleslou západní (biblickou) kulturou. Takové jsou závěry vnitřní politiky, zformované v období gorbačovských a jelcinovských reforem.
To není jediný případ, kdy výrostci páchají sebevraždu. Proto by se měli „demokratizátoři“ zamyslet o tom, jakou společnost vlastně budují, protože to co se děje není těžký porod něčeho nového (jak to bylo v Rusku po roce 1917) a nejsou to dětské nemoci, ale norma bytí libovolné rozvinuté kapitalistické společnosti. Žít v SSSR bylo reálně bezpečnější a ekonomicky svobodnější, než v současném Rusku. A co se týká duchovní, intelektuální svobody, tu nemůže člověku vzít nikdo. Pokud ji v SSSR někdo neměl, pak to byl problém jeho vlastního démonismu.
Ve vnější politice opuštění Ruskem bývalého „klasického trojúhelníku“ USA, Čína, SSSR odebírá GP výhody, které mu v minulosti zabezpečovala objemnější globální koncepce řízení.
Pro návrat těch výhod bude GP nucen buď obnovit předchozí schéma „klasického trojúhelníku“ (například Sjednocená Evropa, Čína, USA) nebo vytvořit nové. V libovolném případě pro to bude třeba určitá doba, kterou může Rusko využít pro realizaci výhod KOBy, jako globální alternativně-objemnější koncepce ve vztahu k biblické koncepci řízení. Pokud se z těchto pozic díváme na citáty uvedené na začátku této práce, pak je možné konstatovat následující. Čína srovnává své chápání globálního historického procesu s rolí USA v něm a začíná si uvědomovat, že vektor cílů „supervelmoci č.1“ se proměňuje v její vektor chyby v objemnější koncepci řízení. Avšak ve svém úsilí získat status „supervelmoci“ nejen ohledně počtu obyvatel, ale i v kulturním rozvoji ve všech jeho projevech, Čína bude pokračovat v balancování mezi materialistickým ateismem a nějakými druhy tradičního idealistického ateismu ve formě panteismu (snaha zkombinovat konfuciánství s marxismem), aby zabezpečila udržitelnost davo-“elitarismu“ v životě nejlidnatějšího národa na světě, a v důsledku toho bude zůstávat hlavním trumfem ve hře GP proti ambicím USA.
Perspektivy USA nejsou lepší. Bezpochyby, že ateistická společnosti USA (ne podle množství kostelů na jednotku obyvatel, ale podle podstaty) je modelem samolibého, opojeného sebou samým davo-“elitarismu“ a v důsledku takového druhu samolibosti a slepoty představuje nejvhodnější objekt pro manipulace ze strany GP.
Proto Rusko nemusí vstupovat do konfrontace se Spojenými státy; tím spíše poté, co se v jeho kultuře našlo vyjádření chápání podstaty konceptuální moci a metod řízení v globálním historickém procesu, v důsledku čehož v Rusku začala nabírat sílu konceptuálně mocná Společenská Iniciativa, rozvíjející KOBu. V takových podmínkách by bylo přinejmenším hloupé vstupovat do konfrontace s USA, a ve své podstatě, v rovině státního a civilizačního rozvoje, zločinné.
Při tom se v Rusku vyostřuje krize „elitárního“ chápání světa, se kterým Rusko žije už téměř dvě století, počínaje vraždou A.S.Puškina. To, že s jejich strategií (pokud je to možné nazvat strategií) není vše v pořádku, ucítili ideologové „rudých“ trockistů - „patriotů“. Tak A. Prochanov neměl co odpovědět na otázku M. Kalašnikova „proč se hrdinové vašich románů stále ocitají vepsáni do cizích scénářů?“, a zahovořil o „totálním nihilismu“. Takovým způsobem přiznal svou neschopnost dostat se ze zajetí idealistického a materialistického ateismu, mezi kterými se posledních tisíc let kýve společenské vědomí ruské civilizace v řečišti biblické koncepce řízení.
Mezi liberálními či „bílými“ trockisty – buržoazními demokraty, k nimž je možné přiřadit i na začátku vzpomínaného Viktora Fridmana, není situace lepší než u jejich oponentů - „rudých“ trockistů-“patriotů“.
V roce 1991 po srpnovém puči opustil s rodiči Rusko (otce nazval posedlým – jiný název pro trockismus) a zjevně, podvědomě odmítaje pseudosocialistický trockismus marxismu během perestrojky v SSSR, najednou objevil příznaky socialistických forem organizace života davově-“elitární“ společnosti v USA. Ve své knize „Socialistické státy Ameriky“ se pokouší dokázat, jak se v citadele kapitalismu realizuje deset přikázání Komunistického manifestu Marxe. Soudě podle textu knihy, Viktor Fridman vnímá marxismus-trockismus v USA jako předstupeň fašismu.
Avšak „totální nihilismus“ ruského patriota A. Prochanova a prakticismus židovského liberála V. Fridmana mají společné jedno – oba podporují konceptuální neurčitost ve společnosti, protože nejsou schopni dostat se na úroveň objemnější-alternativní, ve vztahu k biblické, koncepce řízení.
A ačkoliv v Rusku mnozí nyní závidí stavu USA, sjednocenosti afro-, anglo-, saso-, žido- a dalších Američanů, ve skutečnosti vedení Spojených států po pokusu o státní převrat (11.9.2001), který se stal globální provokací která poskytla záminku k silovému navození „nového světového řádu“, nyní leze do pasti. A ačkoliv autor článku v časopise „Expert“ č.11 nepíše o tom, kým byla ta past nastražena, šest měsíců po „černém úterý“ se stalo jasným, že Amerika si osvojuje roli světového četníka. To znamená, že její zdroje – především intelektuální – jsou a budou vyplýtvávány ještě dlouhou dobu na šesté prioritě zobecněných prostředků řízení/agrese v procesu zavádění a udržování „nového světového řádu“, jehož alternativou podle mínění časopisu „Expert“, který nevidí další alternativy, „může být jen globální anarchie“.
Ale dokonce „elitární“ časopis si všímá, že „dnešní kroky USA přesvědčují svět o tom, že ta anarchie bude lepší než americký pořádek“.
Takové prohlášení autora článku „Ze všech sil“, publikované v jednom z nejelitárnějších „liberálních“ časopisů, hovoří o tom, že Koncepce společenské bezpečnosti s epickým názvem Mrtvá voda už je cítěna (nejspíš nevědomými úrovněmi psychiky) částí ruské „elity“ a vykazuje svůj vliv v roli alternativně-objemnější koncepce ve vztahu k biblické.
Co se týká „patronů“ ruské „elity“, ti jsou ze svého statusu zavázáni studovat práce jako „Mrtvá voda“ a další materiály KOBy. Soudě podle mnoha signálů, ve svém úzkém kruhu je studovali a probírali, ale během dlouhých let zakazovali veřejnou diskusi na to téma v tisku, v rádiu i televizi. Ale jak ukazují publikace posledních měsíců, zdá se že tento zákaz je dnes odvolán. Na potvrzení uvedeme následující fragmenty publikací:
„Jak řekl jeden konzultant: Od dětství nemůžu pochopit, proč je v ruských pohádkách mrtvá voda. Živá – to je jasné. A teprve nedávno jsem pochopil. Mrtvá voda, to je ten objem vědění, zkušenosti, který člověk potřebuje, aby byl aktivní součástí sociálního systému. Ale samotné to nestačí. Pro život je třeba energie, která se bere z jiného zdroje.“ Jiný konzultant říká něco podobného: „U lidí s byznys-vzděláním je iluze toho, že dělají to co je naučili. Motivují personál, kontrolují, počítají peníze. V byznys-škole jim dali kupu nástrojů, a oni věří tomu, že jejich intuitivní rozhodnutí jsou výsledkem promyšlené techniky.“ (…) Sami podnikatelé dávno nahmatali alternativní zdroje inspirace – poezii, obrazy, hudbu, divadlo, historii, filozofii, choreografii. (…) Byznys potřebuje umění jako nejpřirozenější cestu k osvobození kontextu (kontext je v pojmovém a terminologickém aparátu VP SSSR druhá smyslová rovina), narušení rovnováhy, rozšíření hranic probíhajícího. To dá možnost být mezi prvními, kdo spatří „obrysy budoucnosti v přítomnosti“, a vyčlení se z obecného pozadí a prodlouží život svému byznysu. (…) Zda se voda ukáže živou nebo mrtvou, zda budou spatřené obrysy správné nebo lživé, je na tom kdo řídí.“
To je fragment článku Very Krasnovové „Dělejte něco“, publikovaného v časopisu „Expert“ č.5 2002. V něm představitelům byznys-“elity“ nenuceně objasňují, že jejich stereotypy chování jsou zformovány kulturou, ve které vyrostli; že jimi přijímaná rozhodnutí jsou především určovány těmi stereotypy, a né tou „kupou nástrojů, které jim dali v byznys-škole“; že kromě existujících zdrojů inspirace, zrozených biblickou kulturou, mohou být i „alternativní zdroje inspirace“, zrozené jinou kulturou, zformovanou na základě koncepce alternativní-objemnější ve vztahu k biblické; že každou koncepci řízení, ve vztahu k níž je kultura druhotná/odvozená, je možné spatřit a pochopit jen poté, co bude nalezena „nejpřirozenější cesta k osvobození kontextu“, to znamená objevena druhá smyslová rovina libovolného kulturního díla (umění je obecně symbolické) a že to vše byznysmen potřebuje pro to, aby spatřil „obrysy budoucnosti v současnosti“, protože řízení libovolného objektu není možné, pokud je chování objektu nepředvídatelné, tj. pokud jsou varianty budoucnosti neznámé. Takže, drazí krajané podnikatelé, rozhodujte se samozřejmě sami, zda studovat „Mrtvou vodu“ a její osnovu „Dostatečně všeobecnou teorii řízení“ nebo ne, protože za důsledky ponesete odpovědnost především sami.
Jinými slovy, předtím než Pavel Bykov, autor článku „Ze všech sil“, „pocítil“ že vektor cílů USA se stává jejich vektorem chyby v nějakém alternativně-objemnějším procesu, někdo na úrovni Víry už přijal „Mrtvou vodu“ v roli koncepce, alternativně-objemnější biblické, a dal si záležet dát včas doporučení, jak se s její pomocí „odlišit z davu“. To znamená zachovat si svůj „elitární“ status a v souladu s tím – zachovat v Rusku v nějakých nových formách davo-“elitarismus“.
Avšak to je marná snaha, protože celý problém je v ateismu „elity“, jejíž představitelé jsou z větší části představiteli démonického typu struktury psychiky (tvůrci-“géniové“) a typu psychiky „zombie“ (vykonavatelé-“vzdělanovština“ v terminologii Solženicyna). V ruské civilizaci je už překonán jak idealistický, tak i materialistický ateismus a běží proces rozprostranění Bohocentrického chápání světa, dovolujícího řešit bezkrizově všechny problémy rozvoje.
Vnitřní Prediktor SSSR 20-26. března 2002