2.2. Rozlišení

O imitačně-provokační činnosti · перевод (Čeština) · раздел 6 из 11

Перевод исходного произведения; точность перевода оценивается отдельно.

2.2. Rozlišení

První etapa v sobě zahrnuje identifikaci a rozpoznávání přírodních a společenských procesů, ve vztahu k nimž vzniká potřeba řízení nebo uvedení do přijatelného režimu samořízení. Identifikace a rozpoznávání jsou dvě stádia téhož procesu.

Když probíhá identifikace něčeho nového, v systému subjektivních obrazů (obrazných představ jedince o světě), na základě nichž modeluje (vyobrazuje) průběh života v množství variant, vzniká nový obraz, odlišný od všech ostatních obrazů, které byly do té doby obsaženy v systému jeho obrazných představ o Objektivní skutečnosti. Tento systém subjektivních obrazných představ dále budeme označovat v krátkosti "vnímáním světa".

V životě se proud obrazů plynoucích událostí porovnává s existujícím systémem obrazných představ subjektu o Objektivní realitě. V procese tohoto porovnávání jsou rozpoznávány obrazy plynutí událostí v Objektivní realitě. Na základě rozpoznání a porovnání rozpoznaných obrazů reality s morálními měřítky subjektu modeluje algoritmika jeho psychiky v obrazných představách varianty vnějšího a vnitřního chování jedince. Něco z těch modelů se přetvoří v život jako reálné chování, vyjadřující reálnou, ne deklarovanou, morálku a etiku subjektu.

Tento, pro psychiku každého jedince, vnitřní proces je podmíněn jeho mravními měřítky, společnými pro jeho vědomé i nevědomé úrovně psychiky, a také i pro kolektivní psychiku, jež se v nějaké roli jedinec účastní.

Jsou dva vzájemně se vylučující úhly pohledu na otázku o tom, jak vznikají nové obrazy, kterými se rozšiřuje vnímání světa jedince v průběhu jeho života. Podle já-centrického úhlu pohledu jedinec na nikom nezávisí ve své schopnosti rozpoznávat nové obrazy, tj. rozlišit je mezi mnohými druhými obrazy, které pro něj představují "informační pozadí/šum", a jednotliví jedinci se navzájem odlišují jen vrozenými nebo natrénovanými schopnostmi k rozlišení – rozpoznávání nových obrazů.

Nicméně takový úhel pohledu je v principu neschopný vysvětlit, proč se "i mistr tesař někdy utne", tj. subjekt, který vládne dobrými vrozenými a natrénovanými schopnostmi, v určitých okolnostech se najednou dívá, ale nevidí, poslouchá, ale neslyší atd., ačkoliv obecně je naprosto při smyslech. Jinými slovy, široce rozprostraněné rčení "pokud chce Bůh někoho potrestat, zbaví ho rozumu" je chybné: pokud si Bůh nepřeje někoho podpořit v jeho činnosti, zbaví ho něčeho jiného, a bez toho "něčeho jiného" se jinak plně akceschopný rozum ve vzniklých situacích ukáže naprosto neužitečným.

Odpověď na otázku "co je to?" a "proč se i mistr tesař někdy utne?" dává jiný úhel pohledu, přímo vyřčený v Koránu:

"Ó Vy, ktorí ste uverili, ak sa budete držať bohabojnosti [jiný překlad: pokud budete ctít Boha], dá vám Rozlíšenie a vymaže vám vaše zlé skutky a odpustí vám. Bohu náleží vďaka za dobrodenie obrovské. (súra 8:29)"

(ruský překlad Kračkovského: О те, которые уверовали! Если вы будете благоговеть перед Богом, Он даст вам Различение и очистит вас от ваших злых деяний и простит вам. Поистине, Бог — обладатель великой милости!)

To znamená, jedinec není nezávislý a soběstačný ve své schopnosti k rozlišení, a schopnost k rozlišení-rozpoznání obrazů objektivní reality (včetně nových, předtím nevlastních jeho psychice) je dána bezprostředně Bohem každému podle jeho víry a morálky, vyjadřujících se v záměrech pro budoucnost a v etice chování (jak viditelné, tak neviditelné) ve všech bez výjimky životních okolnostech.

Nápodobně, pokud je něčí činnost nevhodná Bohu, nezapadá do jeho úmyslu, Bůh zbaví v nějaký okamžik jedince Rozlišení jako schopnosti. Ve výsledku, dokonce i když nějaký obraz už existuje v jeho světonázoru, ale subjekt je zbaven Shora Rozlišení po příčině nesouladu jeho záměrů a činností Božímu záměru, v jeho psychice se ničí proces rozpoznávání, v důsledku čehož pro daný subjekt mizí[11] z proudu obrazů plynoucího života v něm reálně přítomné předměty a jevy.

V důsledku zbavení Shora schopnosti k Rozlišení, proces porovnání obrazných představ o plynoucím životě v psychice člověka s ním samým přestává odpovídat realitě: Berlioz z románu Bulgakova nevidí rozlitý olej přímo pod svýma nohama a nepředvídá příjezd tramvaje, která mu přinese smrt; hlídka na Titaniku nevidí ledovec vpředu atp.

Ale tyto "krajní případy" představují až završení určitého procesu. V jeho počátečním stádiu vede zbavení Rozlišení k tomu, že v světonázoru jedince přestanou vznikat nové obrazy, do té doby nevlastní jeho obrazným představám o Objektivní realitě. Poté mu zbývá zabývat se transformací svého vnímání světa jen na základě už existujících subjektivních obrazů v jeho psychice. Tento proces má svými krajními mezemi:

• buďto samolikvidaci jedince, který v sobě vytvořil životu neodpovídající vnímání světa (čemuž je příkladem Berlioz Bulgakova; Nietsche, který nafilozofoval spoustu hloupostí a skončil v blázinci; pasažéři a posádka Titaniku; atp.);

• nebo vytvoření jimi morálky a vnímání světa odpovídajících Životu.

Poslední proces je procesem přehodnocení a změny mravních měřítek subjektu, vlekoucích za sebou i změnu jeho vnímání světa v důsledku jiného seřazení a změny "měřítka" obrazů už existujících v jeho psychice. Když se mravní měřítka ukáží dostatečně v ladu s Božím záměrem, a systém obrazných představ o Objektivní realitě dostatečně odpovídající Životu, Bůh znovu začne dávat v Rozlišení jedinci nové obrazy pro jeho psychiku, na základě čehož proces osobnostního rozvoje pokračuje, možnosti jedince se rozšíří, schopnosti posílí.

To vše hovoří o tom, že démonický typ stroje psychiky představuje variantu psychiky biorobota, s tou osobitostí, že pokud je svoboda biorobota ohraničena zotročením jeho intelektu v nějakých určitých okolnostech ve vztahu k určité problematice, to svoboda démonického typu psychiky je ohraničena jeho nevládnutím Rozlišením.

V souladu s tím, co bylo řečeno o Rozlišení, závěr o tom, kdo v konceptuální činnosti vládne převahou ve stádiu objevování a rozpoznání faktorů, výzývajících potřebu k řízení, zda přívrženci vykořenění davo-"elitarismu" nebo jím poškozovaní jeho přívrženci, nechť si udělá každý podle svého svědomí sám.