2.1. Typ psychiky a možnosti imitační činnosti
O imitačně-provokační činnosti · перевод (Čeština) · раздел 5 из 11
Перевод исходного произведения; точность перевода оценивается отдельно.
2.1. Typ psychiky a možnosti imitační činnosti
Imitace konceptuální činnosti je nemožná v principu, ačkoliv subjekt může setrvávat v iluzi toho, že se zabývá hlubokou analytikou a konceptuální činností. Konceptuální činnost jako taková vyžaduje jako minimum démonický typ psychiky, a normálně – lidský typ psychiky, minimálně při její realizaci, když už subjekt není schopen setrvávat v lidském stavu psychiku trvale.
Typy psychiky biorobot a živočich, které pokládají mnoho ohraničení na svobodu volby problematiky pro zkoumání a přehodnocení, vylučují samotnou možnost přiblížení se ke konceptuální činnosti. Proto předstírat konceptuální činnost a ve skutečnosti se jí nezabývat je možné jen v prostředí nositelů živočišného a biorobotického typu psychiky, ale jedni i druzí jen stěží pochopí, o co jde a čem je řeč (a ne proto, že jsou beznadějně hloupí, ale proto, že jejich morálce a okruhu pojmů je ta problematika cizí); i když pokud ta problematika vyvolá u někoho z nich zájem, má to potenciál přimět je ke změně typu své psychiky, a pak se jen stěží omezí přechodem jen k démonickému typu.
Nositelé démonického a lidského typu psychiky, díky větší či menší eliminaci zotročení jejich vůle a rozumu, jsou s to pochopit podstatu věci, ale brzy vycítí imitaci konceptuální činnosti proto, že v chování imitátora s živočišným nebo biorobotickým typem psychiky je vždy citelná určitá nesvoboda a nevnímavost k určitým otázkám nebo hystericky-nesmyslná reakce na ně, protože na přiblížení k nim uvalují zákaz algoritmy nevědomých úrovní psychiky: automatismy tradic (pro bioroboty) a instinktů (pro živočišný typ psychiky). Možná, že při setkání se s imitací, někdo z nositelů démonického nebo lidského typu psychiky bude mít za užitečné vejít v reálnou konceptuální činnost. Protože nositelé démonického typu psychiky jsou obvykle zatíženi různými duševními problémy a nespokojeností s vlastním životem, část z nich uvidí v přechodu k lidskému typu psychiky způsob řešení jejich osobních problémů, po čemž budou vybranou cestu cílevědomě následovat a dosáhnou úspěchu. Pokud nevstoupí na cestu přechodu k lidskému typu psychiky, imitátoři se nevyhnutelně pohryžou mezi sebou, posilujíc každý svůj vlastní démonismus.
S ohledem na tyto osobitosti typů psychiky, jakákoliv imitace konceptuální činnosti (tím více s pronášením slov jako "konceptuální moc", "koncepce uspořádání společnosti", "globální význam" atd. dokonce bez chápání jejich podstaty bioroboty-imitátory) podrývá základy davo-"elitarismu" a nahrává "zavlečení" do skutečné konceptuální činnosti čím dál většího množství lidí.
Proto se otázka zužuje ke konfrontaci svých vzájemně vylučujících se druhů reálné, nikoli imitované konceptuální činnosti:
• namířené na přidávání davo-"elitarismu" stále sofistikovanějších forem a realizované nositeli démonického typu psychiky;
• namířené na vykořenění davo-"elitarismu" a realizované nositeli jak nezvratně lidského typu psychiky, tak i určitou částí nositelů démonického typu psychiky, kteří se upřímně snaží překonat vlastní démonismus.
V tomto procesu jsou možné pokusy imitace konceptuální činnosti, namířené na vykořenění davo-"elitarismu", nositeli démonického typu psychiky, kteří jsou přívrženci davo-"elitarismu". Nositelé živočišného typu psychiky a typu biorobot si v imitačně-provokační činnosti takového druhu v principu ani neškrtnou, protože jejich reálně fungující typ psychiky, jsa překážkou konceptuální činnosti, je všem na očích – se všemi důsledky pro imitátora, objednatele a patrony imitace, plynoucími z identifikace imitátora společenským prostředím, v kterém ten vědomě (nebo nevědomě, pokud je manipulován) pretenduje na nějakou roli.
Otázka vzájemné konfrontace v konceptuální činnosti neobratně lidského a mizejícího démonického typu stroje psychiky z jedné strany, a z druhé strany démonického typu stroje psychiky, vytrvalém v démonickém sebeprosazení na účet druhých, vede ke zkoumání jejich efektivnosti na první až páté etapě plné funkce řízení v její aplikaci v procesech samořízení společnosti.