Institut židovských žen a milenek
Sinajský “pochod” · перевод (Čeština) · раздел 7 из 15
Перевод исходного произведения; точность перевода оценивается отдельно.
Institut židovských žen a milenek
V dobách Mojžíše konflikt mezi hierarchií egyptského znacharstva a vyslanci Boha pokračoval. A bylo by chybou myslet si, že židovská periferie egyptského pseudožrečestva, která odešla spolu s Židy, přiznávala Mojžíše v roli legitimního prvohierarchy. Ti znachaři tiše čekali na vhodný moment, aby se Mojžíše zbavili, jako se dříve zbavili Jozefa, aby po jeho smrti zvrátili skrze něho předané věroučení (Zikmund Freud v práci "Člověk Mojžíš a monoteistické náboženství" analyzuje odchod z Egypta a vyslovuje domněnku o vraždě Mojžíše. Vyslovuje domněnku, že reálně existovaly "dva základy náboženství, první byl vytěsněn druhým, nicméně později první opět vystoupil do popředí").
Dav se nebouří sám od sebe. Aby vznikla vzpoura, v davu musí být organizace ponoukávačů. Bible informuje o mnohých vzpourách, ale nemluví o našeptávačích.
S našeptávači je spojeno i vedení v judaizmu rodových linií po matce. Možná, že tehdejší znachaři znali to, co zná současná genetika: intelektuální schopnosti se dědí po ženské linii, geny za ně odpovědné se soustřeďují v ženském chromozomu "X". Kritérium krevní přináležitosti k židovstvu se určuje podle původu matky, ne otce. Je podmíněno krevním příbuzenstvem určité části Židů s staroegyptskými hierarchiemi znacharů, které v minulosti dělaly veškerou geopolitiku v Evropě a Západní asii. Toto udržení matriarchátu zakrývalo cizím možnost dostat se "do kuchyně" globální politiky těch let. Ale ve společnostech, kam Židé přicházeli, panoval patriarchát. Z tohoto důvodu v případě svazku židovky a nežida byli jejich potomci přijímáni domácí společností jako vlastní krev, a ne cizí-Židé, a měli možnost dosahovat libovolných významných postů obecně bez omezení ze stran společnosti s psychologií patriarchátu.
V hranaté závorky obnovených výňatku podle Septuaginty se dostala i celá část textu ve 2. a 3. kapitole knihy Králů. Její odstranění dovolilo nepřitahovat pozornost k faktu krevních svazků mezi dynastií egyptských faraonů (také patřících k systému staroegyptského žrečestva-znacharstva) a jeruzalémskou dynastií králů, počínaje Šalamounem. V důsledku té spřízněnosti by potomci Šalamouna a egyptské princezny (pokud nějací byli) také krevně patřili k "žrečeským" klanům egyptských znacharů.
Od dávných dob bylo jedním z nejefektivnějších prostředků vlivu na státní politiku, realizovanou mužem, dát mu ženu, na které se stane sexuálně a emocionálně závislý. Politiku mnohých států mnohá staletí deformoval institut židovských žen a milenek, které speciálně připravovali pro roli oblíbenkyň, schopných vykazovat vliv na činnost státníků a veřejných činitelů ve směru nutném pro pány židovstva. Biblická Ester - hrdost židovských žen - je jedním z mnohých příkladů. Není vyloučeno, že na egyptskou princeznu, rozenou v klanu znacharů Amona, byla vložena podobná mise vlivu, ale ve vztahu k tehdejšímu židovskému státu. Z toho důvodu jednu zmínku o ní zcenzurovali, aby nepřitáhli pozornost k realizaci politiky skrze "zahraniční" milenky.
Ale i sám starožidovský základ řeckojazyčné Septuaginty se vytvářel pod kontrolou egyptského znacharstva, nemluvě už o tom, že i překlad do řečtiny byl vykonán na ostrově (v izolaci od nežádoucích očí) v novém egyptském hlavním městě Alexandrii pro dohledem velitele knižních archivů egyptských Ptolemáiovců, který po svém postavení nemohl nepatřit k hiearchii tehdejšího "žrečestva" Egypta. (formální stránku vzniku Septuaginty předkládá Jozef Flavius z "První židovské válce", jsa sám knězem). To jest Septuaginta i její hebrejský základ je vyjádřením pohledu na Mojžíšovo Zjevení tehdejšího znacharstva egyptského Amona, které bylo v konfliktu jak s Mojžíšem, tak s Josefem, jejichž věroučení o jediném Bohu, zákaz modlářství a otsebjatinu magie byly pro znacharstvo nepřijatelné, protože podrývaly osnovy otrokářství, výhodného pro hierarchii.
Z analýzy smyslu odstraněných fragmentů je možné pochopit, že dlouhou dobu po odchodu z Egypta a usazení se v Palestině - hlavním tranzitním uzlu tehdejších karavanních a mořských obchodních cest, a hlavně informačních cest ve Středomoří - byl Jeruzalém vnějším představitelem hierarchie znacharů Amona, majících historicky centrum ve staroegyptských Thébách (Heliopolis). Théby, stojící bokem obchodních cest a s nimi spojených informačních toků, se staly obecně nevhodnými pro řízení středomořsko-západoasijské civilizace, na což v chodě svého historického rozvoje reagovala hierarchie egyptského Amona. Právě na základě tehdejší středomořské-západoasijské civilizace vyrostla manažerským úsilím potomků žreců Amona současná euroamerická, biblická civilizace.
Hierarchie znacharstva Amona se rozhodla ovládnout hlavní informační uzel antického světa. Ale pamatujíce si na neúspěchy mnohých válek Egypta s Kanaánem, hierarchie znacharstva Amona poprvé v historii rozpracovala koncepci studené války za světovou nadvládu metodou kulturní spolupráce (agrese), ve které psychologické zpracování i protivníka, i sociální skupiny, využité v roli instrumentu agrese, se pozvedává nad chápání prvních i druhých, a překonává většině pochopitelné vedení válek zbraněmi v obyčejném chápání. Přechod k válce nemateriálními nástroji udělal agresi neviditelnou pro její oběti na mnohá staletí. (To platí i pro studenou válku NATO proti SSSR, jejíž srážky probíhaly a stále probíhají mimo zorné pole chápání většiny.)
Z toho důvodu bylo mnoho významného v organizaci biblické civilizace odstraněno z kánonu Bible. Ale tyto odstraněné části jsou zachovány v oficiálními církvemi a synagogami odmítaných apokrifech, ve starších verzích textů, a také v ústní tradici výkladu kánonu pro zasvěcence vysoké úrovně. To, co bylo nemožné odstranit, cenzoři utopili v rozum uspávajícím mnohosloví biblických textů. Téma analýzy smyslu segmentů vyňatých z Bible ještě v hluboké minulosti, na úsvitu vzniku židovských a křesťanských kultů, není nejoblíbenějším tématem nejen pro hiearachie oficiálních církví, synagog a všemožné okultisty, ale i pro mnohé politiky a politology, kteří se považují za "světské" a svobodné od tlaků biblické tradice na jejich intelekt. Skáčí z něj do stropu, nenacházeje odpověď i mnozí ortodoxní marxisté-materialisté, kteří za 70 let SSSR nebyli s to přehodnotit biblické poselství o starověké historii té civilizace, ve které vznikl marxizmus. To ukazuje na vněleksikální jednotu smyslu Bible i marxizmu a jednotu hierarchií, které je nesou.
Nicméně, nikdo v naší době není svobodný od vlivu historické mise vymyšlené pro Židy ve starověku, kterou ze Sinajské "tůry" vynesli, a kterou jejich potomci a další proselyté nesou po světě místo toho, aby nesli pravou Tóru v té formě, v jaké ji získal a ohlásil Mojžíš. (Nejpočetnější a nejznámější skupinou proselytů jsou Chazaři, kteří se stali v současném židovstvu vedoucí skupinou).
Možná, že v epizodě popsané v kn. Numeri, kap. 14, byl Mojžíš zabit. Nebo se po této epizodě sám vzdal pozice, aby se všichni, okusivší plody lži a otsebjatiny, namísto jimi odmítnuté Pravdy - pro míře svého chápání a svobodné vůli vrátili k Pravdě. Ale, soudě podle dalších událostí, právě po této epizodě začalo jak vnucování židům historické mise vymyšlené znacharstvem Egypta, tak i přidání atributu monoteismu staroegyptské magii kultu Amona.