Kteří neznají, co je dobro a zlo

Sinajský “pochod” · перевод (Čeština) · раздел 4 из 15

Перевод исходного произведения; точность перевода оценивается отдельно.

Kteří neznají, co je dobro a zlo

Cílem této práce není jasnovidná rekonstrukce ve vší úplnosti reálných událostí, které byly základem biblické legendy, ne proroctví o minulosti, jak se ona skutečně odehrála, ale prozkoumání možného průběhu procesů na základě všem dostupných biblických textů. Není to zavedení nového kánonu ve výkladu Bible, ale výzva zamyslet se nad smyslem a původem v euroatlantické civilizaci panující víry v globální religiozní a historický mýtus, nahrazující jak víru Bohu, tak zdravý smysl.

Obrátíme pozornost na biblické informace, významné v analýze porození ne lidské, ale protilidské mravnosti, světonázoru, obrazů myšlení a chování. Je třeba pochopit, jak vznikla historicky unikátní mravnost a vidění světa židovstva, protože jen na jejich základě se také mohla více než tři tisíce let stabilně realizovat vymyšlená a jim vnucená mise ve světové historii k zotročení všech, která přivedla planetu do stavu globální biosféricko-ekologické a sociální krize. V krizích globálního měřítka se projevuje nepřirozenost vidění světa, mravnosti a světonázoru židovstva, majícího nadvládu ve sféře řízení západní regionální civilizace, v jejímž základu leží Bible. Je to tak, protože všechny výše uvedené krize jsou porozeny Západním způsobem života.

Jak probíhaly události po exodu Židů z Egypta může většina lidí soudit jen podle jejich popisu v Bibli. Čemu v ní věřit, o čem pochybovat, jak rekonstruovat skutečný chod událostí - každý rozhoduje sám podle svého mravně podmíněného uvážení.

Na první straně Bible ve vydání Moskevské patriarchie je hned možné najít přímou stopu na cenzuru starých textů, ke které došlo v hluboké minulosti. Na první straně knihy Genesis v poznámce čteme: "Slova v hranatých závorkách pochází z řeckého překladu 70-ti mudrců (Septuaginty, p.p.) (3. století př.n.l.)..." To znamená, v minulosti byly odstraněny z biblického kánonu, protože se někomu nehodily, ale byly vráceny v 19. století při přípravě synodálního překladu Bible do ruského jazyka.

V knize Numeri, kap. 14, nacházíme příklad utajování skutků dávno minulých. Dále rozebíraný fragment (v obou jeho verzích) je velmi významný pro chápání otázky jak mise národů ve světové historii, objektivně jim predurčených Seshora, tak o vymyšlené sobecké otsebjatině ("Ot sebja" = od sebe. Jeden z výkladů: vlastní, ničím neopodstatněný a nepodložený názor nebo akce, p.p.). Právě v knize Numeri, kap. 14 se informuje o tom jak začalo 40ti leté putování po poušti. Začal druhý rok pobytu Mojžíše a jeho svěřenců vně Egypta. Mojžíš už získal při Zjevení věroučení a organizoval život Židů v souladu s ním. Tedy, v podstatě všechny hlavní religiozní události už proběhly. Mnohaleté chození po Sinajském polooostrovu se v tom okamžiku nepředpokládalo. Byli posláni rozvědčíci do Palestiny, po jejichž návratu se plánovalo začít přesídlení v tu zemi, osídlenou v té době Kanaánci a Amalechity. Bylo-li by to přesídlení vojenské nebo mírové těžko soudit, protože po návratu rozvědčíků mezi svěřenci Mojžíše vypukla vzpoura. Nepřející si odejít do Palestiny odmítli autoritu Mojžíše a jeho stoupenců a vyzývali lid ubít je kameny (Numeri 14:10). O následujícím informuje Bible takto:

"20I pravil Hospodin [Mojžíši]: odpouštím podle slova tvého. 21Avšak: jako že jsem živ [a vždy žije jméno Moje] a jako že je naplněna celá země velebností Hospodinovu: 22pravím, že nikdo z mužů, kteří viděli velebnost mou a znamení má, která jsem vykonal v Egyptě a na poušti, a přece mne pokoušeli již desetkrát a neposlouchali hlasu mého, 23neuvidí zemi, kterou jsem přislíbil otcům jejich; [jen jejich dětem, které jsou zde se mnou, které neznají, co je dobro a co zlo, všem maloletním, ničeho nemyslícím, jim dám zemi,] a nikdo z těch, kteří mne popouzejí, neuzří ji."

Text v hranatých závorkách byl obnoven podle překladu Septuaginty - verze událostí podle pánů tehdejších kánona Starého zákona (3. století př.n.l.). Srovnejte smysl verše 23 před a po obnovení odstraněných částí.

Odstraněné části informují, že z pouště vyjdou jen ti, kteří v okamžiku popisovaných událostí neznají, co je dobro a co zlo, a nic si v životě nemyslí; a také ti, komu je teprve dáno narodit se v průběhu nadcházejícího období vymírání dospělých, majících vlastní představy o tom, co je dobro a co zlo a vidících v životě smysl, podmíněný jejich skutečnou mravností. Tj. předpokládá se budoucí výchova současných dětí a těch, kdo se teprve narodí, tak, aby se jim kultura a mnohé životní návyky jejich rodičů staly cizími. Pokud je kultura rodičů objektivně zvrácená, pak její odmítnutí v následujících pokoleních může porodit jak jiným způsobem zvrácenou kulturu, tak i mravní (spravedlivou) kulturu

Epoše otrokářství odpovídá typ celospolečenské mravnosti, kdy odpovídající společenské vrstvy v různých národních kulturách nesou z pokolení na pokolení shodné mravní kvality a etiku: "otroci" - všude otroci; "patríciové" - všude "partajníci" (tj. množstevně malá a mocná část společnosti) atp.

Z porovnání obou variant verše 14:23 knihy Numeri je možné udělat závěr, že cenzoři biblického kánonu, z důvodů jim známých, nechtěli přitahovat pozornost čitatele k problematice vzniku mravnosti a kultury vnímání světa, odlišných od obecně lidských, u účastníků 40ti leté "tůry":

● Pokud probíhalo 40 let zavádění správné mravnosti a kultury, odpovídající misi "nésti Tóru" pro osvícení všech ostatních národů, pak úsilí cenzorů skrýt unikátní pedagogickou zkušenost vyzývá údiv.

● Pokud byla jedna zvrácená mravnost během 40ti let nahrazována v nových pokoleních jinou, ještě zvrácenější mravností a udržující si tu zvrácenost v následnosti pokolení kulturou, pak úsilí cenzorů zakalit od začátku vodu je objasnitelné. ČTYŘICETILETÁ "tůra" následovala právě za touto epizodou, bodem zvratu v osudu starověkých Židů.