Je známo, že do Sinajské pouště odešli z Egypta starověcí Židé pod vedením Mojžíše. V tom je Bible a Korán zajedno. Sinajský poloostrov je relativně malý a i pomalá karavana ho je schopná přejet za 2-
Sinajský “pochod” · перевод (Čeština) · раздел 3 из 15
Перевод исходного произведения; точность перевода оценивается отдельно.
Je známo, že do Sinajské pouště odešli z Egypta starověcí Židé pod vedením Mojžíše. V tom je Bible a Korán zajedno. Sinajský poloostrov je relativně malý a i pomalá karavana ho je schopná přejet za 2-3 týdny. To přivádí k otázkám:
● Co ve skutečnosti v Sinajské poušti probíhalo 40 let?
● Kdo do ní vešel a kdo z ní vyšel?
● Jak se stalo, že ti, kterým "bylo dáno nésti Tóru" s cílem osvícení všech bez výjimky národů, se po odchodu z pouště pustili do vyhlazování obyvatel dožidovské Palestiny, a když se usídlili v Palestině, sami klesli k ještě horšímu modlářství a mnohoboží (Jeremiáš 7:31, Ezechiel 16:20), než jimi vyhlazené původní obyvatelstvo?
Vykladači-tradicionalisté opakují tvrzení o tom, že Mojžíš vodil své svěřence 40 let po poušti v kruhu údajně proto, aby přirozeným způsobem vymřeli všichni ti, čí psychika byla od dětství poškozena a potlačena egyptským otroctvím; a aby v poušti vyrostlo pokolení neznající otroctví, skutečně svobodní lidé. Může to být tak? - zamyslete se sami. Ale nezapomeňte, že Mojžíš se z pouště živý nedostal! Kde je jeho mohyla není známo (Deuteronomium 34:6). Odešel na onen svět dříve, než do Palestiny z pouště vtrhli starověcí židovští kočovníci a bez milosti zabíjeli všechny a ničili vše, co jim stálo v cestě. Takže mínění Mojžíše o příčinách 40 leté "tůry" zůstalo neznámé.
Ale z Bible je jasné, že ti, kdo vyšli z pouště "osvobozeni" od psychického komplexu otroka, byli zároveň někým nějakým způsobem osvobozeni od osvětové mise přinesení druhým národům Tóry - tím věděním, které získali skrz Zjevení Mojžíši. Všechny biblické texty, popisující činy "osvobozených", hovoří o tom, že v poušti vyrostlo ne pokolení šiřitelů osvěty, nesoucích Pravdu a Svobodu všem utlačovaným ve všech zemích, ale pokolení rasistů-otrokářů, kteří z pouště vynesli ve světové historii ojedinělou doktrínu
bezohledného zotročení ostatních
a nemilosrdného zničení těch, kdo nesouhlasí, nicméně realizovanou už ne na základě obnažené myšlenky sobeckosti, ale údajně posvěcenou od Boha, s odkazy na zjevení dané Seshora Mojžíši. Od té doby je ta historicky unikátní doktrína rasového otrokářství cíleně rozprostraňována na všechy země světa.
Tento fakt zjevné záměny mise ve světové historii vede k otázce: Může být otrokář svobodným, nebo je on sám dvojnásobný nevolník, protože závisí nejen na svých pánech (autorech podstrčené mise), ale i na otrocích, označených pro něj pánem k využívaní?
Jak může být otrokář ve své podstatě nevolníkem svých otroků, je zřetelně ukázáno ve vztazích otroka Ezopa a otrokáře-filozofa Xanthose. Otázka směrem, že i otrokář může mít pána, ve vztahu ke kterému je on ještě zotročenější, než jeho vlastní otroci, nějak vypadl ze zorného pole historiků a literátů (a to nutí k zamyšlení).
Kdo trvá na tom, že podstata vyvolenosti Židů a světové tyranie židovstva spočívá v předuřčení Seshora, nechť popřemýšlí: nerouhá-li se on, když ukládá na Boha ohavnost zavedení na Zemi globální otrokářské civilizace?
Otrokáři mravnost netřeba
Jaký by byl pro Vyšší záměr smysl v tom, měnit jedny otrokáře, uchazeče o panování nad světem (starověký Egypt, Řím a další) na nové uchazeče, kteří byli předtím jejich otroci? Předchozí otrokáři usilovali o nadvládu a obecně takové globální misi vyhovovali. Bylo-li pro její efektivnější realizaci skutečně třeba je osvobodit od recidiv lidskosti a mravnosti a projevů lidské dobroty k protivníkům, ve kterých mohli spatřit lidi stejné důstojnosti nebo je v nějakých aspektech převyšující?
Takové recidivy mravnosti a dobroty jsou velkou vnitřní překážkou pro hordu darmojedů, která jde za vůdci, kteří usilují o zavedení totální globální tyranie. Právě recidivy lidskosti vedly v minulosti k tomu, že historicky známé vojenské expanze s cílem nastolení světové nadvlády končily pokud ne během života jednoho pokolení, to 2-3, dokonce pokud dosažené vojenské úspěchy byly nesporné. Proto politik, vida průběh procesů během několika generací, a usilující o nadvládu na světem, přichází k nutnosti "osvobodit" své vojáky v následnosti pokolení od mravních kvalit. Tím se zabýval i A. Hitler. Ale on nebyl zakladatelem konstruování psychologie lidí k dopředu určeným cílům.