2 Případ Skripalových a jeho význam
«О aktuální situaci» č.2 (134) Globalizace jako „hybridní válka“ a poslání Ruska v ní · перевод (Čeština) · раздел 3 из 5
Перевод исходного произведения; точность перевода оценивается отдельно.
2 Případ Skripalových a jeho význam
- března 2018 britská premiérka Theresa May oficiálně obvinila Rusko z vražedného útoku na Sergeje Skripala[4] a jeho dceru Julii Skripalovou v Salisbury. Při tomto incidentu byl rovněž zasažen britský policista, který se objevil na místě útoku a pokusil se Skripalovým pomoci. Podle britské verze byla použita bojová nervově paralytická otravná látka vyrobená v Rusku.
Britské obvinění není podloženo žádnými důkazy[5], nicméně tamní „ladies and gentlemen“ vyžadují, aby se jim věřilo na slovo, zatímco reciproční požadavky na předložení důkazů vnímají jako urážku. Posléze Londýn oznámil vypovězení 23 ruských diplomatů. 16 zemí EU, stejně jako USA, Kanada, Norsko, Austrálie, Moldova, Albánie, Makedonie a Ukrajina, jejichž vedení buď upřímně uvěřilo britským „ladies“ a „gentlemanům“ nebo jsou nuceni předstírat, že jim uvěřilo, rovněž vypovědělo určitý počet ruských diplomatů a vedení NATO snížilo počet pracovníků ruského zastoupení v centrále NATO. V důsledku incidentu se Skripalovými začala nová etapa zhoršení vztahů mezi Ruskem a zeměmi Západu.
Reakce ruských oficiálních míst s ohledem na požadavek předložení důkazů viny Ruska by byla zcela na místě, pokud by se britská strana při obviňování Ruska upřímně mýlila a úmyslně by nevznášela vědomě nepodložená obvinění a zároveň by rovněž neignorovala mezinárodním právem nařízené postupy při vyšetřování incidentů s použitím chemických zbraní nebo podezřením na jejich použití.
Británie fakticky obvinila Rusko z následujícího:
● Z nelegálního vývoje a výroby chemických zbraní navzdory závazkům přijatým v souladu s „Úmluvou o zákazu vývoje, výroby, hromadění zásob a použití chemických zbraní a jejich zničení“ z r. 1993.
● Z toho, že ruské tajné služby porušily nepsaný etický kodex vzájemných vztahů tajných služeb různých zemí a jejich pracovníků.
● Z dlouhodobé[6], systematické podvratné teroristické činnosti na území Velké Británie, jak proti občanům Ruska, tak proti poddaným britské koruny.
Ministr zahraničních věcí vlády „Alžběty Georgijevny“[7] Boris Johnson oznámil budoucí program vyplývající z tohoto souhrnu obvinění:
„My samozřejmě víme, byť zatím ne úplně přesně, co se stalo ve městě Salisbury, ale pokud se potvrdí první, ne zcela příznivý dojem, bude to další zločin v dlouhém seznamu zločinů, ze kterých můžeme obvinit Rusko. A jasně se ukazuje, že v mnohých ohledech je nyní Rusko silou zla, destruktivní síla a Velká Británie se musí postavit do čela světových snah něco s tím udělat.“
Vzpomeneme-li názory lorda Palmerstona, nic nového.
Plány na rozdělení Ruska a kolonizaci jeho pozůstatků jsou po staletí nedílnou součástí politiky pánů Západu jako celku i jeho vedoucích států (v různých epochách se jednalo o různé státy). Počátky lze vysledovat až k Ledové bitvě (5. dubna 1242 podle juliánského kalendáře) a snad i do mnohem dřívějších dob.
Tudíž všechna britská obvinění na adresu Ruska, jak v souvislosti s incidentem se Skripalovými, tak v souvislosti dalšími politickými, zločineckými i podnikatelskými osobami záhadně zemřelými na území Británie mají jeden cíl: v povědomí obyvatel Západu morálně odůvodnit vlastní podvratnou teroristickou činnost na území Ruska v neustále probíhající staleté „hybridní válce“ za světovládu, kterou vedou páni biblického projektu na zotročení lidstva ve jménu Boha.
Tato podvratná teroristická činnost Velké Británie proti Rusku má dlouhou historii: zavraždění Ivana Hrozného, vražda cara Pavla, řízení spiknutí děkabristů, vražda cara Mikuláše I.[8], vražda cara Alexandra III., vražda Grigorije Rasputina (Novych), řízení organizátorů „únorové buržoazně-liberální revoluce“, řízení marxistů-trockistů, dohled a usměrňování Nikity Chruščova a disidentů post-stalinské éry, podpora čečenských separatistů a teroristů v počáteční fázi utváření postsovětského Ruska, podpora liberální „veřejnosti“ dnešních dní.[9] (Pozn. překl.: na obrázku mapy jsou bílou barvou vyznačeny země, které Angličané nikdy v historii neobsadili ani se nepokusili obsadit.)
V této souvislosti poznamenáme, že mimořádný odlet V. Putina z Austrálie do Ruska po summitu G20 v Brisbane v roce 2014 byl naprosto odůvodněnou prevencí následků snídaně „na rozloučenou“, kterou byl zakončen tento summit, a kterou V. Putin ignoroval.