4. Volba prezidenta USA v roce 2016, hlavní „mystické“ tajemství poloviny 20. století a jeho důsledky
O perspektivách globální civilizace, o Rusku a USA… · перевод (Čeština) · раздел 5 из 8
Перевод исходного произведения; точность перевода оценивается отдельно.
4. Volba prezidenta USA v roce 2016, hlavní „mystické“ tajemství poloviny 20. století a jeho důsledky
Zatímco v „putinském Rusku“ politika běžela podřízena principu „kdo zná ten pochopí...“, v USA liberálové dělají svou politiku – jak vnitřní, tak i globální – také pod mocí principu „kdo zná ten pochopí a kdo nezná nebo není schopen pochopit, to je jeho problém...“, ale v trochu jiné podobě:
● Pokud se v Rusku v tom principu projevuje dělání politiky bez jakýchkoliv konkrétních ohlášení budoucích opatření,
● pak v liberálním světě, včetně liberálního establishmentu USA, se v tom principu projevuje vědomý nesoulad ohlašovaných záměrů a veřejně oznamovaných plánů budoucím krokům. Přitom „pravidla hry“ jsou v liberální kultuře taková, že podřízení jsou zavázáni přijímat jako pravdu libovolnou lež výše postavených v hierarchii a zapomínat pravdu – v opačném případě jejich kariéra končí.
V takovém režimu liberálové USA dořídili do začátku volební kampaně prezidenta, který měl vstoupit do funkce 20.1.2017. Ve výsledku byl 45. prezidentem USA zvolen miliardář-nepolitik, který svou volební kampaň sponzoroval sám, Donald John Trump (narozen 14.6.1946). Jak předpokládali liberálové, kteří (podle jejich názoru) mají vše v globální i vnitřní politice všech států Západu, včetně USA, „pod palcem“ a zaplacené (jejich sponzory), volební kampaň D. Trumpa se měla stát penězi vyhozenými z okna. Avšak proroctví liberálů celé světa o nevyhnutelném vítězství Hillary Clinton a porážce „marginála“ Donalda Trumpa se ukázala marnými, a v porážce H.Clinton byl ihned obviněn V. Putin a „ruští hackeři“, navíc když během volební kampaně roku 2016 mnozí občané Ruska drželi palce Trumpovi a negativně se stavěli k H.Clinton, která jsa státním sekretářem USA v roce 2009 darovala ministrovi zahraničí RF S.Lavrovovi symbolické tlačítko s nápisem „přetížení“ (peregruzka) namísto „reset“ (perezagruzka)[20]; a sám V.Putin, na rozdíl od mnohých politiků Západu, nevyřkl jediné negativní slovo na adresu Trumpa, a ani jednu podpůrnou poznámku na adresu Hillary.
A ačkoliv liberálové prorokovali vítězství Hillary, nicméně i v roce 2015 byli lidé, kteří tvrdili, že prezidentem bude v roce 2016 zvolen Trump. Proto stojí otázka o tom, v důsledku jakých příčin se liberálové zmýlili v prognózách výsledků prezidentských voleb USA a v provádění politiky do nástupu D. Trumpa do funkce v roce 2017? Odpověď je jednoduchá: prognózy a plány liberálů letěly do koše proto, že systematicky během celé historie liberalizmu ignorují noosférní řízení a Všedržitelnost, jako údajně neexistující, vymyšlené faktory. Ale tato odpověď si žádá objasnění.
Pod vládou noosférního řízení a Všedržitelnosti probíhají procesy, zabírající časové úseky mnoha generací. Proto bez zkoumání globální předhistorie příchodu D.Trumpa na post prezidenta USA je v principu nemožné pochopit fenomén voleb prezidenta USA v roce 2016, to znamená je nemožné pochopit, co, proč a s jakými perspektivami proběhlo v USA během volební kampaně 2015-2016.
Zkoumání předhistorie otázky je třeba začít z Teheránské konference 28.11 – 1.12. 1943. Během jejího konání prezident USA Franklin Delano Roosevelt bydlel na velvyslanectví SSSR, kde bydlel i Předseda Rady lidových komisařů SSSR Josef Vissarionovič Stalin. Oficiální zasedání probíhala také na velvyslanectví SSSR, kam denně dojížděla delegace Británie v čele s Winstonem Churchillem. J.V.Stalin vyjížděl z velvyslanectví SSSR 30.11. do budovy velvyslanectví Británie, aby pozdravil W.Churchilla v den jeho narozenin. F.D. Roosevelt nakolik je známo během teheránské konference velvyslanectví SSSR neopustil.
Oficiální historie zachytila tématiku, která se posuzovala na konferenci během zasedání, a ta je dobře známa. Ale existuje jedna otázka, která se nikdy neposuzovala ve spojení s Teheránskou konferencí. Otázka zní: a co se dělo v sovětském velvyslanectví, když tam Churchill nebyl, a každodenní oficiální zasedání už skončilo nebo ještě nezačalo? Trávili Stalin a Roosevelt celou dobu osamoceně nebo se svýmu pomocníky? Nebo probíhalo i setkávání jich dvou osamotě vně oficiální tématiky konference? V to, že podobné neformální setkávání nebylo, se věří těžko, tím spíše, že historici píší o zájmech USA na teheránské konferenci následující:
«Roosevelt byl zainteresován na setkání se Stalinem ze všech nejvíc. Bylo pro něj principiálně důležité znát pozici SSSR ohledně války s Japonskem. Roosevelt chtěl „očarovat“ Stalina, byl slavný svou „pohostinností“. Americký prezident vnímal Teheránskou konferenci ne jako setkání třech, ale jako setkání „dvou a půl“, Churchill byl tou „polovinou“»[21].
Ale možnost účasti SSSR na válce proti Japonsku byla v té době blízká perspektiva. A v USA bylo na popud přítele Roosevelta, Williama Donovana v roce 1942 vytvořeno Řízení strategických služeb, kde do pracovní náplně patřilo přemýšlení o dalekých perspektivách. Ale o těch úvahách v oficiální historii není známo nic.
O účasti Churchilla na Teheránské konferenci se informuje následující:
„V listopadu 1943 Churchill přijel do Teheránu v civilním oděvu, ale když spatřil Stalina v maršálské uniformě, objednal si urychlené doručení své vojenské uniformy královských vzdušných sil. A do konce konference chodil jen v ní. Jednání byla složitá. Řeč šla o termínech otevření Druhého frontu, směřování hlavních úderů a množství ozbrojených sil spojenců v těchto úderech. Došlo to do toho, že Stalin řekl Vorošilovovi: „Ztrácíme tu marně čas!“ Ale dohoda byla přece jen dosažena. Na záverečném obědě, sedě mezi Stalinem a Rooseveltem, si Churchill pomyslel: Napravo ode mě je velký sibiřský medvěd, zleva americký bizon a já jsem malý anglický oslík, který jediný zná správnou cestu. Během konference dostal infarkt, začal zápal plic a srdeční záchvaty: bylo spotřebováno příliš mnoho nervů a vykouřeno doutníků!»[22]
Dokonce na této fotce je vidět, že Roosevelt a Stalin jsou spolu, a Churchill sám bokem.
Tj. byla to konference především J.V.Stalina a F.D.Roosevelta. Přitom je třeba mít na paměti, že jejich vztahy měly také předehru: USA po nástupu do funkce Roosevelta obnovily diplomatické styky se SSSR (listopad 1933) a aktivně se účastnily industrializace SSSR, což jim samým pomohlo překonat šokové následky „velké krize“, organizované kurátory liberálů v roce 1929 s cílem přerozdělení vlastnických práv a pokračování globální politiky zbavení USA plné suverenity.
Netrpíme iluzemi: vše, co je napsáno výše a bude napsáno dále o noosférním řízení Všedržitelnosti, je z úhlu pohledu lidí, pro které jsou slova „noosféra“ a „Všedržitelnost“ prázdná, - nepodložené výmysly a domněnky. Žádná argumentace, vyjádřená ve slovech, je nepřesvědčí. Aby se zamysleli nad problematikou projevů v životě lidstva a jednotlivce noosférního a Všedržitelného řízení, potřebují ho nejen pocítit ve svém osobním životě, ale i popřemýšlet – jak o smyslu vlastního života, tak i o proudu náhod, mající v něm místo, a o smyslu toho proudu. Pokud to srovnáme s marxistickým „skrz řetěz náhod si prokládá cestu zákonoměrnost“, pak to bude odpovídat v tom případě, pokud dopřesníme, že ta zákonoměrnost je mravně-eticky podmíněna a jejím nositelem je noosférní a Všedržitelné řízení.
A existuje důvod domnívat se, že Teheránská konference byla i místem bojového střetu egregorů bolševizmu a liberalizmu. O tom, že během konference dostal Churchill mrtvici, začal zápal plic, dostal srdeční infarkt, o tom bylo řečeno v předchozím textu. Ale ani pro Stalina proběhlo setkání s egregorem liberalizmu bez následků. 2.12.1943 vyletěl z Teheránu v Baku, odkud dál do Moskvy jel vlakem. Po cestě mu stoupla teplota a začala chřipka v poměrně těžké formě. Do Moskvy se vrátil nemocný, o čemž se oficiálně neinformovalo, a stav se začal zlepšovat až za 10 dní.
Pokud tyto fakta srovnáme s tím, že většina nemocí má psychosomatický charakter, a představují problém v obvyklém fungování organizmu (mrtvice apod.), a narušení biopolové fyziologie organizmu otevírá cestu rozvoji infekčních onemocnění (chřipka, zápal plic), pak nemoci W.Churchilla a J.V.Stalina během Teheránské konference a bezprostředně po – jsou důsledkem egregoriální války egregorů liberalizmu a bolševizmu. F.D.Roosevelt netrpěl v důsledku jejich boje, protože byl v algoritmice obou z nich vnímán v té době jako cenný spojenec.
Na rozdíl od W. Churchilla, Stalin ani Roosevelt nebyli idioty, znali historii vlastní země a země partnera a každý z nich si uvědomoval, že každý ze sociálně-ekonomických systémů ve srovnání s protějškem má nějaké klady i nedostatky, kvůli čemuž nemůže být ani jeden ze systémů příkladem hodným následování pro celé lidstvo.
Proto je důvod se domnívat, že v neformálním prostředí sovětského velvyslanectví během Teheránské konference J.V.Stalin a F.D.Roosevelt, pokud i společně nevypracovali, pak ucítili noosférní možnost vypracování a realizace nějakého dlouhodobého programu vzájemné pomoci obou „supervelmocí“ na dobu po zakončení druhé světové války, jehož realizace by měla vést k vybudování sociálně-ekonomického systému, společného pro oba státy, který by byl osvobozený od defektů předchozích sociálně-ekonomických systémů a disponoval výhodami každého z nich, a kromě toho by disponoval výhodami, kterými nedisponoval ani jeden z nich v minulosti. To nepředpokládalo vítězství jedné strany nad druhou, ale rozvoj každé nich v pro ně společném směru za vzájemné podpory.
A pokud analyzujeme zakládající dokumenty OSN, o nichž byla přijata principiální rozhodnutí na Jaltské konferenci 4-11.2.1945, pak OSN se vytvářela ne proto, aby byla nastartována „studená válka“, během níž tribuna OSN sloužila pro vzájemná obvinění, ale pro identifikaci a – za vzájemné dobromyslné podpory – řešení problémů všech národů Země.
To znamená, vytvoření OSN na konferenci v San Francisco 25-26.4.1945 v té podobě, v jaké byla vytvořena od začátku, nepředpokládalo „studenou válku“ po završení druhé světové války 20. století, ale leželo v řečišti noosférní algoritmiky sjednocení lidstva na pro všechny společných principech svobody a spravedlivosti, pramenící z Všedržitelnosti.
Ale vražda F.D.Roosevelta 12.4.1945, start „studené války“ (5.3.1946), státní převrat v SSSR, započatý v roce 1953 vraždou J.V.Stalina, a potom L.P.Beriji, zablokovaly na několik desetiletí realizaci té noosférní algoritmiky, a vytvořily podmínky pro odhalení vší nechutnosti fašizujícího liberalizmu v globálním měřítku.
Ale poté co po roce 1945 fašizoidní liberalizmus odhalil svou nechutnou podstatu v globálních měřítkách ve všech oblastech planety, a ona se stala jasnou dostatečně širokému okruhu lidí v různých zemích, v jeho další existenci na Zemi s jeho principem „rozděl a panuj“ není žádná výchovná funkce, ani potřeba z hlediska řízení.
V takovém vidění předhistorie vítězství D.Trumpa je porážka liberálů na prezidentských volbách v USA r. 2016 nikoliv nějaká náhoda, neznámo jak vzniklá, nikoliv úspěch „ruských hackerů“, údajně mobilizovaných „zákeřným Putinem“, ale výsledek noosférního a Všedržitelného řízení a je to teprve začátek odchodu liberalizmu na stránky učebnic historie, a liberálů – do péče psychiatrie.
Zhoršení zdravotního stavu H.Clinton do takového stupně, že mnoho analytiků hovořilo o tom, zda se dožije voleb; některé další náhody taktického charakteru, které se odehrály během předvolební kampaně, jsou projevy noosférního řízení. Pád kvalifikace pracovníků a jejich disciplíny v aparátu Obamy je také zčásti projev noosférního řízení ve vztahu k nim, a zčásti projev jejich loajálnosti k vnitroamerickým politickým silám, které si přejí vyvést zemi z pod moci více než staleté podřízenosti liberálně-fašistické globální mafie.
V souladu s tím se před 45. prezidentem USA odkrývají dvě možnosti:
● zkrachovat USA jako pilíř vojensko-ekonomické moci světového liberál-fašismu, možná s rozčleněním USA na několik suvenýrních států;
● vejít do noosférní algoritmiky tranformace globální civilizace a tím uskutečnit hlavní tajemství Teheránské konference.
Volba je na něm. Ve druhém případě je mu zajištěna podpora noosférního řízení a Všedržitelnosti, ale pro to musí být vždy naprosto čestný před svým svědomím. Pak budou jeho dvě prezidentská období úspěšná a politika, které položí základy, bude stabilně prodloužena řetězem pokračovatelů.