3. Válka jako realizace plné funkce řízení

O válkách · перевод (Čeština) · раздел 3 из 10

Перевод исходного произведения; точность перевода оценивается отдельно.

3. Válka jako realizace plné funkce řízení

3.1. Historie otázky a situace

Problematika, uvedená v záhlaví kapitoly 3, byla poprvé rozebrána v materiálech vědecko-výzkumné práce „Vypracování koncepce strategické stability a dynamiky rozvoje scénářů možné interakce za podmínky zachování parity perspektivních strategií světových velmocí do roku 2005“, vypracované na zakázku Institutu USA a Kanady Akademie Věd SSSR v roce 1991, fakultou aplikované matematiky a procesů řízení Leningradské univerzity[3]. Po rozpadu SSSR, realizovaného v plném souladu s Direktivou Rady národní bezpečnosti USA 20/1 z 18.08.1948 - „Naše cíle ve vztahu k Rusku“, práce sama o sobě „vyhasla“ a její materiály byly vydány v roce 1992 pod názvem Koncepce sociální bezpečnosti „Mrtvá voda“, načež byla nejedenkrát přepracována a dotištěna v nových verzích.

listopadu 1995 byla provedena parlamentní slyšení, v jejichž průběhu byla „Mrtvá voda“ a další materiály Koncepce sociální bezpečnosti doporučeny k šíření ve společnosti s cílem posouzení, dalšího rozvoje a implementace do politického procesu[4].

Nicméně v současnosti na základě rozsudků Lefortovského oblastního soudu města Moskvy (z 20.11.2013) a Moskevského městského soudu (z 18.06.2014), byla „Mrtvá voda“ vnesena do Federálního spisku extremistických materiálů.

Porovnáme-li tématiku současné práce a to, co je vyloženo v „Mrtvé vodě“, všichni účastníci aktivit vyvolání daného soudního procesu a jeho dovedení do rozsudku s mnoha procedurálními chybami a podvody (činy spadajícími pod paragraf 31 Trestního zákoníku RF), tvoří zločinný spolek (čl. 320 TZ RF), který se dopustil velezrady ve formě vykázání „jiné pomoci cizím státům, mezinárodním či zahraničním organizacím“ (čl. 275 TZ RF). Podstata té „jiné pomoci“[5] zahraničním politickým silám spočívá v tom, že tento rozsudek brání šíření gramotnosti v otázkách řízení v Rusku, což je nutné jak pro realizaci „Koncepce sociální bezpečnosti v RF“, utvrzené prezidentem RF 20.11.2013, tak i pro další rozvoj země a odvrácení agresí různých druhů proti ní. Federální bezpečnostní služba RF byla v červenci 2013 uvědoměna o tomto zločinu, vědomě páchaného představiteli soudní moci na základě spiknutí, ale soudě podle všeho, nepřijala žádná opatření k ukončení takového druhu protistátní a protinárodní činnosti představitelů soudního systému, objevení a neutralizaci bezprostředních účastníků, a také – objednavatelů, iniciátorů a manipulátorů procesu.

Celkově je třeba Federální spisek extremistických materiálů likvidovat jako celek. Lidi je třeba vychovávat tak, aby, pokud si přečtou „Main Kampf“, bylo garantováno, že se nestanou přesvědčenými hitlerovci apod. Pokud problémy společnosti stát nerozřeší, lidi nevychová tak, aby žili pod mocí diktatury svědomí, pak dokonce pokud by spisek extremistických materiálů byl bez výhrad k obsahu[6], je nevyhnutelné objevení se něčeho, v porovnání s čím se „Main Kampf“ bude zdát neškodným sborníkem politických anekdot. Tj. mnohé problémy Ruska by byly už dávno vyřešeny, pokud by „Mrtvá voda“ a další materiály Koncepce sociální bezpečnosti byly využity politiky a vneseny do vzdělávacího systému.

3.2. Podstata otázky o válce jako o procesu realizace plné funkce řízení

Řízení po plné funkci (termín z Dostatečně všeobecné teorie řízení) v sobě zahrnuje: 1) objevení problémů, 2) stanovování cílů ve vztahu k jejich řešení, 3) vypracování koncepce dosažení určených cílů, 4) její realizaci v životě, 5) řízení v souladu s přijatou koncepcí a 6) zdokonalování koncepce podle míry nutnosti, 7) uvolnění zdrojů ze završených procesů řízení po dosažení cílů nebo krachu procesu řízení.

Vycházíme-li z DVTR (Dostatečně všeobecné teorie řízení), pak v základě řízení libovolným objektem leží řešení úkolu o stabilitě objektu v smyslu předvídatelnosti jeho chování v dostatečné míře pod vlivem vnějšího prostředí, vnitřních změn a řízení. Jinak řečeno: řídit je možné jen to, čehož reakce na vlivy prostředí, vnitřní změny a řízení je předvídatelná.

V tomto kontextu se pod kulturou rozumí veškeré informačně-algoritmické zabezpečení chování lidí, nepředávané dalším pokolením na základě genetického mechanismu biologického druhu Člověk rozumný. A tomu odpovídaje, veškerá kultura v její historicky zformované podobě je informačně-algoritmický systém, tj. bez ohledu na mínění o ní, objektivně orientovaná na dosažení určitých cílů a neschopna dosažení jiných cílů bez odpovídající modifikace kultury.

Plná funkce řízení se ve vztahu ke společnosti realizuje prostřednictvím zobecněných prostředků řízení / agrese, majících vztah k šesti prioritám:

Informace světonázorového charakteru – metodologie poznání a tvorby, při jejímž osvojení lidé získávají schopnost vypracovávat samostatně jim potřebné vědění a návyky od nuly. Právě její obecná dostupnost v nezdeformované podobě je základem demokracie a svobody jedince i společnosti.
Informace letopisného, chronologického charakteru všech odvětví Kultury a všech odvětví Vědění. Dovoluje vidět směr průběhu procesů a porovnat navzájem konkrétní odvětví Kuktury jako celku a odvětví Vědění, objevujíc algoritmiku řízení, která se realizovala v historickém procesu.
Informace faktografického charakteru: popsání konkrétních procesů a jejich vzájemných vztahů je podstata informací třetí priority, k níž patří věroučení religiozních kultů, světské ideologie, technologie a faktologie všech odvětví vědy.
Ekonomické procesy, jako prostředek vlivu, podřízené čistě informačním prostředkům vlivu prvních třech priorit skrze finance (peníze), jež jsou předělně zobecněným druhem informace ekonomického charakteru.
Prostředky vlivu na genetiku člověka. Historicky reálně jsou to prostředky genocidy, zasahující nejen žijící, ale i další generace, ničící geneticky podmíněný potenciál osvojení jimi a rozvoje kulturního dědictví předků: jaderné vydírání – nebezpečí použití; alkoholová, tabáková a jiná narkotická genocida, příměsi do potravin, všechno ekologické znečištění, některé léky, velkoměsta typu „kamenná džungle“ - reálné použití; „genové inženýrství“ a „biotechnologie“ - potenciální nebezpečí.
Další prostředky vlivu, hlavním způsobem silové, — zbraně v tradičním chápání toho slova, zabíjející a mrzačící lidi, poškozující a ničící materiálně-technické objekty civilizace, materiální kulturní památky a nositele jejich ducha.

Ačkoliv jednoznačné hranice mezi výše uvedenými prostředky vlivu nejsou, protože mnohé z nich disponují kvalitami, dovolujícími je vztáhnout k různým prioritám, jejich výše uvedená hierarchicky uspořádaná klasifikace dovoluje vydělit dominující faktory vlivu, které mohou být použity v roli prostředků řízení a, konkrétně, v roli prostředků potlačení a zničení konceptuálně nepřijatelných jevů v životě společnosti.

Při použití té množiny uvnitř jednoho sociálního systému se jedná o zobecněné prostředky jeho řízení. A při jejich použití jedním sociálním systémem (sociální skupinou) ve vztahu k jiné, při nesouladu koncepcí řízení v nich, se jedná o zobecněné zbraně, tj. prostředky vedení války, v tom nejširším smyslu slova; nebo – prostředky podpory samořízení v jiném sociálním systému, při absenci konceptuální neslučitelnosti řízení v obou systémech.

Fundamentální cíl každé války je modifikace kultury protivníka ve vlastních zájmech nebo v zájmech pánů (manažerů, majitelů...) odpovídajícího sociálního systému, nebo – zničení nepřijatelné kultury nebo jejích nositelů s cílem získání jejich území a přírodních zdrojů a jejich následné využití. V osnově dosažení všech dalších ve válce deklarovaných cílů leží právě tento cíl. To se v plné míře vztahuje ke všem stranám konfliktu – jak k agresorům, tak k těm, kdo odráží agresi.

Plná funkce řízení se realizuje součtem strukturního a bezstrukturního způsobu řízení, a řízení na základě virtuálních struktur:

• při strukturním způsobu řízení struktura, nesoucí algoritmiku řízení, je vytvořena před začátkem procesu řízení (takové jsou všechny armády a hasičské sbory);

• při bezstrukturním řízení vznikají struktury během procesu řízení, když elementy řízené množiny (společnosti) schopné samořízení na základě u nich přítomného informačně-algoritmického zabezpečení chování, samyi reagují na tu či onu informaci a tvoří ze sebe struktury, nesoucí algoritmiku řízení (takové jsou všechny společenské iniciativy: národní opolčení, partizánská hnutí atd.);

• při řízení na základě virtuálních struktur konají struktury, u nichž vzájemné vazby mezi elementy nejsou objeveny (jsou skryté) nebo vznikají a zanikají podle míry nutnosti pod vlivem toho či onoho hierarchicky vyššího ve vztahu k množině (společnosti) řízení (takové jsou všechny agenturní sítě, a také "náhodné" shody okolností, vznikající pod vlivem noosféry a Všemocnosti Boží).

V osnově úspěchu řízení leží dva faktory: 1) opora na objektivní zákonitosti bytí objektu řízení v okolním prostředí, 2) kvalifikace toho, kdo řídí nebo týmu, který řídí, umožňující transformovat nízké pravděpodobnosti samorealizace žádaných událostí v garantovaný výsledek řízení.

Pokud se díváme na společnost jako na objekt řízení, pak je život (jak v aspektu rozvoje, tak i v aspektu degradace až do zániku) podřízen objektivním zákonitostem, které je možné rozdělit na šest kategorií. V každé z nich zákonitosti vykazují ten či onen vliv na sebe navzájem, a také i na zákonitosti druhých kategorií, protože Svět je jediný a celostný:

Lidstvo je část biosféry, a existují objektivní zákonitosti, regulující: 1) vzájemné působení biosféry a Kosmu, 2) formování biocenóz a 3) vzájemné působení biologických druhů jeden na druhého v rámci biosféry.
Lidstvo je specifickým biologickým druhem a existují specifické biologické (fyziologické a psychologické) druhové zákonitosti, regulující jeho život.
Existují mravně-etické (noosférní, egregoriální a religiozní) zákonitosti, regulující vzájemné vztahy majitelů rozumu a vůle. A navzdory mínění mnohých, zákonitosti této kategorie vycházejí za hranice lidské společnosti, a etika, diktovaná z hierarchicky vyšších úrovní v organizaci systémů různého druhu, je závazná pro hierarchicky nižší úrovně a odstoupení od jejích norem je trestáno. V souladu s tím, odstoupení od spravedlivosti – mravnosti, vlastní Nejvyššímu, je hlavní mravně-světonázorová příčina biosférně-sociální ekologické krize.
Kultura, kterou geneticky předurčeně nese lidstvo, je variantní, a existují sociokulturní zákonitosti, jejichž následování garantuje stabilitu společnosti v následnosti pokolení, a jejichž narušení je schopno přivést k jejímu zmizení v průběhu života několika pokolení pod vlivem degradačních procesů.
Historicky zformovaná kultura všech společností současné globální civilizace je taková, že jsme nuceni se zaštiťovat před přírodním prostředím technosférou. Technosféra je vyráběna a rozvíjena během hospodářské a finanční činnosti, a existují finančně-ekonomické zákonitosti, určující jak rozvoj společensko-ekonomických formací (sociálně-ekonomických systémů), tak i jejich degradaci a krach.
To vše dohromady může vést ke konfliktům zájmů a konfliktům různých druhů činnosti, jejichž vyřešení je nutné řídit. A existují objektivní zákonitosti řízení, jediné pro všechny procesy řízení, od jízdy na trojkolce do komplexního projektu, uskutečňovaného několika státy na principech partnerství soukromých firem a státu.

Vše výše uvedené v kapitole 3.2. má bezprostřední vztah k vedení válek a jejich profylaxe v tom nejširším smyslu slova „válka“, ale historicky zformovaný vzdělávací systém je takový, že:

• za prvé, nejen nedává představy o všem uvedeném v této kapitole, ale i cíleně deformuje vnímání většiny otázek, důležitých z hlediska řízení;

• za druhé, limituje představy o válce výlučně k silové konfrontaci dvou států.

Proto vše, co se nevztahuje k silové konfrontaci dvou států navzájem, samostatně nebo jako členů koalic, většina lidí včetně většiny politiků a vojáků, nevnímá jako „skutečnou válku“. Ve skutečnosti je to ale válka skutečná a nese globální charakter, a je vedena v průběhu celé historie současné civilizace.