Notes
„O aktuální situaci“ č. 2 (113) Fašizující „antifašizmus“ liberálů · перевод (Čeština) · раздел 7 из 7
Перевод исходного произведения; точность перевода оценивается отдельно.
Notes
V citovaném zdroji se dává odkaz na článek U.Eca „Věčný fašizmus“: http://smartfiction.ru/prose/eternal_fascism/.
Dále je 14 příznaků představených v interpretaci autora citovaného textu, která není vždy identická bodům U.Eca a dává o nich představu odlišnou od představ, nabízených Umbertem Ecem.
Zde je nepřesnost – u Umberto Eco je „kult činnosti kvůli činnosti“, tj. cíle činnosti jsou vně vědomí. Bez upřesnění „kvůli činnosti“ se smysl deformuje, neboť, pokud „kult činnosti (práce)“ bez jakýchkoliv upřesnění získává u „antifašistů“ hodnocení „špatně“, pak zahálka a darmožroutství samotných „antifašistů“ po umlčení získává hodnocení „dobře“.
Další nepřesnost — u Umberta Eca „ur-fašizmus (termín, kterým U.Eco označuje věčný fašizmus) … je svou podstatou založen na rasizmu.“ co se týká strachu z cizího, pak podle slov U.Eca „ur-fašizmus roste a hledá konsenzy, využívaje přirozený strach z cizorodého“.
Také nepřesnost. Umberto Eco píše: „V očích ur-fašizmu jedinec práva nemá a Národ představuje kvalitu, monolitní jednotu, vyjadřující souhrnnou vůli. Protože žádné množství lidských bytostí ve skutečnosti nemůže mít společnou vůli, Vůdce se uchází o to, že je představitelem všech.“
http://andreysemenov.livejournal.com/335034.html.
Bitva dobra a konformizmu: http://iceaxe.livejournal.com/1153756.html.
Ale udrželi si své pozice v systému přípravy kádrů finančně-ekonomického a sociologického profilu pro státní aparát a byznys, a také žurnalistiku. Díky tomu liberálové stále mají prakticky monopol na kontrolu masmédií (politické a ekonomické komentáře) a sféru „konsultingu“.
http://www.inopressa.ru/article/02May2014/spiegel/Faschismus.html.
To, že oba dva, a nikoliv jen jeden z nich, dali chybné hodnocení fašizmu, bude ukázáno dále.
Další příznak fašizmu, podle mínění mnohých „antifašistů“, ale ne všech – hodnocení homosexuality jako úchylky a nepřijetí jeho jako normy života. V tom jsou zajedno jak Eco, tak Britt, tak Fleischhauer.
S tím je spojen i plný a upřímný souhlas některých fašistů s heslem „fašizmus neprojde!“, protože pod tím chápou, že neodejde do historické minulosti.
Viz video http://www.youtube.com/watch?v=ztstTo3dVp4.
V muslimské kultuře může být odpověď na tu otázku pochopena z Koránu: plnou důstojností člověka disponuje jen ten, kdo upřímně vyznává jedinoboží a žije v souhlasu s Bohem na základě dialogu s Ním.
Jedním z vyjádření tohoto sebehodnocení liberálů je aforizmus W. Churchilla: „Demokracie je nejhorší forma vlády do té doby, dokud ji neporovnáte s ostatními.“ — «Democracy is the worst form of government unless you compare it to all the rest» (www.vy-narod.ru/quotes.shtml).
Odmítnutí lidmi degradačních subkultur liberalizma je liberál-“antifašisty“ charaktgerizováno slovy: „Fašizmus odmítá modernizmus.“
To zaznělo i ze strany přívrženců nacistického režimu v Kyjevě – na jednom sajtu bylo jedním z „majdanutých“ řečeno: „Rusové nejsou národem, ale zdegenerované zbytky jiných národů“. Takové myšlenky nejsou nové: „Rusové nejsou národem v obecně přijatém slova smyslu, ale náplava, vykazující jasné zvířecí rysy. To je možné zcela vztáhnout jak k civilnímu obyvatelstvu, tak k armádě.“ Goebbels, 1942.
Viz komentáře k těm pohádkovým zápletkám v pracech VP SSSR „Osnovy sociologie“ (část 1, kap. 4.7 – typy struktury psychiky) nebo „O rasových doktrínách: vypadající věrohodně, ale lživé“.
Брянчанинов И. Слово о человеке. — http://lib.eparhia-saratov.ru/books/09i/ignatii/word/3.html.
Ve své podstatě, to chápání odlišnosti realizovaného člověka a osoby v takové kvalitě nerealizované je identické chápání té otázky, jaké může být získáno z Koránu (pokud nechat bokem dogma a trojici). Tato okolnost objasňuje nejen harmonické soužití národů, vyznávajících islám, a národů, vyznávajících pravoslaví, v hranicích ruské mnohonárodnostní civilizace a společného jim všem státu, ale i plodnost spolupráce ruských lidí bez rozdílu jejich etnického původu a vyznání celkově, ve společném jim všem civilizačním budování.
Ne vždy je vyjádřeno v platném zákonodárství společnosti a praxi aplikace práva, čemuž dává množství příkladů historie i součanost.
Svědomí je vrozený religiozní smysl, „napojený“ na nevědomé úrovně psychiky jedince. Určení (úkol) svědomí – varovat před nesprávnými činy a zavazovat k pravým. Úkol stydu: v případech, pokud jedinec vykoná něco nepravého, poukazovat na to a zavazovat vrátit se do sféry vlády svědomí pro odstranění následků nepravosti. Právě proto je jedinou skutečnou relígií diktatura vlastního svědomí. Žádné „svědomí národa“ existovat nemůže. Povýšení někoho na „svědomí národa“ je druhem fašizmu. Ale nyní žijeme v kultuře, ve které se většina zbavuje svědomí i stydu během dospívání.
To by bylo druhem fašizmu.
Právě z toho důvodu, že nová oligarchie Ruska vzniklá v důsledku reforem 90. let nemá aktivní podporu společnosti, Rusko našich dní není fašistickým státem, ačkoliv v něm jsou skupiny a hnutí, které sní o příchodu k moci a zavedení stabilního (při směně generací) fašistického režimu.
V propagandě doktríny „své neexistence“ přeuspěli majitelé biblického projektu zotročení lidstva ve jménu Boha – páni a kurátoři „žido-zednářského spiknutí“.
Viz také analytické poznámky VP SSSR «Либерализм — враг свободы» (2003 г.) a «Ещё раз: либерализм — враг свободы» ze série «О текущем моменте» № 7 (79), 2008 г.
Viz odstavce, oddělené od základního textu v této kapitole hvězdičkami.