Notes
Poslední gambit · перевод (Čeština) · раздел 18 из 18
Перевод исходного произведения; точность перевода оценивается отдельно.
Notes
Tento © Copyright neodstraňujte v případě, že budete knihu publikovat, neboť je to v rozporu s jeho smyslem. V případě nutnosti za ním můžete umístit ještě jeden © Copyright vydavatele. TUTO POZNÁMKU V PŘÍPADĚ PUBLIKOVÁNÍ KNIHY ODSTRAŇTE.
v orig. „тьмы низких истин мне дороже нас возвышающий обман“
A.S.Puškin. „O druhom zväzku “Dejín ruského národa“ N.A.Polevoj“. Citácia z Kompletnej akademickej zbierky spisov o 17.zväzkoch, reedície v r.1996 vo vydavateľstve „Nedeľa“ na osnove vydania AN ZSSR z r.1949, str.127. Slovo „náhoda“ je vyznačené samotným A.S.Puškinom. Vo vydaniach, ktoré vyšli pred r.1917 ni je slovo „náhoda“ vyznačené a za ním dali bodku, vynechajúc text “ mocný a okamžitý nástroj Predvídania“. Predrevolučná cenzúra predpokladala, že človeku, ktorý nedostal špeciálne bohoslovské vzdelanie, netreba uvažovať o Predvídaní (konkrétne vydanie A.S.Suvorina z r.1887 a vydanie pod redakciou P.O.Morozova). Cirkev neradila A.S.Puškina (Slnko ruskej poézie) k spisovateľom, ktorých diela by sa slušilo a patrilo citovať a komentovať vo svojich traktátoch budúcim generáciám bohoslovcov. V ére vlády ideológie historického materializmu sa ukázali byť vydavatelia A.S.Puškina čestnejšími, ako ich v Boha veriaci predchodcovia, a uviedli názor A.S.Puškina ohľadom tejto otázky bez deformácie.
„Переводчики — подставные лошади просвещения“, doslova: “Překladatelé – trojští koně osvěty.”
Číselná hodnota esa v karetních hrách je obvykle 11, ačkoliv hodnota 1 by více odpovídala počtu zobrazených znaků.
11.09.2001, kdy došlo k útokům na WTC, bylo úterý
Nyní ex-soudce, vede právní oddělení WikiLeaks, nabídl že bude zastupovat Snowdena... také zajímavá souvislost, p.p.
"Gambit": šachové zahájení, ve kterém hráč obětuje materiál (nejčastěji pěšce), aby dosáhl nějaké výhody, zostření hry nebo znepřehlednění pozice.
Obvykle tato prohlídka začínala v osm hodin večer, a protože mezi „revolucion-n-náři“ bylo mnoho židů, nazvali to opatření „šmon“, což v jidiš (směs němčiny a polštiny) znamená číslo 8.
V originále – za co bojovali, na to se i napíchli.
Tak se představil Odysseus Polyfémovi před tím, než mu hořícím klackem vypíchl jeho jediné oko.
„Impresionisté“ získali svůj název od anglického slova „impression“ - dojem; dosahovali zvláštního vlivu na diváka díky určitému barevnému podání obrazu.
První název New Yorku byl „New Amsterdam“
Jeden z nejznámějších obrazů Rembrandta, který také často přitahoval „šílence“.
Tento kult nachází vyjádření v „tvorbě“ některých „originálních (pokrokových?) umělců“ v malbě, sochařství, v „body-artu“, ale my nepovažujeme za společensky prospěšné uvést odpovídající ilustrace na podporu našeho tvrzení.
V orig. dosl. „nepravednou“, čeština nemá adekvátní výraz s odpovídajícím smyslovým obsahem.
Vůle člověka vždy pracuje z úrovně vědomí, vůle je vždy vědomě cílevědomá.
„Useknutí hlavy Jana Křtitele“, pokud můžeme věřit biblické chronologii, spadá na konec 20. let nebo začátek 30. let našeho letopočtu, to jest po křtění Ježíše Krista.
Od 16. století se El Eskorial stal pohřebištěm španělských králů.
Během přípravy rukopisu „Posledního Gambitu“ k tisku na rádiu „Echo Moskvy“ zaznělo 21.11.2001 zvláštní odhalení celosvětově známého španělského návrháře Racco Rabana: „Otázka: Vy jste světoobčan. No dokonce v naší upoutávce říkáme, že jste španělský návrhář. R.Raban: Navíc Bask. To je ještě horší. To je absolutně šílená oblast. Já sám jsem šílený. Jako každý mudrc. O mudrcích vždy říkají, že jsou blázni. Ganapolský: To Španělsko, je s vámi pořád? A Baskicko, je s vámi také pořád? Nebo pro vás je nyní vše jedno a kultura světa je společná? R.Raban: My skutečně nyní prožíváme takový historický okamžik, kdy se mluví o globalizaci. To je rozvoj různých vazeb, formací, rádia, televize, internetu, a veškerá informace se objevuje naráz na celé planetě. Baskové... Baskové jsou potomky Atlanťanů. Těch samých, ze kterých po zatopení Atlantidy vzešli na jedné straně oceánu Máyové, a na druhé straně Baskové. Je to stará civilizace. Civilizace hledačů, pokrokářů... já sám jsem hledačem dobrodružství ve sféře ducha.“
„Poblíž pramenů Ebru se vzpíná hora Kaukaion. Silné doubravy ji obklopují ze všech stran. Divoké útesy a kyklopské kameny ji korunují. Po tisíce let bylo toto místo považováno za posvátné. Pelasgové, Keltové, Skythové a Gétové, vyhánějíce postupně jeden druhého, se přibližovali jedni po druhých k svaté hoře, aby se na jejím vrcholku poklonili bohům. Vystupujíce do takové výšky a vytvářejíce s takovým úsilím svůj chrám v království větru a blesků, nehledá snad člověk přece jen toho jediného Boha, nezávisle na jménu, kterým ho nazývá? V centru svatého kruhu se tyčil chrám Jupitera, jako silná a nedobytná pevnost.“ V uvedeném úryvku z knihy Édouarda Schuré „Velicí zasvěcenci. Studie tajné historie náboženství.“, „náhodou“(?!) název hory, na které se rozkládal chrám Jupitera, téměř přesně foneticky odpovídá názvu městečka v Mexiku, kde našel své poslední útočiště L.D.Bronstein, známější pod jménem Trocký.
Severní a jižní části starověkého Egypta měly vlastní barevnou symboliku – červenou a bílou (podle barvy papyrusu a rákosu). Zvláštní shodou náhod ty barvy s přidáním modré dnes jsou na vlajkách všech zemí biblické civilizace.
Citát z Puškina, básně „Герой“
Viz také http://leva-net.webnode.cz/products/dlouhodoba-antikoranicka-strategie-zakulisi-biblickeho-projektu/
Není to úplně přesné. Španělé nejprve v roce 1492 vyhnali ortodoxní židy, a teprve za deset let poté v roce 1502 muslimy. Vyháněli pochopitelně podle religiozních příznaků, nikoliv etnických.
V uvozovkách, protože průsvity jsou tmavé.
„věže“ zde dvousmyslně i jako „hlavy“
Epigraf Pierra Courtada v knize Edgara Morina “O podstatě SSSR. Totalitární komplex a nová říše” (Moskva, 1995; francouzské vydání — Fayard-1983).
V Rusku známý bylinný čaj „Súdánská rosa“, „Ibišek“, který se v Egyptě podává vychlazený.
Překlad je možný dvojí: „vědění je síla!“ a „vědění je moc!“, každý si může vybrat dle míry svého chápání.
Ajáty 2:50, 3:2, 8:29, 21:49, 25:2.
V Koránu jsou „držiteli písem“ označováni ti, kdo zkresloval vnuknutí dávaná Shora skrz proroky.
Pokud se dnes zeptáte libovolného představitele světských nebo duchovních nauk (od studenta do profesora), žijícího v západní (biblické) civilizaci: jaké prvotní obrazy jevů vesmíru může uvést v roli limitně zobecňujících? Získáte neměnnou odpověď (možná s nevelkými variacemi): hmota, energie, prostor a čas, ačkoliv při současné úrovni základního vzdělání může každý zdravě myslící člověk samostatně, bez nápověd odjinud, pochopit že: • energie je také hmota (matérie), ale ve stabilních předchodných stavech jednoho agregátního stavu hmoty (skupenství) v jiné, jakých soudobá věda zná celkem pět (vákuum, plazma, plyn, kapalina, tvrdé skupenství); • že čas je míra (poměr) frekvencí vzájemně vložených cyklických procesů vesmíru, z nichž jeden je subjektivně lidmi vybrán v roli etalonu. Tak na planetě Zemi bylo v roli míry všech ostatních „časů“ (historického, sociálního, biologického, fyzikálního atd.) vybrán astronomický čas – frekvence procesu rotace planety kolem své osy a kolem slunce; • že prostor je také všeho všudy míra vztahů subjektivně zvolených etalonů délky a od nich odvozených ploch a objemu. Proto dokonce dnes současně existují stopy i metry, navzájem propojené. Proto i výše bylo uvedeno, že matérie, energie, prostor a čas jsou druhotné ve vztahu k trojnému souzvuku, trojjedinosti matérie, informace a míry.
Podle slovníku V.I.Dála: zábava — příjemná činnost z nudy, hračka.
Podle současných hypotéz o éteru (V.V. Acjukovský, “éterodynamické hypotézy”) jsou všechny elementární částice hmoty (proton, neutron, elektron a další) – víry prvočástic éteru – amerů, jejichž průměr se má k elektronu tak, jak se má průměr elektronu s průměrem galaxie, a rychlosti pohybu amerů je mnohokrát větší než rychlost světla. Přičemž metodologie éterodynamiky dovolila nejen jednoznačně určit, že éter je plyn se všemi vlastnostmi, včetně stlačitelnosti a viskozity, ale i přesně vyčíslit ty vlastnosti s pomocí vzorců obyčejné dynamiky plynů, po čemž našly vysvětlení mnohé nepochopitelné jevy mikro i makrosvěta z jediných pozic.
Apokalypsa 3:14.
Svazek 1, strana 72, vydání 1909, Petrohrad: Kolem roku 230 př.n.l. byl hlavou Velké synagogy Antigon. „Po tom Antigonovi lidé, stojící v čele rabínského učení, z neznámé pro nás příčiny, byli vždy dva. Nejpravděpodobněji ten dualizmus znamená rozcházení úhlů pohledů a tendencí, které ale nedošlo do rozkolu.“ Ale proč právě „rozcházení úhlů pohledů a tendencí“ nedošlo do rozkolu je to hlavní, co zůstalo mimo vnímání Révilla.
Správně by bylo říct „How many“.
Oligarchie – z překladu ze starověké řečtiny: „vláda nemnohých“; samotná taková skupina, těmi či oněmi prostředky panující nad společností. Oligarcha – člen oligarchie.
Z historie je známo, že jeden z nejefektivnějších způsobů, jak zachovat svou moc v davově-“elitární“společnosti je opanovat hnutí politických protivníků a změnit jeho směřování pryč od počátečních ohlášených cílů. Proto se historicky reálný fašismus současné epochy nikdy nerodil bez účasti oligarchů, ačkoliv se vždy prezentoval jako hnutí „malých lidí“, bojujících proti útlaku „silných tohoto světa“.
Hidr („Zelený“) — dokonalý súfí, patron všech súfí.
Ruské rčení: „Pozice[postavení] zavazuje, a pokud nezavazuje, tak zabíjí.“
Bodem uzamykání zpětných vazeb, „uzamykatelem“ (zpětných vazeb)
...nespravedlivého, defektního, proti Božímu záměru (čeština nemá adekvátní výraz pro pojem неправедный)
Egypt doby Faraonů se skládal ze dvou zemí: Severu a Jihu, sjednocených pod jednou korunou Faraona. Obě desítky a vedoucí každé ze skupin vyššího žrečestva reálně stáli v mocenském systému Egypta výše než faraoni, ačkoliv ve společnosti podporovali kult osobnosti faraona, a ne žrečestva, a faraon obvykle disponoval dostatečně vysokým stupněm zasvěcení.
Pokud to prvohierarcha připustil a nepřijímal rozhodnutí sám.
Ve převaze hlasů se můžou projevovat ve společnosti panující omyly, které mohou způsobit krize v dalším vývoji.
Ve vztahu k hlasovacímu systému to znamená, že rozum každého účastníka je „dobře“, a dva rozumy jeho vedoucích jsou lepší než libovolný ho tvořící individuální rozum.
Skrze periferii egyptského žrečestva doprovázející Mojžíše, která se infiltrovala do kolena Levitů.
Je poměrně těžké mluvit o tom, pro co nejsou v kultuře „slova“.
Jedna, byť možná ne hloupá, ale svévolně využívajíc sexuální pudy mužů Kleopatra, jejíž vláda skončila její sebevraždou a připojením Egypta k Římu jako provincie, tu strukturu zaměnit nemohla. Ale Kleopatra je poslední z řady egyptských vládců, vládnoucích bez podpory žrečeské struktury, která opustila Egypt dříve. Na dobu její vlády jen připadla poslední etapa procesu začatého mnohem dříve, a kterému se ona bránit nemohla, protože to byl dlouhý proces, nedostupný vnímání a chápání povrchnímu umu rozmarné královny a jejího okolí.
Ten román, vydaný roku 1895 a mnohokrát znovuvydaný v Rusku po roce 1895, je jedním z mála děl, kde jsou procesy společenského samořízení ve státě popsány v uměleckých obrazech v jejich spojení s procesem samořízení globální civilizace. Zvláštní role románu spočívá v tom, že autor věrně uviděl a popsal v tom procesu samořízení davově-“elitární“ společnosti funkční roli různých společenských skupin, stabilních v následnosti generací. Pokud v románu izolovat zápletku řízení, pak stojí za to obrátit pozornost na následující systém vztahů: • rolníci a řemeslníci, tj. národní masy, zapojené v produktivní práci, jsou vně sféry jejich profesionalizmu ve společenském sjednocení práce, plně závislí na činnosti hodnostářského korpusu, představujícího státní aparát na místech (scéna „živých obrazů“ v chrámu); • veškerá periferie hodnostářského (úřednického) korpusu na místech a v odvětvích (v armádě), početně převyšující centrální aparát – dvůr faraona – přesto, neschopná samostatně se postavit politice centra se také ocitá v plné závislosti na něm; • klíčová scéna románu – epizoda národního hněvu, zsynchronizované znacharstvem se slunečním zatměním. Ona ukazuje, že i centrální aparát, v čele se svou nominální hlavou faraonem, je ohraničen v činnosti činností egyptského znacharstva (obvykle nazývaného „žrečestvem“), protože administrativní „elita“ není schopna na základě svého vnímání světa odlišit manažersky významnou informaci, od šumu: pro to jsou třeba konzultace se znachary, což znacharům dovoluje manipulovat různými vrstvami společnosti za pomoci dávkování konzultací; • ale ukazuje se, že i hierarchie znacharů Egypta nebyla svobodná ve svých činech, a přiznávala patronát Babylonské hierarchie znacharů, a byla nucena souhlasit s jejím vyslancem a kardinálně změnit politiku Egypta. To je přijímáno faraonem jako záškodnictví a zrada, protože on nepatří do skupiny zasvěcených, kteří jsa věrní disciplíně hierarchie, nemají právo vysvětlovat mu veškerý objem příčinno-důsledkových vazeb v jejich konzultativní, ve vztahu ke státnímu aparátu, činnosti. To znamená systém vztahů „natstátní znacharstvo – klany znacharstva ve státě – elitární aparát státního řízení – národní masy, zapojené v produktivní činnosti“ je ukázán ve své podstatě správně ohledně jejich možností a podstaty jejich činnosti v davově-“elitární“ společnosti. Pokud provést paralelu se současností, pak se změnilo jen jedno: znacharstvo vnitrostátní a znacharstvo globální nekoná ve společnosti tak otevřeně, jako tomu bylo v Egyptě, a jak je ukázáno B.Prusem v románu. Znacharstvo se zamaskovalo v jiné sociální skupiny, přičemž v biblické civilizaci vládnoucí znacharstvo a její místní periferie se ztotožňuje s „elitou“ (odsud plyne i ztotožnění hodnostáře církve K.Pobedonoscova, zdrceného mravně a světonázorově Biblí, s vrchním žrecem, které se odehrálo mezi inteligencí Ruska při vydání románu v začátku vládnutí Nikolaje II; jde o to, že žrečestvo se kultem oddělovalo od davu, ale samo nebylo rozdrcenou autoritou kultu); a vnitrostátní znacharstvo, které se neprodalo nadstátnímu globálnímu a nebylo jím rozdrceno světonázorově, bylo ze sféry řízení života společnosti a konzultací státního aparátu vytěsněno do sféry „chiropraxe“ a prostonárodní praktické magie, ačkoliv čas od času se aktivizovalo i v politice skrz „řádové“ struktury prostonárodu. Vedle toho, je třeba poznamenat, že i B.Prus byl produktem biblické civilizace a také z nějakých jemu vlastních příčin vnesl vklad v ochranu její stability. To se projevilo v odražení v románu židovsko-lichvářského tématu. • Lichvářství, podle zápletky románu dusící Egypt, je „pověšeno“ na Féničany, kteří zmizeli z historické arény a dnes nejsou přítomni jako živá národní kultura. • Milenka mladého faraona, který vstoupil v konflikt s vyšším žrečestvem, Sára a její syn žid-následník egyptského trůnu, jsou nevinné oběti despotizmu hierarchií znacharstva. Něco podobného mělo místo i v mládí Nikolaje II: existovala i židovská milenka, ale třetí oddělení zasáhlo a do svatby a následníka-žida to nedošlo. Zloúmyslnému a despotickému znacharstvu Egypta je v románě mimochodem postaven Mojžíš, který je charakterizován postavou žrece jako nějaký „žrec-odpadlík“, který narušil klanovou disciplínu hierarchie, v následku čehož Sára na řece otevřeně zpívá chvalozpěv, v kterém se oslavuje Jediný Nejvyšší Bůh. To vědění bylo v Egyptě údělem vyšších zasvěcených, skrytých v chrámech, a nepodléhalo propagandě mezi lidmi, protože by vedlo k zničení pozemské hierarchie znacharstva kvůli její neadekvátnosti té kultuře, ke které vyzýval Mojžíš. Ale, poukázav na tu pravdu, B.Prus neprocitoval vnitrosociální doktrínu Bible, podle které je lichvářská vláda na státy a národy nikoliv údělem Féničanů, ale údělem historicky reálného i současného židovstva, jehož předkové odmítli misi vzdělávání všech národů skutečnou relígií, předloženou jim skrze Mojžíše, skrz což měli možnost ochránit se před despotizmem egyptského znacharstva, které vybralo židovstvo jako nástroj realizace světové nadvlády. Tím samým, bez ohledu na záměry B.Pruse, se ta doktrína lichvářského parazitizmu mlčky ztotožňovala s učením Mojžíše, proroka Nejvyššího Boha, pro což nejsou žádné historické ani religiózní příčiny. A soucitný vztah čtenáře k nevinné Sáře a jejímu synu, se také má mlčky rozšířit na celou židovskou diasporu, které tu doktrínu lichvářské tyranie během historie realizuje.
A stejně tak začátky historie současné biblické civilizace – do vody Lety (řeky zapomnění v řecké mytologii).
Leta je v mytologii antických Řeků řekou zapomnění, oddělující království mrtvých od světa živých. Při jejím překročení zemřelí ztrácejí paměť o pozemském životě.
Vědění, kterým disponovali představitelé různých skupin společnosti, vyjádřené v té či oné terminologii či symbolice, je jen „přídavkem“ (nadstavbou) nad typem psychiky. Proto možnost nebo nemožnost realizovat tandemový princip v intelektuální činnosti nezávisí na úrovni vzdělání jednotlivých sociálních skupin.
Od časů starého království, tj. od samého začátku nyní známé historie civilizace Egypta, existoval „Dům života“ - žrečeská struktura, která, symbolicky řečeno, v sobě sjednocovala informační možnosti nynějších Akademií věd a mocenské možnosti nynějších speciálních služeb. Na první požadavek Domu života byl státní aparát Egypta zavázán zabezpečit ho vším objednaným v potřebném množství bez jakýchkoliv prodlev.
Ve vyšším žrečestvu Egypta celá desítka obsluhovala činnost svého představeného (prvohierarchy), ale ani jeden z prvohierarchů nesloužil činnosti druhého.
Analýza textů Uljanova a Bronšteina ukazuje, že pokud by byli schopní překonat vůdcovské ambice a vzájemnou nevraživost, kterou k sobě cítili více než deset let, pak na základě toho, co napsal každý z nich samostatně, by se v tandemové činnosti mohli osvobodit od chyb, zrozených jejich subjektivizmem, a spolu vyvést komunistické hnutí v Rusku a ve světě mimo koryto biblického projektu dosažení světové nadvlády metodou kulturní spolupráce.
Je rozumné předpokládat, že prvohierarcha každé z staroegyptských desítek s ní pracoval v polytandemním režimu a že každý z jejích členů se specializoval na nějakou oblast. Hlasováním, pokud někdy hlasovali, se řešili jen obecné otázky, které tak či onak chápali všichni.
Právě z toho důvodu je každá lež pracovníka státu nebo soukromého podnikatele nebo jiného administrátora – zločin s dopředu nepředvídatelnými následky, který je hoden pokud ne trestu smrti, pak nemilosrdného odstranění daného pracovníka ze sféry řízení do jiné sféry, kde na jeho lži bude záviset minimální množství lidí.
V orig. „Две неподвижные идеи не могут вместе существовать в нравственной природе, так же как два тела не могу в физическом мире занимать одно и то же место.“
Jedna z dnešních významných figur-finančníků v Rusku se jmenuje German Gref (ředitel Sberbanky) – náhoda?
Syrakusy jsou také poměrně velké město ve státě New York. Navíc je také dlužno dodat, že při práci v MS Word ve fontu „Wingdings“ při zapnutém caps-lock se písmena NY napíší následující symbolikou:NY
Podle jména sira Benjamina Halla, řídícího výrobu zvonů.
Na kanálu RenTV byl v noci z 13. na 14. prosince 2001 ukázán záznam vystoupení Usámy bin Ládina. V ní řekl, že očekával, že po rozlití leteckého paliva spadnou patra, nacházející se v oblasti zásahu. Ale to, že spadnou celé budovy, bylo podle jeho slov překvapením pro něho samého. Když on a jeho stoupenci uviděli první záběry živé reportáže z New Yorku o požáru první z věží WTC, řekl, aby nespěchali, a za 20 minut druhé letadlo vrazilo do druhé věže. Ale mnohem zajímavější v těch alegorických přiznáních v organizaci teroristického útoku bylo něco jiného. Bin Ládin mluvil o snu, o kterém mu přibližně před rokem řekl jeden z jeho stoupenců. Stoupenci bin Ládina se zdálo, že on jako člen týmu hraje fotbal proti USA, a když běhá po hřišti, v hlavě mu krouží podivné myšlenky: „Kdo jsme: fotbalisté nebo letci?“ Tehdy bin Ládin nezačal objasňovat význam toho snu, týkající se přípravy útoků 11. září 2001. Ale zůstává otevřenou otázka: „A chápe on sám skrytý smysl toho snu, spojeného s fotbalem?“
Doslova: „Za co bojovali, na to se i napíchli.“
Ta slova Gorbačova stále dokola hrají na rádiu „Svoboda“ v reklamě programu „Lídr odpovídá žurnalistům“ .
„bin Laden“ v překladu do češtiny znamená „syn Ladena“.
Zde se Rembrandt a většina uměleckých badatelů-vykladačů jeho tvorby odklání od kánonu Nového zákona: v podobenství o ztraceném synovi je u Lukáše (15:11-32) stařík neslepý.