Vsuvka 2: O nejlepším chápání světa

O imitačně-provokační činnosti · перевод (Čeština) · раздел 11 из 11

Перевод исходного произведения; точность перевода оценивается отдельно.

Vsuvka 2: O nejlepším chápání světa

Pokud se vrátíme k algoritmice vzniku dohadů, pojmů, vzájemného chápání a nechápání ve společnosti, to "píáristé" v podstatě pracují z pozic, vyjádřených v pořekadle: "Nazvi mě třeba pekáčem, jen proboha nestrkej do trouby...[34]". Jinak řečeno, jsou přesvědčeni, že libovolný jev je možné nazvat jakýmkoliv slovem, a určité představy o Životě je možné vyjádřit různými(jakýmikoliv) slovy, posle čehož se věc redukuje jen na to, vnutit společnosti používání právě těch jazykových konstrukcí pro popsání určitých jevů a vyjádření určitých představ o Životě, vlastních vnitřnímu světu každého.

Stoupenci "špinavého píár" k tomu mohou dodat ještě své nároky na to, pojmenovávat slovy to, co reálně není, a dokonce to, co nemá místo v matrici-předurčení bytí Vesmíru (iluzorní pojmy, v obálce reálně prázdných slov); a také vytvářet pojmy (ve dříve ukázaném smyslu spojení obrazu a lexiky), které jsou formálně lexikálně shodné s obecně přijatými pojmy, ale... pro určité sociální skupiny se jeví být vydělujícími, protože jejich jazykové komponenty používané ve společnosti jsou v těch sociálních skupinách spojeny s obraznými představami o Životě, odlišnými od obecně přijímaných.

Výsledkem "čistého píár" takového druhu je vznik jazyka esperanto. A výsledkem "špinavého píár" – marxismus s nezměrným (ve vztahu k Předurčenosti bytí) bludem jeho filozofie a metrologicky nesoudržné politekonomie. "Špinavý píár" podobného druhu je popsán i v pohádce H. Ch. Andersena "Císařovy nové šaty", která má určitou podobnost zápletky s prodloužením ruského rčení "o hrnci a peci": ačkoliv společnost nějakou dobu může přebývat v bludu o císařových šatech, nazývaje "hrncem" něco objektivně jiného, ale jen pokud "neumístí hrnec do pece". Ale pravděpodobnostně předurčeně se najde někdo, kdo prohlásí, že král je nahý, a to bude blahem osvobození z iluzí; nebo někdo "hrnec", pro ty účely neurčený, strčí do pece, což má v principu potenciál přivodit následky, daleko převyšující hranice fantazie scénáristů hororových a katastrofických filmů.

Ale stoupenci "píár" technologií na osnově principu "Klidně hrncem nazvi.." s různými pokračováními byli v každé době historie současné globální civilizace, a vynakládali nemalé úsilí k tomu, zavést a udržet svou absolutní moc nad společností v hranicích božího dopuštění. Proto stopy jejich činnosti jsou v té či oné formě přítomny ve všech kulturách všech národů současnosti i minulosti.

Všechno to hovoří o tom, že spojení obrazných představ o Životě v psychice člověka a jazykových forem, spojujících lidi i společnost, byť i představuje mnohostrannou možnost, ale mezi tím množstvím variant je vždy nějaká nejlepší varianta subjektivního chápání světa, na základě kterého je dosaženo nejlepšího vzájemného chápání různými lidmi.

Při zkoumání otázky nejlepšího chápání světa v hranicích společnosti vychází najevo, že chápání světa, nejlepší ve vztahu k jedné koncepci, se může ukázat nejhorším ve vztahu k jiné koncepci. Ale spory o objektivně nejlepším a nejhorším chápání světa jsou neplodné na osnově "já-centrického" vnímání světa.

Vnímání světa trojjedinosti matérie-informace-míry vztahuje jazykové prostředky kultury k míře – Božímu předurčení bytí Vesmíru. V důsledku toho i v hranicích společnosti otázka o nejlepším – ale už v absolutním smyslu realizace Božího záměru – chápání světa se ukazuje spojenou s otázkou Rozlišení. Množina obrazů, ležících v osnově vnímání světa, vzniká v procesu Rozlišení, dávaného každému bezprostředně Bohem. Vnímání světa – jako systému vzájemných vazeb a transformace různých obrazů – je morálně podmíněný produkt obrazného myšlení jedince. Jazyk je fragment míry, Předurčení bytí, systému kódování informací; v daném případě – kódování subjektivních obrazů jedince, které jsou buďto odrazem obrazů Objektivní reality, nebo protoobrazy toho, vznik čehož je v Objektivní realitě možný (samozřejmě, pokud nejsou plody fantazie, neznající míru-Předurčení, za jejímiž hranicemi je realizace nemožná).

Podobně má své místo spirální proces transformace objektivní informace v Životě Objektivní reality, jejíž částí je každý člověk:

Obrazy Objektivní reality v Bohem dávaném Rozlišení se přetvářejí v subjektivní rozličné obrazy jedince.
Subjektivní obrazy se skládají do morálně podmíněného systému: vnímání světa subjektu.
Subjekt kóduje své obrazy do jazykových prostředků, v důsledku čehož vzniká chápání světa. Chápání světa vzniká v důsledku společné práce procesně-obrazného a diskrétně-logického myšlení a je také morálně podmíněno. Přitom jazykové prostředky:

• za prvé, více či méně sjednocují množství subjektů ve společnost (supersystém) ve vzájemném chápání na osnově podobnosti jejich chápání světa;

• za druhé, jsa fragmentem univerzální míry, vyjadřující chápání světa subjektů (jak personálně, tak i společností), bezprostředně ovlivňují (řídí) matrice-předurčení bytí, možností nebo nemožností realizace (včetně netechnogenní[35]) těch či oněch událostí v Objektivní realitě.

Tím bod 3. dokončuje smyčku spirály a odkrývá možnost přechodu k začátku následující smyčky: Obrazy Objektivní reality v Bohem dávaném Rozlišení se přetvářejí v subjektivní rozličné obrazy jedince...

V tomto procesu, který jedinec podmiňuje svými morálními měřítky, řídícími veškerou algoritmiku jeho psychické činnosti, se buď vzdaluje od nebo přibližuje k nejlepšímu ve smyslu Božího Předurčení chápání světa – zformování množiny vzájemných vazeb vnímání světa a jazykových prostředků ho vyjadřujících.

Tento proces vytvoření nejlepšího souladu vnímání světa (to je také třeba sesbírat z rozličných různých obrazů) a jazykových prostředků (kterými je třeba gramotně vládnout, odpovídat vnitřní míře-logice jazyka jako takového) je možné přirovnat ke skládání rubikovy kostky:

• nejlepší vnímání světa = jedna správně složená strana rubikovy kostky.

• nejlepší lad jazyka (půvab proudu slov) = správně složená protilehlá strana kostky.

• ale jsou ještě čtyři strany, které mohou zůstat více či méně rozházenými i při správně složené přední a zadní straně, nazvaných "vnímáním světa" a "ladem jazyka".

Nicméně v libovolné variantě jsou vždy přítomné nějaké vazby mezi nějak vystavěným vnímáním světa a nějak osvojenými návyky používání jazykových prostředků. A proto je možné přirovnat nejlepší chápání světa k "rubikově kostce" se všemi stranami správně složenými: správně složené jednobarevné strany "vnímání světa" a "jazykové prostředky", spojené správně složenými čtyřmi zbývajícími jednobarevnými stranami-vazbami.

Podobně někdo může sestavit nejlepším způsobem stranu "vnímání světa", ale neuspět přivést do souladu s ní vše ostatní – ty nazývají "nepopsatelně moudrými". Někdo může sestavit nejlepším způsobem stranu "lad jazyka" a neuspět vystavět ani vnímání světa, ani pojmový aparát – ty nazývají kecaly, tlučhuby, žvanily. Ale Člověku je nevyhnutelně třeba sestavit nejlepší vnímání světa a vyjádřit ho v nejlepším ladu jazyka, tj. stát se, rusky řečeno, краснобаем, ("krasnobaj", od "krásně bájit, mluvit". Česky možná "krasomluv", u nějž je také satirický podtón, pozn.), kteréž slovo už ztratilo svůj původní smysl a stalo se synonymem mluvky, žvanila. Tím méně si člověk může dovolit podobat se reálné nebo vymyšlené gorile, která ve vzteku roztříští darovanou "rubikovu kostku" o stěnu.

Přitom je nutné chápat, že chápání světa je svého druhu "rubikova kostka" v psychice každého člověka, ale na rozdíl od hračky – vybavená samolikvidátorem a napojená na vnější prostředky likvidace svého nositele. V důsledku toho, úmyslné nebo neúmyslné odklonění se od ideálně nejlepšího chápání světa představuje nebezpečí jak pro ty, kdo se odklání, tak i pro okolí a potomky, pokud ti nejsou schopni úklony identifikovat a odstranit.

S otázkou o nejlepším chápání světa je spojená otázka o souladu umlčení[36] a ohlášení. Žádný informační systém (a stejně tak informační proces) nemůže být sestrojen výlučně na informaci, zaváděnou do něj po ohlášení. Vždy je v něm přítomna nějaká doprovodná informace, zaváděná po umlčení[37].

"Ohlášení" jsou především jazykové prostředky a s nimi bezprostředně spojené obrazy. To znamená, "ohlášení" představují povrchní[38] vrstvu chápání libovolné otázky a jeho vazeb s informačním pozadím.

V psychice člověka je sama otázka a její informační pozadí jeho subjektivními obraznými představami o Objektivní realitě. Ve vztahu k jazykovým prostředkům představují kompletní množinu "umlčení" k dané otázce.

Při tvorbě popisu v "ohlášení" získávájí určité obrazy a jejich skupiny z množiny všech obrazů, představující vnímání světa, určité vazby s jazykovými prostředky "ohlášení".

Popis nějaké otázky v "ohlášení" může být různé obecnosti: od neartikulovaných zvuků do mnohosvazkového traktátu, který vzdoruje dokončení, protože každá konkrétní otázka je spojena s informačním pozadím, tvořeným množstvím dalších otázek, a v sobě samé obsahuje množství aspektů, které jsou propojeny jak mezi sebou, tak s informačním pozadím; zdetailňovat "popis v ohlášeních" samotné otázky a jeho informačního pozadí je možné donekonečna: „Kdyby bylo moře inkoustem ke psaní slov Pána mého, bylo by moře vyčerpáno dříve, než by se spotřebovala slova Pána mého, i kdybychom inkoustem učinili ještě jedno podobné jemu.“ (Korán, súra 18:109)

Subjekt sám volky (vědomě) nebo nevolky (pod vedením algoritmiky nevědomých úrovní psychiky) ohraničuje objem opisu v "ohlášeních". V drtivé většině případů proces formování popisu v "ohlášeních" není doprovázen krachem nebo přetvořením toho vnímání světa, které subjekt vyjadřuje ve svém popisu něčeho jazykovými prostředky. Podobně, v závislosti na vybraném objemu "popisu v ohlášeních", se do povrchní vrstvy chápání dostávají ve větší nebo menší míře podrobnosti větší nebo menší oblasti vnímání světa, zůstávájící samy sebou nehledě na objem a tématické spektrum "popisu v ohlášení".

Ale samotné úkoly a okolnosti jejich řešení dostatečně často vyžadují, aby v ohlášeních byla vyjádřena informace, dosud ponechána v umlčení. Pokud je s chápáním světa všechno v pořádku, odkrytí předchozích umlčení není doprovázeno negací předchozích ohlášení. To probíhá v důsledku toho, že svou podstatou jeden a tentýž systém obrazných představ o Objektivní realitě – vnímání světa, informace v umlčeních – leží i v základě relativně krátkého, i v základě detailnějšího "popisu v ohlášeních" určité problematiky.

Pokud je identifikována neslučitelnost předchozích ohlášení a nově odkrytých umlčení, je to důvod pro to:

• přebudování systému obrazných představ o Objektivní realitě;

• přehodnotit "slovní zásobu" a osobní gramatiku používání odpovídajících jazykových prostředků;

• přehodnotit objevené navzájem neslučitelné pojmy a dohady jako definici vzájemného souladu komponent vnímání světa a jazykových prostředků.

• a tím změnit dosavadní chápání světa.

Zdali se v tomto procesu vnitřní světonázorový konflikt subjektu vyřeší ve prospěch předchozích ohlášení nebo nově odkrytých umlčení, záleží na povaze objeveného konfliktu "umlčení-ohlášení" a morálně podmíněné algoritmice řešení konfliktů takového druhu v psychice subjektu.

Odmítnutí řešení konfliktů "umlčení-ohlášení" takového druhu nezávisle na příčinách a motivacích (ne vždy souhlasí) způsobuje růst kaleidoskopičnosti procesně-obrazného a diskrétně-logického myšlení, což může skončit schizofrenií a samolikvidací subjektu.

V souladu s řečeným ve vsuvkách 1 a 2, imitačně-provokační činnosti v oblasti šíření různých modifikací davo-"elitárních" koncepcí pod patronátem jazykových prostředků, ve kterých se vyjadřuje Koncepce sociální bezpečnosti v Bohoděržaví, je činnost, představující nebezpečí, především pro imitátory; tím více – pro imitátory, kteří si imitačně-provokační charakter své činnosti uvědomují[39].

V modifikacích davo-"elitárních" koncepcí se na jejich propagandisty nakládá mise programování algoritmiky individuální a kolektivní psychiky ve společnosti. Tento proces programování algoritmiky individuální a kolektivní psychiky podporuje princip "každý podle míry svého chápání pracuje na sebe, a podle míry nechápání na toho, kdo chápe více". V důsledku toho se při propagandě davo-"elitárních" koncepcí mnohé zavádí do psychiky obelhávané „pastvy“ mimo jejich vědomí na základě negace ohlášení umlčeními; na osnově vzájemně neslučitelných ohlášení, které se navrhují přijmout současně v roli údajně pravdivých, což degraduje mozaikovost vnímání a chápání světa, degraduje a blokuje rozum i svědomí, odvádí pryč od víry (důvěry) Bohu.

Rozšíření Koncepce sociální bezpečnosti do života znamená dovést ji do chápání živých lidí, z nichž každý se ukazuje nositelem nejen určitého vnímání a chápání světa, ale i osobnostní kultury udržení (a zvyšování) vnímání a chápání světa v práceschopném stavu (ve vztahu k jeho životním potřebám).

Dovedení chování lidí, tvořících společnost, do řečiště Koncepce sociální bezpečnosti není záležitost funkcionářů-propagandistů, ale vyjádření cílevědomé vůle, snahy a samodisciplíny těch lidí, kteří chápou a souhlasí s KSB. To je principiální rozdíl KSB od všech modifikací davo-"elitárních" koncepcí, ve kterých se na funkcionáře vkládá úkol zabezpečení dobrovolného-nedobrovolného chování jejich "pastvy" v souladu s normami koncepce.

Oblast samodisciplíny, vyjadřující vnímání a chápání světa jednoho člověka, nemůže být oblastí imitačně-provokační činnosti jiného člověka. Je absolutně ochráněna od vniknutí provokatérů-imitátorů, kteří mohou jen obnažit vlastní nechápání KSB, pramenící z nesouladu jejich skutečného vnímání světa s obsahem KSB a jazykovými prostředky, ve kterých je vyjádřena; mohou obnažit něčí nedostatečnou samodisciplínu a tím zároveň přinést užitek stoupencům KSB; nebo mohou více či méně úspěšně nutit k zřeknutí se konceptuální samodisciplíny a podřízení se jimi zaváděné vykonavatelsko-donašečské disciplíně jimi organizované struktury, a tím demostrovat svou imitačně-provokační podstatu.

Kromě toho, rozprostranění KSB ve společnosti má i další zvláštnost, odlišující jí od modifikací davově-"elitárních" koncepcí ve společnosti. Lidé se navzájem odlišují osobitostmi vnímání a chápání světa každého z nich, v důsledku čehož dokonce jedny a tytéž prohlášení všichni chápou (byť jen zčásti) svým jedinečným způsobem.

V důsledku toho "lokace" nevyhnutelné hranice "ohlášení-umlčení", nutné pro to, aby prezentátora KSB pochopilo publikum, ke kterému se právě obrací, se neurčuje prezentátorem, jeho záměry co sdělit, a co nechat „samo sebou“ rozumějící se, ale publikem, se kterým pracuje, jehož náladu a úroveň vnímání a chápání světa musí vycítit. Pokud je schopen vycítit náladu a úroveň chápání světa publika, může správně určit nutnou hranici vyřčené-nevyřčené, garantující vzájemné chápání.

Rozprostraňování modifikací davově-"elitárních" koncepcí vyžaduje, aby hranice vyřčeno-nevyřčeno byla určena ze strany vyšší hierarchie osobnostních zasvěcení: vždy existuje to, co nemají právo vědět a umět ti, kdo stojí níže. Ale protože u nich mohou vznikat otázky, týkající se pro ně zakázaných zón, všechny ideologické formy zavedení davově-"elitárních" koncepcí do společnosti jsou charakterizovány narušením principu souhlasu (ladu, harmonie) a vzájemného doplňování se vyřčené a nevyřčené části informace.

Tomu odpovídaje, každá imitačně-provokační činnost tak či onak v sobě nese přinejmenším dva vzájemně se vylučující systémy zamlčení (nevyřčeného): jeden, který je vlastní koncepci, která je imitována; druhý, který je vlastní té koncepci, která se imitátory zavádí do života ve skutečnosti, a která odpovídá jejich úrovni zasvěcení (pozici v hiearachii)[40].

Děje se to jak v důsledku práva lhát ze strany hiearchicky výše postavených, hiearchicky níže postaveným, tak i v důsledku vnitřní konfliktnosti libovolného "já-centrického" kaleidoskopického vnímání světa, obnažujícím se v jakémkoliv dostatečně dlouho trvajícím procesu samořízení (řízení), probíhajícím na jeho osnově.

Koncepce sociální bezpečnosti v Bohoděržaví nezapadá do tohoto staletími odladěného schématu imitačně-provokační činnosti. Kromě toho, že KSB jako jedno z kritérií správnosti (adekvátnosti) vyhlašuje princip souhlasu a vzájemného doplňování smyslu ohlášení-umlčení (vyřčeného-nevyřčeného), KSB, přiznávajíc právo mýlit se každému člověku, ale kategoricky odmítá jakoukoliv vědomou lež.

Lež nevede ke spasení. Každý, kdo není schopen za všech okolností mluvit bez výjimek pravdu, nekoná to, přívrženectví k čemuž deklaruje. Libovolná "lež pro dobrou věc" může být v budoucnu položena do základů chybného rozhodnutí, které má potenciál poškodit tu záležitost, kvůli které byla v minulosti spáchána. A podobně je škodlivé pro cíl vytvářet statisticky předurčené možnosti dělání chyb v budoucnosti, které se budou muset řešit a odstraňovat v důsledku neodstraněných chyb, vyvolaných "lží údajně pro dobrou věc", pronesenou dnes. Pravda je mnohohranná a proto pozemská moudrost spočívá ne v tom, v pravý čas zalhat "pro záchranu", ale v tom, zavčas najít, říct a udělat tu pravdu, kterou okolnosti a svědomí vyžadují.

V souladu s tím:

• každý, kdo prohlašuje o svém přívrženectví KSB, ale je chycen při lži, je imitátor-provokatér;

• každý, v čí činnosti byly objeveny nesoulady mezi ohlášeným a nevyřčeným (což je v principu přípustné v důsledku uznávání práva na chybu), ale kdo nahlas a nebo mlčky(nepřímo) zpochybňuje princip souhlasu a informační komplementárnosti ohlášení a umlčení (vyřčeného a nevyřčeného), tím zachovávaje přívržennost umlčením a ohlášením, vlastních cizím koncepcím, je imitátor-provokatér.

Stoupenci KSB stačí ty dva předpoklady jednoduše znát a pamatovat na ně, především ve vlastní činnosti, a když se setkává s činností druhých. Jsou to spolehlivá kritéria rozpoznání imitátorů-provokatérů, činných v ideologické oblasti konceptuální moci Koncepce sociální bezpečnosti v Bohoděržaví.

Druhá okolnost, spojená s šířením koncepce ve společnosti, spočívá v tom, že koncepce vykořenění davo-"elitarismu" předpokládá úplnou absenci nesporných autorit, včetně absence "guru", kteří by autoritativně vykládali ty či ony aspekty KSB a vytvářeli publikum k osvojení koncepce v subjektivním chápání guru, a ne v její skutečné podobě, předurčené Shora.

Předpokládá, že lidé, kteří projevují zájem k přechodu společnosti k životu v Bohoděržaví, se zabývají především sebevzděláváním, a tím pádem, pokud ten reprezentant koncepce, ve kterém někdo vidí učitele-autoritu, sám v sobě nic nového v procesu jím vedeného vzdělávání neobjevil, spadl sám do imitace konceptuální činnosti.

Při tom i sebevzdělávání se v KSB chápe a realizuje svou podstatou jinak, než je přijato v modifikacích davo-“elitarismu“. Davově-“elitární“ pyramida se buduje na základě ohraničení přístupu ke společensky významnému vědění a praktickým návykům. Konflikty mezi různými modifikacemi davo-“elitarismu“ v jedné a téže společnosti jsou ve své podstatě konflikty o otázce přístupu těch či oněch osob a společenských skupin k společensky významnému vědění a návykům a v otázce práva realizovat vlastní vědění a návyky v řízení společnosti. Proto, pro svržení jedné modifikace davo-“elitarismu“ a jeho záměně na jinou modifikaci stačí cestou sebevzdělávání, protizákonném v předchozí modifikaci davo-“elitarismu“, si osvojit určité vědění a praktické návyky, a na jejich základě ovládnout (převzít) řízení osedláním, potlačením nebo vyhlazením předchozí „elity“ a nad ní stojící předchozí legitimní hiearchií znacharů-“žreců“.

Koncepce sociální bezpečnosti v Bohoděržaví odmítá davo-“elitarismus“ a otevřeně říká, že všechno vědění a návyky jsou všeho všudy přídavkem k typu psychiky; že cíl první priority sebevzdělávání v KSB je trvalý přechod osobnosti k lidskému typu psychiky: vše ostatní je podřízeno realizaci tohoto cíle, především u sebe samého, aby ostatním byla ukázana možnost realizace tohoto cíle osobním příkladem vlastní proměny v Člověka[41].

Tento přechod je skutečně nemožný bez osvojení společensky významných znalostí a návyků, majících vztah především k procesům řízení a samořízení, ale jejich osvojení je úkol podřízen a související úkolu změny typu vlastní psychiky každého upřímného stoupence Koncepce sociální bezpečnosti v Bohoděržaví. Osvojení jen vědění a návyků při tvrdošíjnosti v podpoře démonického typu vlastní psychiky, je nedostatečné pro vykořenění davo-“elitarismu“; a při tom představuje nebezpečí pro jedince, tvrdošíjné ve vlastním démonickém typu psychiky a odmítající z něj ustoupit.

Díky této zvláštnosti je Koncepce sociální bezpečnosti v Bohoděržaví automaticky chráněna od imitačně-provokační činnosti v odvětví ideologické moci.

Ano, v oblasti ideologie je možné používat terminologický aparát KSB pro přikrytí politiky, ležící v mantinelech davově-“elitárních“ koncepcí. Jsou možné i pokusy záměny KSB v její svébytně originální podobě, v jaké je vyjádřena k současného okamžiku na stránkách dotu.ru[42], mera.com.ru, vodaspb.ru, na její převyprávění vlastními slovy někým z imitátorů[43]. Je možné masové publikování textů, v jejichž základě leží originální texty KSB, nicméně zcenzurované pro realizaci cílů imitátorů-provokatérů a jejich pánů-loutkovodičů. Možná že jejich náklady budou takové, že budou společnosti dostupnější, než originální texty nositelů konceptuální moci Koncepce sociální bezpečnosti v Bohoděržaví. Je možné také ve společnosti organizovat masivní propagandistickou kampaň nové národní ideologie, údajně vyjadřující KSB, ale stejně jako dříve jen maskující politiku podpory davo-“elitarismu“. Je možné i mnoho dalšího...

Ale úspěch imitačně-provokační činnosti takového druhu nebude větší, než „úspěchy“ v propagaci Svazu „pravých“ sil (SPS), „Jabloka“, stran Zjuganova, Žirinovského a dalších téměř půl sta politických stran: je možný vznik jedné nebo dokonce několika politických stran a hnutí hlásících se ke KSB, představených centrálními výbory a výbory v krajích, placených z prostředků sponzorů, ale masy řadových členů, podporujících a realizujících jejich politiku v regionech, takové strany mít nebudou; nové nomenklaturní „elity“ nebudou mít žádnou podporu širokých vrstev nestraníků.

Ilustrací toho je mnohaletá zkušenost hnutí „K bohoděržaví...“: hnutí se šíří a sílí, množství stoupenců KSB, kteří pracují ze své iniciativy a podle svého svědomí stoupá, samotná Koncepce se rozšiřuje tematicky i kvalitativně, ale za méně než deset let po prvním vydání „Mrtvé vody“ v roce 1992 se už vyměnilo mnoho lídrů-rychlokvašek, kteří na nějaké etapě svého života deklarovali svou upřímnou přívržennost KSB, celkově byli pro společné dílo přínosem, ale... potom na určité etapě svého osobnostního rozvoje nebyli schopni se vnitřně osvobodit od nějakých osobitostí vlastního démonismu, „elitárních“ strastí nebo partijní disciplíny struktur, ze kterých přišli, důsledkem čehož začali sklouzávat do imitační činnosti. Imitační charakter jejich činnosti se stal zjevným pro jejich kolegy, vejít do tandemního režimu činnosti a překonat tak rozdíly se nedařilo, v důsledku čehož prostředí nositelů KSB se zbavovalo svých předchozích „vůdců“ a „guru“ na základě jejich odmítnutí ze strany množství lidí, aktivních ve vykonávání své osobní iniciativy podle svědomí, na své úrovni chápání světa.

Kromě toho, činnost politických stran-imitátorů bude nevyhnutelně doprovázena vnitřními konflikty v nich samých a konflikty mezi různými stranami. V tom procesu dav, vybuzený imitátory, se bude nevyhnutelně setkávat s upřímnými stoupenci KSB, což nevyhnutelně povede ke srovnání Života, materiálů nositelů konceptuální moci, vyjadřujících danou koncepci, a materiálů, vytvořených imitátory.

Originální texty, vyjadřující KSB, disponují tou vlastností, že jsou chápány jednoznačným způsobem množstvím lidí. To množství je dostatečně široké pro rozšíření se KSB ve společnosti, a touto vlastností literatura imitátorů nedisponuje díky jejímu rozdílnému funkcionálnímu určení. V důsledku této okolnosti se bude dav vybuzený imitátory-provokatéry dostávat z pod jejich kontroly („vůdců“ a „guru“): někdo se znovu přidá k demoralizované mase, někdo od imitační činnosti, ke které byl přitáhnut imitátory-provokatéry, přejde k skutečné realizaci Koncepce ve svém životě.

Při tom je třeba nezapomínat na matriční procesy a jejich řízení. Imitačně-provokační činnost ve vztahu ke Koncepci sociální bezpečnosti v Bohoděržaví v psychice těch, kdo v sobě nenachází síly, aby se zavčas osvobodil od imitační činnosti, rodí a aktivuje algoritmiku odpoutání pozornosti na jiné věci a algoritmiku sebelikvidace. Ta okolnost má za následek statistiku „mystiky“ (která obsahuje i umrtí), jejímiž oběťmi se stávají tvrdošíjní imitátoři-provokatéři.

Tyto matriční procesy neznají vyjímky: s jejich projevy se ve svém životě setkávají jak ti, koho by v tradicích davo-“elitarismu“ bylo možné nazvat „zakladateli“, „klasiky KSB“, „prvohierarchy“, „vrchními knězi“ její konceptuální moci, i ti, kdo se teprve seznamuje s materiály KSB. Ale imitátoři-provokatéři realitě této „mystiky“ nevěří, a informování o faktech, majících k ní vztah, hodnotí jako zcela náhodnou „smůlu“ konkrétních lidí a pokusy zastrašit je ze strany autorského kolektivu Vnitřní prediktor SSSR, což jen zhoršuje perspektivy zarputilých z jejich řad...

prosince 2000 — 15. ledna 2001

Vnitřní prediktor SSSR

[1] Tento © Copyright neodstraňujte v případě, že budete knihu publikovat, neboť je to v rozporu s jeho smyslem. V případě nutnosti za ním můžete umístit ještě jeden © Copyright vydavatele. TUTO POZNÁMKU V PŘÍPADĚ PUBLIKOVÁNÍ KNIHY ODSTRAŇTE.

[2] V reálné historii Ruska jsou vnitřní krize("smuty") druhem vnější agrese, ale realizované ne přímou vojenskou cestou, ale rukama páté kolony, vznikající uvnitř země v důsledku chyb státu ve vnitřní politice a chyb společnosti ve svém vztahu k historicky vzniklé státnosti.

[3] Podpora, hájení dlouhodobých strategických zájmů celé společnosti. V původním smyslu slova všeObecný ("obeCnosť"..v tichom zmysle i 1.mravnosť i 2.miera chápania ..a z nich vyplývajúca schopnosť riadenia), katholikos, drtivá většina, místo drtivé menšiny (fašismu, menševismu, internacismu). Jen kdysi ne až tak dávno se "nějaký profesionální loutkovodič" snažil přisvojit tento monopol tzv. církvi (Pavla z Tarzu, maskované za Kristovu) a potom podobně po VŘSR smíchat, maskovat absurdní nefunkční a společensky nebezpečný a devastační marxismus za bolševismus. Diskreditovat takto křesťanstvo = bolševismus (národ, lid a jeho tradice, moudrost tisíciletí, hlas kolektívneho ľudového podvedomia.."ducha" želaní a skúseností pokolení = gr."katholikos" = všeObecný, zdravý, jednoDuchý sedliacky rozum).

[4] Ale může představovat strukturně nevyhraněnou periferii dostatečně stabilní struktury, obnovujíc svůj kádrový korpus v následnosti generací.

[5] Z druhé strany, slogan boje s byrokracií odkrývá možnost imitátorům boje za svobodu a obecné blaho pod jeho pláštíkem paralyzovat řídící struktury. Boj s byrokracií i ochrana před deformacemi "boje s byrokracií" musí počítat s výsledky jak už dosaženými, tak předpovídanými: tj. ani boj s byrokracií, ani ochrana společnosti od deformace boje s byrokratismem nejsou efektivní vně schématu řízení prediktor-korektor, protože vně tohoto schématu má i jedno, i druhé objektivně tendenci transformace ve svůj protipól.

[6] O tuto okolnost se opírali zahraniční ideologové perestrojky, což přiznal jejich hlavní vnitřní představitel A.N. Jakovlev, který cynicky vyhlásil o své roli organizátora cílevědomé imitačně-provokační činnosti v novinách "Izvestija" z 17.06.1998: "Existovala pro nás jen jedna cesta – podřezat totalitní režim zevnitř za pomoci disciplíny totalitární strany. Udělali jsme to."

[7] Vektor cílů a vektor chyby řízení tvoří pár, ve kterém je jmenování jedněch a týchže komponent podmíněno morálkou toho, kdo řídí po plné funkci. Co je z úhlu pohledu jedné mravnosti chyba, je z druhé předmět oslavování.

[8] Markus Aurélius (121—180 n.l.), filosof-pohan, římský císař od roku 161.

[9] Ve zprávě OSN o "Programu rozvoje" publikované 15.06.1996 agenturou Reuters se informuje, že 358 rodin-klanů miliardářů má příjmy, převyšující v dolarovém vyčíslení souhrnné příjmy 45% obyvatel Země: takže je co přerozdělovat bez škody jim samým. Ale ty klany z větší části patří ke globálnímu programově-adaptivnímu modulu, rozsetému po planetě, a ne ke globálnímu prediktoru konceptuální moci.

[10] V tradiční politologii a sociologii se ta problematika zkoumá jako vzájemné vztahy v kolektivech formálního (de-jure) a neformálního (de-fakto) vedení.

[11] Jinými slovy, ony jako mizí z Objektivní reality, ale jen pro něj; pro ostatní jsou tytéž elementy v Objektivní realitě stále přítomné.

[12] Dáno do uvozovek proto, že "prázdnota" je vákuum, které se v takovém světonázoru nepřijímá jako jeden z agregátních stavů matérie: pevná hmota, kapalina, plyn, plazma, různé druhy polí a vákuum. Vákuum představuje sebou prvopočáteční formu hmoty, ono kvantové vákuum neustále vznikajících a zanikajících částic: ve vákuu mají částice stabilní jen vnější dynamiku, všechny ostatní agregátní formy hmoty představují excitované vákuum, tj. jeho částice-kvanty vládnou jak stabilní vnitřní, tak i vnější dynamikou. A energie je matérie ve stavu přechodových procesů z jednoho agregátního stavu, disponujícího stabilní dynamikou, do jiného agregátního stavu, disponujícího stabilní dynamikou.

[13] Vyšším božstvem Egypťanů byl Amon (Amun). V jeho osobě se sjednocovala čtyři božstva: bohyně Net – hmota, z které je všechno na světe; bůh Nef – duch oživující hmotu nebo nutící ji měnit se; bohyně Pašt – nekonečný prostor, kde je umístěna hmota; bůh Sebek – nekonečný čas. Vše, co na světě je, podle učení Egypťanů pocházelo z hmoty skrze účinky neviditelné síly, zaujímalo prostor a měnilo se v čase, a všechno toto se sjednocovalo v čtyřjedinné tajemné bytosti Amon.

[14] 1. Požehnaním oplýva Ten, kto zoslal Rozlíšenie poddanému Svojmu, aby sa stalo pre stvorených varovaním, (2.) Ten, ktorému náleží kráľovstvo nebies a zeme, ktorý si neučinil žiadne dieťa, ktorý nemá spoločníka v kraľovaní a ktorý všetko stvoril a predurčil predurčením (jiný překlad: On stvořil každou věc a nadělil ji mírou) (3.) Učinili si mimo Neho božstvá, ktoré nič netvoria a ktoré sú samy stvorené, ktoré nemajú moc samy sebe prospech alebo škodu priniesť, ktoré nemajú moc privodiť smrť a ani život dávať a ani mŕtvych oživiť. (Korán, súra 25 – Rozlišení [Al-Furqán]). (označená pasáž: při nadělení mírou jakéhokoliv materiálu vzniká obraz, informace, ve vztahu ke které vystupuje hmota jako materiální nositel informace v určité míře. Prostor a čas jsou druhotné ve vztahu k Míře, protože jejich vnímání je proces porovnání nějakého materiálního fragmentu nesoucího obraz vesmíru, s jiným fragmentem, vybraným v roli etalonu měření prostoru nebo času: bez matérie, nesoucí v sobě míru i obraz svého bytí, nepříjde hovořit o prostoru ani čase.)

[15] To může znamenat i "přirozenou" smrt výsledkem nemoci nebo neštěstí, sebevraždu, depresi, ztrátu duševního zdraví atp.

[16] Jeho přechod ke bohocentrickému vnímání světa v trojjedinosti matérie-informace-míry může být zakončen i tím, že provokatér-imitátor odmítne dále konat proti Božímu záměru, a začne pracovat na jeho realizaci, v důsledku čehož ti, kdo ho řídili, budou muset nalézt nového adepta na pozici imitátora.

[17] tj. vytvořením ne jednoho, ale několika činných tandemů

[18] Při tom subjekt s démonickým typem uspořádání psychiky je schopen projevit se ještě výrazněji, trvaje na tom, že pokud on – tak chytrý a světaznalý – není schopen účastnit se tandemového režimu činnosti, pak jsou šarlatáni a imitátoři všichni ti, kdo tvrdí, že tandemní režim není výmysl, mystifikace, ale mocný prostředek rozřešení různorodých problémů.

[19] Termínem "kultura" máme na mysli všechnu z pokolení na pokolení vněgeneticky předávanou informaci ve formě připravené k použití. Kultura v obvyklém smyslu je jen jednou komponentou informačního zabezpečení chování jedince a společnosti.

[20] Pokud živí lidé nejsou (například, národ zmizel nebo zapomněl svou předchozí kulturu), a jsou jen texty v jejich jazyce, pak rekonstrukce chápání světa nositelů mrtvého jazyka nositeli jiného jazyka na základě jejich vlastního chápání světa, je velký problém, vyžadující pro své řešení účast specialistů historiků, psychologů, jazykovědců, geografů, etnografů atd.

[21] Vyjasníme příkladem: V roce 2000 se Lužkov dostal do novinové rubriky "Lidé, kteří nás udivili" díky své frázi: "Státnost musí být budována na lineárně-štábním principu."

V ní je možné spatřit výzvu k zavedení vojenské diktatury, ... pokud nevědět, že v západních učebnicích managementu termín "lineárně-štábní princip" znamená strukturu řízení, ve které za prvé, každý podřízený má jen jednoho přímého nadřízeného, a za druhé, někteří z vedoucích, vypracovávajících rozhodnutí, kontrolují běh jejich plnění ne kontrolou práce podřízených samostatně, ale opíraje se o práci skupiny lidí, kteří jsou jejich přímými podřízenými, a pro kterou se zaběhl název "štáb".

Redakce novin nebyla v kurzu současné západní teorie managementu, proto tento termín vydělující profesionální skupinu řídících byl jimi nepsrávně pochopen a vyvolal údiv: "Tohle že řekl demokrat? Stal snad najednou propagovat vojenskou diktaturu?"

To je obecný problém současné žurnalistiky: parafrázovat a citovat slova bez chápání, z důvodu absence předmětno-obrazných představ o oblastech, jichž se původní vyjádření týkala

[22] Při tom jedinec své chování na základě různých automatismů nevědomých úrovní psychiky může vnímat jako skutečnou svobodu, nepřemýšleje o tom, jak ty nevědomé automatismy vznikly, v čem a jak ho ohraničují. Taková "svoboda" projevování jedincem neuvědomovaných automatismů chování, formovaných kulturou společnosti, která může být i mravně škodlivá, neodpovídající Božímu záměru, může být velmi tvrdým, ale neuvědomovaným otroctvím, a jedinec bude zajatcem lží nebo chyb, které se nashromáždily v algoritmice jeho nevědomých úrovní psychiky. Při tom bude představovat nebezpečí jak pro sebe samého, tak pro okolí.

[23] V tranzových stavech je vědomí schopno přemístit se do jiných frekvenčních rozsahů, v kterých jeho možnosti mohou mnohokrát převyšovat obvyklé. Jedním z příkladů je mnohokrát popsané "vnímání jako ve zpomaleném filmu".

[24] To znamená, vědomí rozlišuje maximálně 15 po sobě jdoucích různých obrazů za vteřinu, a při rychlosti projekce 16 snímků za vteřinu a více se jednotlivé obrazy slévají v jednolitý pohyb, jak to vidíme na obrazovkách televizoru se snímkovací frekvencí 24/s.

[25] Máme-li být přesnější, nevědomým úrovním psychiky jsou vlastní vlastní systémy kódování objektivní informace do subjektivních obrazů, tj.vlastní jazyky, které na úrovni vědomí převážnou vetšinou nejsou vnímány jako jazyky.

[26] Důležitou komponentou toho procesu se může stát změna, vyladění algoritmiky nevědomých úrovní psychiky, o možnosti čehož se většina dokonce ani nezamýšlí.

[27] Přitom nelze zapomínat, že obrazy vnitřního světa představují odrazy už existujícího v Objektivní realitě v psychice, nebo protoobrazy toho, co může vzniknout v Objektivní realitě, včetně toho, co může vzniknout výsledkem realizovaného lidského tvůrčího potenciálu.

[28] Lidé mohou být nejen nositeli vydělujících pojmů, ale i nositeli vydělujících jazyků.

[29] Taková spojení nevyhnutelně vznikají, protože každá řeč je doprovázena určitými umlčeními, kterým je nemožné se vyhnout, protože: „Kdyby bylo moře inkoustem k <napsání> slov Pána mého, bylo by moře vyčerpáno dříve, než by se spotřebovala slova Pána mého, i kdybychom inkoustem učinili ještě jedno <moře> podobné jemu.“ (Korán, súra 18:109).

[30] Mlčenlivý lad podobného druhu, podmíněný jednotou morálních měřítek, dobře ilustruje anekdota. Má se za to, že Finové nejsou hovorní. Možná to tak je, možná ne, anekdota: V jedné finské rolnické rodině se narodil syn. Rodiče se zaradovali. Rostl, sílil, a radost vystřídalo hoře: roky jdou, a chlapec nemluví. Vyrostl z něj zdravý mladík: i dobrý, v hospodářství pomáhá, není třeba ani říkat. Ale jen stále mlčí. Jednou rodina sedla k obědu, a najednou se ptá: "Proč je dneska polévka nedosolená?" – Všichni jsou v šoku: "Tak ty umíš mluvit? Proč jsi nic neřekl dříve?!!" – A dříve bylo všechno, jak má být...

[31] „Boží trpělivosti“

[32] Kdo mnoho žádá, od toho se mnoho žádá: pozice/postavení zavazuje... Pokud nezavazuje, postupem času zabíjí.

[33] Jsa jedním z druhů míry, různé jazyky kromě toho, že jsou prostředky komunikace mezi lidmi, jsou i prostředky řízení matricemi-předurčennostmi bytí – mírami možných stavů a přechodů matérie z jednoho stavu do druhých. Pro člověka taková možnost není absolutní, je ohraničena korytem Božího předurčení – všeobjímající míry bytí, matricí možných stavů tvárného Vesmíru.

[34] v originále „хоть горшком назови, только в печку не суй“

[35] Materialistický ateismus a stoupenci přístupu "Klidně hrncem nazvi, jen do pece nestrkej" odmítají "magii slova", tj. tvrdí, že vědomé pronášení slov není schopno přímého vlivu (mimo jiných lidí) na průběh přírodních a vnitrospolečenských procesů. Tak materialistický ateismus odmítá sám sebe, protože při vyslovování slov s pozorností (tj. pokud člověk není "myšlenkami jinde") se vyzařují biopole, nesoucí tu informaci, a toto záření, nesoucí informaci v obecných kódech vesmíru, je schopno přímo bezprostředně ovlivňovat existenci a průběh jak přírodních, tak vnitrospolečenských procesů.

[36] Historicky zformované jazyky různých národů disponují různou gramatikou, morfologií, různými asociativními vazbami. Proto jedním z umlčení je otázka o jazyce s největší vyjadřovací schopností, který je schopen nést chápání světa nejlepší pro lidstvo.

[37] Například, ohlášení "trojúhelník ABC je pravoúhlý" po umlčení doprovází všechna informace, mající vztah k vlastnostem pravoúhlých trojúhelníků. Ta informace je objektivní a vlastnosti pravoúhlých trojúhelníků byly takovými i předtím, než je matematici deklarovali v odpovídajících teorémech. V řešení odpovídajícího okruhu otázek je bylo možno využít, opíraje se na smysl míry, i bez znalosti vzorců odpovídajících teorémů či jejich matematicky korektních důkazů.

Ale všechna informace náleží Předurčení bytí Vesmíru, které spojuje navzájem různé informační fragmenty, čehož konkrétním příkladem je příklad s ohlášením "trojúhelník ABC je pravoúhlý" a doprovodnými umlčeními: "čtverec přepony je roven součtu čtverců odvěsen", "vrchol pravého úhlu leží na kružnici, jejímž průměrem je přepona trojúhelníku a jejíž středem je střed přepony" a dalšími.

[38] "Povrchní" ne ve smyslu "nedostatečný", jako v obratech řeči "povrchní znalosti", "povrchní pohled", ale v přímém smyslu – bezprostředně odkrytý zraku podobně jako povrch, pod kterým se může skrývat ještě mnoho dalšího.

[39] Od roku 1992 se nahromadila statistika životních neštěstí a smrtí, kterou pokračují doplňovat ti, kteří se setkali s materiály KSB, ale i poté pokračovali v imitaci boje za národní štěstí podporou rozličných modifikací davo-"elitarismu".

[40] Na jiných stupních zasvěcení může být i jiný systém zamlčení, nekompatibilní se systémy zamlčení nižších stupňů hierarchie.

[41] Přechod společnosti k dominanci lidského typu sTroje psychiky v důsledku způsobí přechod k jinému typu civilizace, ve které se lidstvo přestane ohrazovat od biosféry Země a Kosmu budováním technosféry. To není výzva vrátit se do doby kamenné, protože v té době se společnost chránila před biosférou kamenným mlatem a ochočením ohně, a dnes se „ochraňuje“ buldozerem, jadernou energetikou, farmakologií, přičemž způsobuje nepopsatelnou škodu i sobě.

[42] týká se originálních materiálů, v našich jazycích: leva-net.webnode.cz

[43] Protivníci jsou čestnější: v jedné publikaci Mark Dejč prohlásil: „to je nemožné převyprávět svými slovy, a proto budu citovat...“, címž velmi přispěl k rozšíření Koncepce sociální bezpečnosti ve společnosti.