2.4. Tandemový režim činnosti
O imitačně-provokační činnosti · перевод (Čeština) · раздел 8 из 11
Перевод исходного произведения; точность перевода оценивается отдельно.
2.4. Tandemový režim činnosti
Zatvrzele provádět činnost v rozporu s Koncepcí sociální bezpečnosti a odkazovat se při to na to, že "mýlit se je lidské" nebo že "nikdo nezná kompletní pravdu", na základě čehož je údajně v právu ignorovat názory těch, kdo s ním nesouhlasí, se imitátoru nepodaří. Nepodaří se ani požadovat po ostatních, nesouhlasících s jeho názorem, činnost ve vykonávání jeho "příkazů", protože to je v protikladu s principem vytvoření systému vztahů bez vnitřních napětí, ve kterých nikdo není v právu provádět činnost navzdory svému chápání prospěšnosti a navzdory svědomí a chtít činnost takového druhu od ostatních, protože princip systému vztahů bez vnitřního pnutí je jedním z hlavních organizačních principů konstruování naší společenské iniciativy.
Jedno i druhé se může dařit imitátorovi jen do té doby, než si někdo vzpomene na to, že existuje funkční procedura vyřešení rozporů v pohledech různých lidí na jednu a tutéž problematiku, známá pod názvem "tandemový režim (princip ) činnosti", a nenavrhne vyřešit rozpory v názorech v tandemovém režimu.
Pokud imitátor-provokatér realizuje svou činnost vědomě, pak ví, že má co skrývat před tou skupinou, ve které svou činnost provádí. V důsledku toho je vynucen vyhnout se vstupu do tandemového režimu činnosti, ve kterém se může rozkrýt jeho pravá podstata imitátora-provokatéra. Ale i při nevědomé realizaci imitačně-provokační činnosti (při využití imitátora bez jeho uvědomění někým v pozadí) mu nevědomé usilování vyniknout v něčem nad ostatními, což je vlastní démonismu, buďto nedovolí vstoupit do tandemového režimu; nebo v něm imitátor-provokatér bude postaven před obraz jeho vlastního démonismu, a tím bude vynucen dát najevo imitačně-provokační charakter své činnosti. Pokud bude i nadále trvat na svých démonických (egoistických) nárocích, izoluje se od konceptuální činnosti. Pokud dospěje k názoru o nutnosti zbavit se objevených vlastností démonismu (egoismu), to i pokud v takovém případě nepřestane být ve své podstatě nevědomým imitátorem-provokatérem, v této roli oslábne.
Nepodaří se ani spustit tandemový režim dvěma imitátorům-provokatérům pro předvedení se před publikem. Jde o to, že tandemový režim činnosti je prostředkem vyřešeníreálně existujících problémů. Vymyslet neexistující problém a představit ho jako údajně reálně existující mezi těmi, kdo se sám zabývá reálnou konceptuální činností, se nepodaří; postup úmyslně vytvořit problém tam, kde v realitě žádný není, také nepomůže, protože bude odhalen a zhodnocen jako záměrná sabotáž. Nezbyde než vzít reálný aktuální problém a vyřešit ho, protože absence výsledku bude zjevné vyjádření nezpůsobilosti vejít v tandemový režim, a zároveň jeden ze způsobů vyjádření nezpůsobilosti ke konceptuální činnosti.
Pokud bude tandemem imitátorů navrženo nějaké řešení (jako minimum ve formě přístupu k řešení), to může být prověřeno v polytandemním[17] režimu, jak s účastí samotných imitátorů, tak i bez ní:
• Pokud se řešení potvrdí (s nutnými dopřesněními), pak imitátoři-provokatéři zapracovali na koncepci protichůdnou koncepci jejich pánů a objednatelů imitační činnosti;
• pokud se nepotvrdí, pak se obnaží imitačně-provokační charakter jejich činnosti (přitom v polytandemovém režimu může být získáno i řešení, odpovídající reálným potřebám a možnostem řešení problému).
Hlavní je chápat, že tandemový režim nevyžaduje, aby jeho účastníci měli nějaké "superschopnosti" (extrasenzorika, "magicko-mystické" návyky atp.). Nápodobně, odkazovat se na "mystiku", dostupnou jen nejlepším "šamanům" a motat tím lidem hlavu se nepodaří proto, že tandemový režim činnosti je DOBRO-volné zrození kolektivní psychiky dvěma lidmi, osvobozující psychiku jich obou od chybného subjektivismu hodnocení a obrazných představ o Objektivní realitě, pokud se nejedná o případ shodně chybného subjetivismu u obou z nich.
Do tandemového režimu nelze vstoupit ne kvůli neosvojení kýmkoliv nějakých zvláštních návyků, ale kvůli mravně podmíněné nepřijatelnosti nutnosti zajistit otevřenost na prozkoumání hlubin vlastní psychiky v tandemovém režimu minimálně jedné ze stran[18], které je navrhována společná činnost v tandemu.
Kromě toho, motat lidem hlavu je jasně antikonceptuální činností v koncepci Bohoděržaví, ve které se předpokládá víra(důvěra) Bohu (ne víra "v Boha"), usilování o dosažení vzájemného pochopení s lidmi a vypracování jednoty názorů na dané otázky na základě dobré vůle, ale je nepřípustné brát na sebe roli "pastýře" a vůdce údajných "slepců", kterým se nařizuje zavřít oči a následovat za tím kdo trvá na své misi být "pastýřem-vůdcem" těch nešťastníků: slepý vede "slepé"... Aby k tomu nedošlo, naše iniciativa nabízí, namísto "vedení" reálných a údajných "slepců", v kolektivní činnosti princip systému vztahů bez vnitřního pnutí.
Z toho vyplývá, že i na první až čtvrté etapě realizace Plné funkce řízení se situace interakcí s imitátory-provokatéry řeší ve prospěch koncepce vykořenění davo-"elitarismu" za podmínky dodržení konceptuální samodisciplíny jejich protivníků.