MĚDĚNÝ JEZDEC, TO VÁM NENÍ MĚDĚNÝ HAD…

Notes

MĚDĚNÝ JEZDEC, TO VÁM NENÍ MĚDĚNÝ HAD… · перевод (Čeština) · раздел 21 из 21

Перевод исходного произведения; точность перевода оценивается отдельно.

Notes

Vasilij Kirilovič Trediakovskij (1706 – 1769), básník a literární teoretik, jako jeden z prvních v Rusku, začal překládat prozaické Ezopovy básně do veršů.

A.Potěbnja „ Z lekcí teorie slovesnosti“, Charkov, r. 1894, str. 27

Ezop, otrok-invalida z Frýgie, sám bajku nikdy nenapsal, ale sbíral je mezi lidmi a vyprávěl, obveseluje okruh hospodáře-otrokáře Ksanfa, který dal Ezopovi svobodu. Démetrios z Faléru chodíce mezi lidmi, shromáždil dohromady bajky připisované Ezopovi. O mnohem později zpracoval takzvané Ezopovy bajky Babrio z Fedru. Ezopovy bajky měly vliv na tvorbu Luthera, La Fontaina a Krylova. „Slovník starověku“, překlad z němčiny. Vydavatelství „Progres“, r. 1994, str. 648

Viz Ayn Rand, „Koncepce egoismu“, Památníky zdravé mysli. Petrohrad, „Maket“, 1995.

A.S. Puškin „Úryvky z dopisů, myšlenky a úvahy“, 1827г. ПСС под редакцией П.О.Морозова, 1909г.,том 6, с.20.

Díla a dopisy A.S. Puškina, svazek pátý, editace P. O. Morozov, vydáno 1909. Předmluva k „Egyptským nocím“. Datum napsání básně „Kleopatra“, je určen podle ručně psaných verzí, 2. října, začátkem listopadu 1824. Odtud je naše vnímání 11-letého tvůrčího cyklu.

Tak básníka charakterizoval car Mikuláš I., po rozhovoru s ním v Kremlu, 8. září 1826.

V marxistické epoše jsme i zvykli vyzdvihovat vědomé, ale nevědomé jsme ztotožnili s něčím bezmyšlenovitě/tupě automatickým. Ve skutečnosti nevědomí člověka, jako systém zpracování informace, přicházející z jeho vnějšího a vnitřního světa, je mnohem výkonnější než vědomí (jak v objemu, tak i rychlostí jejího zpracování ). A problém člověka není ani tak v tom, co se mu děje vědomě, ale co nevědomě; problém je, aby vědomé a nevědomé spolu nebyli v konfliktu, ale vzájemně se doplňovali, pomáhajíce mu řešit problémy, které před ním vyvstávají v různých životních situacích. Ale hlavně, tato část otázky byla v marxistické ideologii obcházena mlčením.

Kastalský klíč vlnou inspirace Ve stepi světské uhasí žízeň vyhnanců. A.S. Puškin, „Tři klíče“, r. 1827 Кастальский ключ волною вдохновенья В степи мирской изгнаннников поит А.С.Пушкин, “Три ключа”, 1827 год

A.More, „Králové a bohové Egypta“. Moskva, 1909. Vydali N. a S. Sabašnikovi. Po přečtení uvedeného fragmentu každý pochopí také „mystiku“ zničení sochařských zobrazení těch vládců, jejichž koncepce řízení se ukazovala nějakým způsobem nepřijatelná pro jejich následovníky.

Tento citát ukazuje, že námi diskutovaný vzájemný vztah: „Egypt – židovstvo – puškinovské pochopení tomuto tématu v obrazech „Měděného jezdce““, jsme si nevycucali z palce.

A. P. Mogilňanskij. „Problém výkladu Puškinovy básně „Měděný jezdec“.

Tj. dal židům koncesi na výběr státních daní. Něco podobného idealizoval ve „Španělské baladě/ Испанской балладе“ L. Feuchtwanger.

N.M. Karamzin, Dějiny Říše Ruské“, hlava XI.

Věrouka se obsahově liší od náboženství. Latinské slovo“religia“ v je překladu do ruštiny „spojení“, ale to není spojení s hierarchy toho či onoho religiozního kultu, ani spojení s samotným kultem, dobrodružství lidských rukou, ale spojení člověka s Bohem, jako nadpozemskou realitou, hierarchicky vyšším všeobecným řízením. Toto spojení se může realizovat ve formě různých věroučení, která mohou obsažně být zcela vzdálená od opravdové religie., tj. spojení člověka s Bohem. Na tento rozdíl mezi opravdovou religií (obsahem) a věroučením (formou) obrátil pozornost již v minulém století V.O. Ključevskij: „Kristus dal pravdu životu, ale nedal mu formu, přenechav je událostem dne.

Puškinova charakteristika Jevgenije ve druhé části básně.

„Člověk s rozdvojenými/rozdělenými myšlenkami není pevný na všech svých cestách“, Nový zákon, List Jakubův, 1:8

https://cs.wikipedia.org/wiki/Kniha_Kazatel – část hebrejského kánonu Bible.

O. I. Pavlovová, „Amon Fivanský/ Амон Фиванский“, nakladatelstvé Věda/ Наука, Moskva, r. 1984.

Mohou být námitky, že Puškin měl na mysli Alexandra I., bývalého Ruského imperátora v r. 1824. Ale ve vztahu k němu je mysticky nevhodný epiteton „klidný/pokojný“, protože v době napsání básně bylo dostatečně široce známo, že v „sibiřském poustevníkovi“ Fedorovi Kuzmičovi mnozí poznávali Alexandra I., dobrovolně opustivšího trůn, pravděpodobně z důvodu uvědomění si, že nemá morální právo bojovat s protivládním spiknutím děkabristů, protože byl v době svého chlapectví sám zatažen do šlechtického spiknutí, završeného úmrtím jeho otce, imperátora Pavla I.

Název typu lodi „galeona“ (vzhledem k oddělenému umístění latrin v přední části loďi, mimo trup pod čelenem) určilo navždy název lodích záchodů: galion = galjun/ гальюн. Na asociativní úrovni ve vztahu k rozebírané situaci, je to svérázná narážka na to, kam všechno to „módní“ půjde.

Termín „koráb/loď“, v systému zednářských zasvěcení v Rusku, je velmi často synonymem termínu „lóže“, používaného na Západě.

Přechod od beztřídního prvobytně pospolného uspořádání, ve kterém vězně kvůli nedostatku potravy jednoduše zabíjeli, k třídnímu otrokářství, které bylo „blahobytem“ v tom smyslu, že vězně v ozbrojených konfliktech už nezabíjeli, ale používali jako pracujovního dobytka.

Puškin se obracel k tomuto tématu dlouho před Freudem, ve své době senzaci způsobující „Gabrieliádou“, a jemným systémem zamlčování ukázal, že již tehdy viděl rozdíl mezi biblickým Mojžíšem, který sám nic nenapsal, ale kterého „správně převyprávěli“, a Mojžíšem historickým:

Dobře známá napoleonská póza.

“Ритм как диалектика” и Медный Всадник - vydavatelství „Federace“, Moskva r. 1929, náklad 3000 výtisků.

Nemaje speciální aparaturu, dovolující analyzovat a graficky vytvářet spektra akustického záření během procesu ozvučování libovolného textu, A. Bělyj našel originální metodu konstrukce rytmických křivek básnického textu, dávající výsledky formálně shodné s výsledky, dosažené současnými technickými prostředky.

Opravdu, co se týče poezie, není to tak jasné. Proč? Nemyslíme si, že A. Bělyj nemohl odpovědět na tuto otázku, ale z nám nepochopitelných příčin to přechází mlčením. Je to jeho právo. My takové právo nemáme. Jak v hudbě, tak v poezii (ostatně v próze také) existují taktové a nosné frekvence. První jsou rytmy, interpetované jako formy díla; druhé jsou obrazy (v hudbě vyplňuje roli nosné frekvence melodie) interpretované jako obsahy. Nicméně, existuje rozdíl ve vnímání hudebního díla a „hudby“ řeči. Hudební obrazy týkající se vědomí jsou obrovské obrovské a proto vstupují do podvědomí přímo, míjejíce vědomí (nebo spíše obcházejí vědomí). To je důvod, proč lidé, mající strach zůstat o samotě s vlastními myšlenkami, také „honí“ současnou hudbu. V tom se projevuje síla vlivu hudby na lidskou psychiku, a v tom je i její nebezpečí. V dávné minulosti správně předpokládali tento rozdíl ve vnímání hudby obecně a „hudby“ slova. Platón: „Je třeba se vyhýbat zaváděním nového druhu hudby, to vystavuje nebezpečí celý stát, stejně jako změna hudebního stylu je vždy doprovázena působením na významější politické oblasti.“ AUM č.2, M. Dickenson-Auner, str. 274. Obrazy psané a mluvené řeči obsahují míru, která je vždy subjektivní, a proto nemohou mít vliv na podvědomí, míjejíce kontrolu vědomí (samozřejmě je toto vědomí vnímá, ale není-li rozptýleno nebo zahaleno alkoholem, tabákem nebo jinými drogami)

Tím, co řekl, jakoby autor ještě odmítal možnost existence „temného“ jazyka obrazů. Nevědomé obrazy člověka se od vědomých liší absencí kódu=míry=slova. V tom je projev „temnoty“ jazyka nevědomých obrazů.

Dobrá! Objevily se i obrazy. To znamená, že A. Bělyj se nevědomky přiznává, že nerozeznává rymy a obrazy, které jsou podstatnou formou a obsahem libovolného textu. V poezii, stejně jako v hudbě, forma (frekvence taktů) lehce pojímá obsah (nosnou frekvenci), pokud jsou rytmy a obsahy živé, což znamená jejich přesnou míru souladu v každém období rozvoje kultury, v jejichž mezích umělec tvoří. Řeč je v podstatě o míře adekvátnosti (shodě) popisu procesu se samotným procesem. Plná shoda je pro člověka nemožná v důsledku jeho limitů. Pro Boha je taková shoda formy a obsahu, Boží míra, normou. Proto psaní Boží je v podstatě Boží tvorba. Přiblížení k Božské míře v poezii způsobuje zvláštní vztak k ní, který je následkem nevysvětlitelné přitažlivosti rytmů (formy) a záhadnosti obrazů (obsahu). Pokusy soustředit v procesu čtení ve vědomí formy a obsahu je touha pozvednout se od nízké míry k míře vysoké, je projevem úsilí k pochopení Boží míry. Sourhenm to je dlouhý a trvalý proces tvroby, ve kterém se účastní mnohé generace a který může pokračovat stoletími a i tisíciletími: vše závisí na tom, nakolik autor oživil svou tvorbu, tj. přiblížil se k Božské míře. Puškin o tom v šesté oktávě Předmluvy „Domku v Kolomně“.

„My“ zřetelně neviditelného, ale jasně slyšitelného kolektivu-pokusu A. Bělého předkládáme své pochopení vyjádření egregoriálního vlivu na básníka. Níže nazve egregory „v čase proměnlivými kolektivy“. Podrobněji o egregorech a jejich vzájemném vztahu s člověkem v Odbočení č. 2.

Slovo „vůle“ v daném kontextu je jen palec, ukazující na jevy, které se v současné terminologii označují slovem „podvědomí“. Není náhoda, že v ruštině slova „vůle“ a „svoboda“ jsou synonyma. Podrobně o chápání lidské svobody a její role v procesu pochopení okolního světa v Odbočení č. 3.

V současnosti je to již globální historický proces.

Zaseješ čin, sklidíš dovednost; zaseješ dovednost, sklidíš charakter; zaseješ charakter, sklidíš osud.

Změna vzájemného vztahu etalonových frekvencí biologického i sociálního času: Pokud z počátku expanze biblické civilizace přes technologicky neměnný svět prošlo mnoho generací, pak v naší době naopak na život jedné generace připadá několik několik technologických výměn, technických řešení, teoretických znalostí a praktických návyků, nezbytných pro udržení dosaženého a následného růstu sociálního statusu člověka. Dále to bude objasněno podrobněji.

Prakticky současně s „Měděným jezdcem“ (1833-1834) téma šílenství davu, zvláštním způsobem vycvičeným v poušti, zasáhl jiný veliký ruský básník, Puškinův současník Fjodor Ivanovič Ťutčev. To jen potvrzuje objektivnost jevu, posuzovaného v rámci daného výzkumu.

Kdysi na tom místě, kde nyní stojí pod kameným sarkofágem Domek Petra I, rostla borovice. Borovice byla místními finskými kmeny považována za svatou, protože před záplavymi se na jejich větvích objevovaly Eliášovy ohně. Začínaje se stavbou hlavního města, Petr nenašel nic lepšího, jak zničit místní svatyni. Borovici porazili, a setnuli zde tři místní čaroděje. Před popravou stihli vydat některá proroctví ve vzahu k dynastii Romanovců, ale také i slib pádu Peterburgu, což svým způsobem vyjadřuje boj národních znacharských klanů. „Nechť vlny finské zapomenou a zbytečnou zlobou nebudou“, je odrazem svérázného Puškinova pochopení opozice těchto klanů na emocionální úrovni.

„Mytologický slovník“ vydaný E.M. Meletinským. Vědecké vydavatelství „Velká Ruská encyklopedie“, „Lada – Makom“, Moskva, r. 1992.

V této souvislosti je možné vzpomenout židovskou anekdotu: Volodarský jde po Smolném náměstí, zachváceném revolučním zmatkem, a náhodou strčí do plešatého muže s bradkou. Přibíhá k němu rozhořčený Sverdlov: Cože? To je přece Lenin!!! Volodkovskij: Jašo, já jsem jenom ze Států. Kdo je to Lenin? Sverdlov: Tsss … Celé je to jeho byznys.

Také na biopolové urovni její organizace, i když na biopolové úrovní se také vyskytuje značná část geneticky předávané informace.

Biopole jsou také materiální nosiče.

Nebo podporovaných někým na biopolové úrovni organizace.

Roky – jednotky měření, založené na astronomickém etalonu.

To je výrazně vidět v letectví: od roku 1910 do počátku 60. let se během života jedné generace vystřídaly tři pokolení tříd letecké techniky: dvouplošníky z dřeva a látky, skutečn´á letadla ze dřeva a lehkých slitin, proudová letadla ze speciálních slitin a oceli. Ještě rychleji probíhalo střídání počítačových technologií převážně ve 2. polovině 20. století.

To se také vztahuje na většinu analytických prací z oboru historicko-společenských analýz.

V některých vydáních čárka, umístěná v závorkách, chybí.

“За семью печатями” (Тайны происхождения языка. Библейские символы. Русская фразеология.), Н.Вашкевич, с.38 — 39., г. Москва, 1994 год.

Mimochodem, v USA je film „Cesta do Santa Fe“ (Santa Fe Trail), kde je zápletka vybudována okolo historického faktu známého pod názvem „povstání Johna Browna“, intepretovaného jako začátek občanské války v USA, v jejímž důsledku si USA zachovaly státní celistvost a v jižních státech bylo zrušeno otroctví, jako dříve v severních.

Protože Weizman není schopen odlišit biblického Mojžíše od Mojžíše historického (je známo, že ten stejně jako Ježíš či Mohamed nic sám nepsal), pak nemůže hodnověrně soudit o obsahu skutečných výroků „velikého vůdce židovského národa“.

To našlo své odražení ve studené válce NATO proti SSSR, jejíž srážky procházely mimo vědomého přijetí většiny lidí jakožto epizod realizace válečné strategie.

„hmotného“ je přesnější než „materiálního“, protože „matérie“ není jen hmota, ale i pole a fyzické vákuum.

Nejpočetnější skupina prozelitů jsou dávní Chazaři, kteří se stali vedoucí skupinou současného židovstva.

Orig.: „А ткачиха с поварихой, с сватьей бабой Бабарихой, обобрать его велят, до пьяна гонца поят, и в суму его пустую суют грамоту другую...“

Neprojevuje se v profesní a kvalifikační úrovni: jak je známo robot může velmi dobře plnit profesionální povinnosti, ale nedisponuje lidskou důstojností.

Z latiny - „rozumný“.

Jeden z talmudických traktátů se nazývá „Šulchan aruch“, což znamená „Prostřený stůl“

Jak to ukázala zkušenost obětí NKVD 20. let z řad ruské inteligence, upřímně se pokoušející diskutovat s trockistickou státní mocí; a také zkušenost mnohých obětí perestrojky v SSSR a obětí demokratizace v zemích na postsovětském prostoru.

Právě ve vztahu k trockismu jako k deformaci ideologie vědeckého komunizmu a ve ztotožnění marxizmu-leninizmu s vědou spočívá skutečná chyba bolševizmu v SSSR let 1917-1953.

Jak je zřejmé z vlastností politekonomie marxizmu, jejíž kategorie jsou metrologicky neadekvátní a proto nemohou být použity v praktickém účetnictví, marxizmus je od počátku trockizmem, ačkoliv L.D.Bronštejn, který se stal „Trockým“, se k němu přiblížil, až když marxistické učení bylo kompletně zformováno.

Tak jsou v Koránu nazváni idealističtí ateisté, přívrženci zlovolně a s kořistnými cíly zdeformovaných zápisů zjevení: “Ó! Držitelé písma! Nemáte oporu v ničem, dokud zpříma nepostavíte Tóru a Evangelia.“

Na konci 20. století v Rusku už zapomněli, jaké byly vztahy prostého národa k popům (kněžím) a církvi. Kostely bořili prostí lidé a nejen proto, že to chtěli židé. Už příliš mnoho napětí se nahromadilo v národě vůči té kastě. Jeden tehdejší vtip stačí na objasnění příčin nespokojenosti "mužika" s hierarchií služebníků kultu, protože na rozdíl od Karla Kautského prostý člověk nemohl jasně zformulovat, co ho odděluje od výběrčích desátku:

V závěru vystoupení se ukazuje, že zápasil jeden člověk, navlečený do dvou dětských kostýmů.

Příklad tohoto druhu je odmítnutí Napolena poskytnout státní podporu R.Fultonovi, konstruktérovi jednoho z prvních parníků, což mohlo změnit charakter boje na moři s Anglií, která měla velkou flotilu plachetnic. Méně známo je, že reaktivní systém artilerie s výbušnými náboji, který byl přibližně v téže době vymyšlen o otestován na střelnicích v Rakousku, kde ukázal hrůzu nahánějící efektivitu, přesto nebyl použit Rakouskem proti Napoleonovi, ani jím po kapitulaci Rakouska. V historii Ruska jsou všeho všudy dva příklady, kdy hlava státu systematicky držela pod kontrolou vědecko-technický pokrok a budovala státní politiku s ohledem na něj: Petr I. a Stalin. Pod jejich vedením, právě díky přiblížení „nekrálovských záležitostí“ ke „královským záležitostem“, dokonce navzdory chybám obou státníků země získávala status supervelmoci během několika desetiletí; a ztrácela ho také během několika desetiletí, když jejich nástupci – na západní způsob – se izolovali od vědecko-technických problémů jejich „poddaných“.

Činnost mezinárodních lichvářů v národních společnostech byla státností vnímána také jako jeden z druhů soukromého podnikání „poddaných“. A ta okolnost, že celá společnost včetně státnosti se ocitala v závislém postavení na malém počtu lichvářů-“poddaných“, zcela vypadávala z vnímání světa „elitárních“ individualistů-spotřebitelů, vládnoucích na základě bezmyšlenkovitého převzetí tradic předků.

Ayn Rand, „Koncepce egoizmu“, Petrohrad 1995, originální název knihy Ayn Rand “The Morality of Individualism”. Při překladu do ruštiny byl sborník pojmenován z jedné strany více otevřeně a agresivně, a z druhé strany část smysl se ocitl skrytá, protože egoizmus může být i korporativní. Čtení v petrohradském rádiu v roce 1993 vedlo k tomu, že několik set tisíc lidí ho absorbovalo mimochodem během snídaně: tj. přímo do hlubin nevědomých úrovní psychiky, bez vědomého osmyslení slyšeného.

Tím se v prvobytně pospolné době zabývali šamani, a během civilizace hierarchivé zasvěcení různého druhu mystiky duchovních praktik okultně-politických řádů.

Právě možnostmi zneužití takového druhu jsou podmíněny koránické zákazy magie. Biblické zákazy magie byly kdysi podmíněny toutéž příčinou, ale v reálné biblické kultuře změnili svou roli a slouží záštitě před svévolnou činností lidových umělců zformovaného monopolu legitimních hierarchií na řízení kolektivní psychiky.

V tom je jedna z příčin, proč jsou páni „elity“ zainteresování v udržování živočišného typu struktury psychiky jako vládnoucího ve společnosti, a proč hledají prostředky, aby zajistili bezpečnost tohoto způsobu existence civilizace v podmínkách energovybavenosti technosféry, ne charekteristické pro zvířecí říši.

П.Г.Антокольский. “Медный Всадник”. — “Октябрь”. 1960, № 2, с. 209.

“Неизданный Пушкин”, под редакцией А.Н.Могилянского, С-Петербург, 1994 г., с. 45 - 46.

V ruském folklóru existuje jediné „podvodní“ město – Kitěž, které se skrylo před nepřáteli v období tataro-mongolského jha. Vzniká mystická vazba: jedno město v dosavadní vodě – skrylo se, druhé v Nové vodě – založilo se.

„Od legendy k legendě“, Naum Sindalovskij. Noviny „Hodina zvratů“ 136, 17.9.1997

Pokud „racio(nální)“ je rozumné, pak „iracionální“ je nerozumné.

“Стругацкие: число — множественное, степень превосходная”, интервью Б.Стругацкого “Новой газете” № 46, 17 — 23 ноября 1997 г.

tamtéž

Právě tak je postavena biblická kultura. Bible straší peklem, ale nikdo nemůže v jejích knihách najít odpověď na otázku o tom, jak nedopustit toho pekla, jak v individuálním pozemském životě každého, tak v kolektivním životě společnosti vcelku. Tímto biblické zdroje programují lidskou psychiku na pohyb po kruhu („vše se vrací do svých kolejí“, „nic nenaděláš – takový je svět“).

Církev učí svou pastvu: pokud neznáš co dělat, podívej se do Písma nebo se zeptej kněze. V ruské kultuře existuje alternativa: „Spolehni se na Boha a pomož si sám.“ ("Pomôž si človeče, i Boh ti pomôže!"), tj. nutí myslet vlastní hlavou.

Například globální znacharstvo.